Vládní krize, návrhy na důchodovou reformu mají nedostatky, fotbalisté zatím předsedu nezvolili

Úvod

Jaroslav Skalický: Nová vláda je v nedohlednu. Prezident dal jasně najevo, že neumožní novou vládu bez předem dohodnuté podpory ve sněmovně. Dokáže si ji Sociální demokracie zajistit nebo dojde na generální dohodu, předloženou ODS? Návrhy parlamentních stran na penzijní reformu mají velké nedostatky. Ekonomové tak reagovali na propočty variant reformy, které zveřejnila expertní komise. Českomoravský fotbal zatím nezná jméno svého nového předsedy. To jsou události uplynulých dnů, kterým budeme věnovat pozornost v dnešním Týdnu v tahu. Příjemný poslech přeje Jaroslav Skalický.

Duel

Jaroslav Skalický: Středeční dohoda bývalých koaličních stran, vysezená dlouho do noci, nepřežila ani den. Ze světa ji hned ve čtvrtek sprovodilo předsednictvo ČSSD a vzápětí i poslanecký klub této strany. Prezident se nechal slyšet, že pokud mu vládní lídři potvrdí, že dohoda zkrachovala, vyvolá jednání o prozatímní vládě a předčasných volbách. Co tedy bude dál? Ptát se budu předsedy senátorského klubu ČSSD a člena politického grémia této strany Jana Rakušana a místopředsedy ODS a středočeského hejtmana Petra Bendla. Pan senátor sedí se mnou ve studiu, dobrý den.

Host (Jan Rakušan): Dobrý den, zdravím posluchače Radiožurnálu, zdravím svého kolegu, pana hejtmana Petra Bendla.

Jaroslav Skalický: Pan Bendl je u našeho telefonu, dobrý den.

Host (Petr Bendl): I já vás zdravím, včetně vašich posluchačů, dobré odpoledne.

Jaroslav Skalický: Pane senátore, jsem rád, že jste přijal pozvání do studia. Zatím totiž jakoby se koaliční krize týkala pouze vlády a sněmovny. Co na to tedy senátor?

Host (Jan Rakušan): Já si myslím, že Senát v této situaci pouze sleduje a snaží se v rámci svých možností, pokud je účasten v některých orgánech, ovlivňovat dění v Sociální demokracii. Já jsem člen politického grémia, takže raději než jako senátor bych vystupoval jako člen politického grémia.

Jaroslav Skalický: Počítám s tím. Pane Bendle, týká se koaliční, potažmo vládní krize, také regionů?

Host (Petr Bendl): Tak samozřejmě, že se jich dotýká. Zrovna včera jsme měli jednání Asociace krajů České republiky, kde se všichni hejtmani shodli na tom, že nám vlastně schází dneska ke komunikaci jednotliví ministři, že je zdržuje koaliční neshoda, že je zdržuje krize od faktické práce celodenní. Týká se to přípravy například státního rozpočtu na příští rok, kde my jsme účastni diskuse na téma financování školství a podobně. Také se nás týká příprava projektu na strukturální fondy a jejich financování a tyhlecty věci jdou dneska poměrně značně stranou, protože vlastně nevíme, kdo zítra bude ministr.

Jaroslav Skalický: Koho byste, pane senátore, označil za hlavního viníka celé krize? Dá se to vůbec říct?

Host (Jan Rakušan): Tak já si myslím, že je to zřejmé. KDU-ČSL vystoupila ze stávající koalice a její ministři podali demisi. Takže tady není o tom pochyb, kdo způsobil toto. Lze se domnívat, z jakých důvodů. Já se domnívám, že z důvodů předpokládané budoucí koalice, předpokládá se, že by mohla ODS ve volbách uspět a KDU-ČSL chce být opět ve vládě. Je to celkem zřejmé, ale je zajímavé, že i v Senátu se přihodila taková legrační věc, protože těsně po volbách se mění vždy zasedací pořádek a při změně zasedacího pořádku v listopadu už KDU byla přeřazena k ODS.

Jaroslav Skalický: Pane Bendle, souhlasíte s tím a myslíte si, že může KDU-ČSL počítat s tím, že v té příští koalici s vámi bude?

Host (Petr Bendl): No tak já rozhodně se nemíním zastávat KDU-ČSL, ale pan senátor si asi vo lidech myslí, že maj špatnou paměť. Přeci tou rozbuškou byla skutečnost, že premiér, který je za Sociální demokracii, prostě neuměl vysvětlit, kde vzal peníze a neuměl vysvětlit své majetkové poměry.

Host (Jan Rakušan): No, s tím nemůžu vůbec souhlasit. Všichni, kdo to pozorně sledují, vědí, že takzvaná kauza premiéra Grosse je pouze zástupný problém. Kdyby nebylo toto, bylo by něco jiného. S tím, nemůžu v žádném případě souhlasit a rád bych spíš posunul tu debatu do současného stavu a do budoucnosti, protože pokud se budem pořád, říkat, jak to bylo před týdnem, měsícem, půlrokem, nedostaneme se v řešení nikam.

Jaroslav Skalický: Dobře, posuňme to dál, alespoň tedy, pořád to bude minulost, pár dnů zpátky. Proč tedy Stanislav Gross odmítl dohodu ze středeční noci? Proč ta podmínka, že vláda jedině bez stranických špiček? Pane senátore?

Host (Jan Rakušan): Já si nemyslím, že to je, já bych řek, že cíl je společný, ukončit krizi, nechat vládu vládnout, to je pracovat a ukončit tento zbytečný seriál, který už není pro občany, novináře, ale někdy ani pro politiky zajímavý a srozumitelný. A my jsme se domnívali, že toto řešení někomu může připadat netradiční, ale by mohlo být v této obdobě přitažlivé. Je na půdorysu původních voleb, s tím, že jsme splnili vše, co bylo jaksi nám vyčítáno, chovali jsme se státotvorně. Je to vláda bez Stanislava Grosse, je to vláda nekomunistická, je to vláda proevpropská a je to vláda bez stranických špiček. To znamená, myslím si, že veřejnost by tuto věc přivítala, a jak jsem byl informován, i prezident Klaus této myšlence při odletu vyjádřil velkou podporu.

Jaroslav Skalický: Podporu vyjádřil i Stanislav Gross ve středu v noci, ale ve čtvrtek už všechno bylo jinak. Ptám se proč?

Host (Jan Rakušan): Já si to nemyslím takhle. Bylo dlouhé osmihodinové jednání, kde nedošlo k žádným podpisům a byla tam celá řada variant, které byly na stole a my jsme demokratická strana a někdy mám pocit, že už jsme asi poslední demokratická strana. U nás vyjednavači nepodepisují jednotlivé akty, ale dávají je orgánům příslušnejm, příslušným stranickým orgánům k rozhodnutí. A tam sedí lidé, kteří jsou vzdělaní, schopní a jejichž každý hlas má svoji váhu. To znamená, my jsme nikdy nic nepřislíbili, my jsme oznámili i v noci, že to projednají stranické orgány. Stranické orgány měly pocit, že ta prvé varianta, to je vláda proevpropská, bez Stanislava Grosse, nekomunistická a bez stranických špiček prostě má naději na úspěch a má naději na úspěch u veřejnosti. Považovali jsme to skutečně za státnický krok, nedostali jsme odpověď z druhé strany.

Jaroslav Skalický: Slyším, že pan Bendl chce vstoupit.

Host (Petr Bendl): No tak ne, já jsem se musel pousmát tomu, že pan senátor se domnívá, že už je asi zástupcem jediné demokratické strany v republice, to zaplaťpánbůh není pravda. Tím nezpochybňuju Sociální demokracii. Jako ODS ji nezpochybňovala jako demokratickou stranu, ale to, co je asi zásadní, byla ta poslední věta, kterou pan senátor říkal a který se týkala toho, ten dovětek, to bez stranických špiček. Protože to na mě osobně dělá takový ten dojem spíš aktu pomsty než aktu chuti se domluvit, byť je to jejich věc a je vidět, že to na ně asi je příliš domluvit stojedničkovou koalici, ale aktu pomsty, když tohlecto říkám, tak mám pocit, takové to, když musím já, tak vy pudete taky.

Jaroslav Skalický: Teď jste mě to vzal z úst, tak si to taky myslím.

Host (Petr Bendl): Takovej ten dojem z toho, že aby si někdo nemyslel, že snad vyhrál. Potíž je v tom, že prohrává celá Česká republika a že je to koalici jedno. My jako ODS už jsme se na to nemohli dívat a dali jsme na stůl k debatě diskusi o dohodě spolupráce demokratických stran a k dohodě k tomu dojít k předčasným volbám, hledání nějakého konsensu, protože tohlecto, co s tou zemí dneska dělá koalice, to si určitě země nezaslouží.

Jaroslav Skalický: K tomu vašemu návrh generální dohody se ještě dostaneme. Možná, pane senátore, ještě, není to skutečně tak, že Stanislav Gross si říká, když už musím já, ať tedy z té vlády jdou i všichni ostatní lídři stran koaličních bývalých?

Host (Jan Rakušan): To je takový nesmysl, že se mě ho nechce ani komentovat. To není vůbec o personálních věcech.

Jaroslav Skalický: A proč tedy ta podmínka, proč tedy ta podmínka bez stranických špiček?

Host (Jan Rakušan): Ta podmínka byla právě proto, že sledujeme a máme sebereflexi a sledujeme názory lidí. Jako pokud se nepohybujete pouze na recepcích nebo nesedíte v Poslanecké sněmovně, ale normálně se pohybujete na ulicích a s kamarády na fotbale, v krámě, tak zjistíte, že je to názor lidí, s kterými já se setkávám. Já nechci hovořit jako dříve komunisté hovořili za celý národ. Já nemám tuto ambici hovořit za všechny lidi, ale pokud jsem to s někým konzultovat z takzvaných normálních lidí, lidí živících se prací nebo podnikáním, tak se jim tato myšlenka velmi líbila a líbila se i panu prezidentovi, kterého by těžko někdo podezíral z toho, že by nám fandil.

Jaroslav Skalický: Prezident dal najevo, že neumožní menšinovou vládu bez předem dohodnuté podpory ve sněmovně, ať už koaliční nebo opoziční. O podpoře ze strany KSČM se mluví každý den, ale mohlo by jít třeba i o podporu ODS. Uvažovali jste o této variantě, pane místopředsedo Bendle?

Host (Petr Bendl): Tak my jsme řekli svoje jasné, za jakých podmínek jsme jako opoziční strana ochotni spolupracovat s ostatními demokratickými stranami a ty podmínky jsou jasné. Teď řeknu nepolitická vláda, s tím, že budou co nejdříve předčasné volby. To je prostě ta základní rovnice, o které jsme připraveni v případě, že KDU-ČSL a Sociální demokracie vyhodnotí jako nemožnost se dohodnout, tak jsme připraveni k tomuto jednání, protože také nemáme zájem na tom, abychom měli komunisty ve vládě nebo aby komunisté drželi Sociální demokracii u moci.

Host (Jan Rakušan): My uznáváme pana prezidenta jako velmi silnou politickou figuru, ale myslíme si, že jsou i jiné běžné parlamentní postupy, jak tuto krizi řešit. Pravda, nejsou bod po bodu jako návod k sestavení nábytku, napsány v ústavě, ale logicky to z toho i vyplývá. Prezident jednou pověří, podruhé pověří, potom pověří předsedu Poslanecké sněmovny. Já si myslím, že z toho lze. Já si pamatuju jednou slova kancléře Vranického, když se ho ptali na nějakou věc, proč to je a kde to je napsaný a kde to maj a on řek, nikde to není napsané, prostě se to nedělá.

Host (Petr Bendl): Jestli mohu k tomuto jenom dvě věci říct. Tenhleten postup typu prezident jednou pověří, podruhé pověří, pak pověří předseda Poslanecké sněmovny, to je něco, co si právě myslíme, že si Česká republika nezaslouží, protože tenhle proces by mohl trvat klidně půl, tři čtvrtě roku a pak v podstatě to bude argument pro Sociální demokracii, říká, to už přeci nemá smysl tady vyvolávat předčasné volby, dyť už stejně ty volby řádné jsou v podstatě z pohledu Sociální demokracie předčasné, protože oni by nejradši tam seděli pořád a nebyli se schopni na ničem dohodnout. Já opravdu znovu říkám, že my jsme připraveni jednat o variantě dohody s demokratickými stranami a o předčasných volbách, ale opravdu předčasných.

Host (Jan Rakušan): No, já tím, že si pana prezidenta vážíme a náš premiér oslovil pana prezidenta, tak je vidět, že i naše strana je ochotna jednat a je schopna zvažovat různá řešení. Já nepředjímám jaká, protože jak jsem už před tím předeslal, my nejsme strana jednoho muže nebo 4 vyjednavačů, ale jsme strana, kde rozhodujou stranické orgány po řádné diskusi a převládne většinový názor. Já bych se jenom vrátil ještě krátce k tomu demokratické. Já sám jsem podporoval myšlenku té nekomunistické vlády proevpropské bez stranických špiček, nekomunistické. Ale stejně bych se k tomu demokratické síly rád vrátil. Já bych jenom, na úvod to trochu zdržím. Já jsem byl vždy nestraník, nebyl jsem nikdy členem ani kandidátem KSČ, ani SSM, ani jiné strany Národní fronty. Můj otec byl soudce a předválečný člen Sociální demokracie. A zemřel ještě před tím, než naši stranu KSČ zničila. Přesto mě militantní antikomunismus připadá falešný a hloupý, protože oba dva naši prezidenti byli zvoleni pomocí hlasů komunistických poslanců. Nyní je přece místopředsedou Poslanecké sněmovny, je také komunista. Poslanec Kováčik to při rozpravě přiznal, že komunisté jako jeden muž volili prezidenta Klause. To znamená není možné se tvářit, že jednou je to demokratická strana, podruhé nedemokratická. Kdybych byl hodně velký demagog, musel bych říct, že volby prezidenta Klause tedy lze zpochybnit, protože ho volili nedemokratičtí poslanci.

Jaroslav Skalický: Pane Bendle?

Host (Petr Bendl): Tak já tomu nerozumím, tomu, co říká pan senátor. Jestli teda to má být řečeno, že mu není cizí podpora komunistů, protože vlastně sděluje lidem, že komunisté už s nimi jednají a podpořili Václava Havla i Václava Klause, takže proč vlastně by se jich měli štítit. Já myslím, že podstatný je ten program, který mají a jaké věci by chtěli prosazovat v České republice a ten program já považuji za velmi zásadně odsouzeníhodný a to je důvod, proč nechceme, aby Sociální demokracie spolupracovala s komunisty a považujeme to za věc velmi fatální a zásadní a proto i jako opoziční strana dneska chceme nabídnout řešení, abychom nemuseli vhánět tuto zemi do vlády komunistů.

Host (Jan Rakušan): Pane hejtmane, my s komunisty nevyjednáváme, my je nijak nelegitimizujeme. Ty byli legitimizováni dávno před 15 lety. A celou dobu tak jsou, to znamená, že tady v tom, to považuju jako za podpásový úder. Nic takového jsem neřek a nic takového si naše strana ani nemyslí. Ale řeknu vám jinou věc. Já bych se chtěl vrátit k totalitě. Vždycky se řekne totalita a myslí se fašisti, hnědý, hákové kříže. Potom se řekne rudá totalita, srp, kladivo, ale totalita není o barvě a symbolech, totalita je o způsobu myšlení, o způsobu válcování jiných názorů a já bych řekl, že je plíživá totalita a plíživá totalita již začala v Senátu.

Jaroslav Skalický: Pojďme k té současné situaci, i když všechno se vším souvisí. Já se ještě jenom ve stručnosti vrátím, pane místopředsedo Bendle, já jsem už v jedné otázce naznačil, zda ODS vůbec když vymýšlela generální dohodu, zda uvažovala o tom, že by sama podpořila Sociální demokracii, že by vznikla jakási opoziční smlouva, kterou dobře známe z minulosti?

Host (Petr Bendl): Tak tahle varianta na stole nikdy nebyla a ani být nemůže, protože my jsme přesvědčeni o tom, že z krize je možné vyvést tuto zemi jedině novým rozdáním karet a hledáním opravdu reálných způsobů řešení na problémy, které tahlecta země potřebuje řešit a to není opoziční smlouva, kdy by ODS držela u moci Sociální demokracii v danou chvíli.

Jaroslav Skalický: Dá se tomu taky říct, že už jste se jednou spálili?

Host (Petr Bendl): Ne, to myslím, že není ta správná věta. Je to tak, jak jsem říkal, jenom bych opakoval to, co jsem říkal před chvilkou.

Jaroslav Skalický: Pane senátore, uvažovali jste vy o tom, že by vás eventuálně podpořila ODS?

Host (Jan Rakušan): No my jsme předpokládali, že jestliže jedna strana koalice projeví nechuť už dále v koalici být a podá demisi, že budou demise přijaty. To znamená nejdříve jsme uvažovali, že proběhne normální ústavní systém, proto vlastně ty země mají tu ústavu. A potom jsme nabídli to řešení, které si myslím, že by mělo velkou odezvu u veřejnosti a bylo by průhledné, jasné, to je nekomunistickou vládu bez premiéra Grosse a to chci znovu zdůraznit, premiér Gross nebyl stranou přinucen k tomuto kroku, to je jeho dobrovolné gesto. On krátce před 14 dny vyhrál na sjezdu, uhájil funkci předsedy i premiéra. To znamená jeho nic v tuto chvíli k tomuto kroku nenutí. Proto jsem ho označil, ten krok, za státnický, protože je to krok dobrovolný a vstřícný.

Jaroslav Skalický: Pane senátore, poslední otázka. Co si myslíte, že se teď bude dít, jaký ten nejpravděpodobnější vývoj očekáváte a prosím tak do minuty.

Host (Jan Rakušan): Já to vidím jednoduše. Bude postupovat standardně jako jindy. Sejde se politické grémium, sejdou se orgány naší strany, situaci vyhodnotí a můžu si troufnout říct, že jsme vždy ochotni jednat.

Jaroslav Skalický: Pane Bendle, jaký vy předpokládáte nejbližší vývoj?

Host (Petr Bendl): Tak maj to v rukou sociální demokraté, KDU-ČSL a Unie svobody a my jsme své řekli. My nabízíme spolupráci demokratických stran k dohodě o předčasných volbách a vládě nestraníků do té doby.

Jaroslav Skalický: Tak přece ještě jenom otázka pro pana senátora. Myslíte si, že k tomuto scénáři nakonec dojde, že nakonec bude ČSSD ochotna ho přijmout, tedy generální dohodu?

Host (Jan Rakušan): Já mám pocit, že mě nikdo neposlouchá. Já nejsem šéfem strany ani diktátorem. My o tom budem jednat. Já projevím hlas svůj, potom se hlasy sečtou, tak jaká bude většina názorů názorových proudů v Sociální demokracii, tak budeme jednat.

Jaroslav Skalický: Dobře. Hosty dnešního Duelu v pořadu Týden v tahu byli šéf senátorského klubu ČSSD Jan Rakušan a místopředseda ODS Petr Bendl. Pánové, já vám děkuji, že jste se zúčastnili našeho povídání.

Host (Jan Rakušan): Děkuju a na shledanou, pane hejtmane.

Host (Petr Bendl): Na shledanou, i vám, pane senátore.

Jaroslav Skalický: Na slyšenou.

Důchodová reforma

Jaroslav Skalický: Tým vládních expertů propočítal návrhy jednotlivých stran na připravovanou reformu důchodového systému. Vedoucí skupiny Vladimír Bezděk je u našeho mikrofonu. Přeji dobrý den.

Host (Vladimír Bezděk): Dobrý den.

Jaroslav Skalický: Můžete stručně charakterizovat jednotlivé návrhy a uvést, jaké mají výhody a nevýhody? ODS navrhuje takzvaný rovný důchod, co to znamená?

Host (Vladimír Bezděk): Rovný důchod, obecně je velmi těžké charakterizovat ty návrhy dvěma, třemi větami. Takže s touto výjimkou se o to pokusím. Rovný důchod by znamenal pro občany, pro budoucí důchodce, generace budoucích důchodců, na jedné straně fakt, že jim stát bude vyplácet nižší důchod, než se relativně vyplácí dnes, ale na druhé straně také fakt, že v době, kdy jsou ekonomicky aktivní, kdy mají práci a odvádějí pojistné do toho státního důchodového systému, tak by odváděli méně pojistného než odvádí dnes. To znamená v době ekonomické aktivity více peněz ve své kapse, s kterými si můžou naložit dle svého uvážení, a v době důchodového věku nižší státní důchod a pak se ukáže, zda-li si občan s těmi penězi, když byl ekonomicky aktivní, zda-li myslel i na stáří nebo ne.

Jaroslav Skalický: A připlácel si důchodové pojištění?

Host (Vladimír Bezděk): Třeba tak.

Jaroslav Skalický: Očekávám, že na té opačné straně stojí návrh ČSSD.

Host (Vladimír Bezděk): Nevím, jestli přímo na opačné straně. Návrh ČSSD spočívá v tom, že by se postupně český důchodový systém přepnul na něco velmi podobnému tomu, co funguje ve Švédsku a pro co se vžil název zdánlivě příspěvkový systém nebo-li také zkratka NDC a to velmi zjednodušeně řečeno znamená, že výše důchodu pro jednotlivce by byla závislá výrazně více než dnes na tom, kolik pojistného odvedl do toho státního systému v době, kdy byl ekonomicky aktivní, kdy pracoval a z jeho mzdy se každý měsíc odvádělo pojistné. Dnes je tento vztah mezi tím, co člověk platí, když je ekonomicky aktivní a tím, co dostane ze státního důchodového systému jako důchod v době, kdy je mu 60-65 let, tak dnes je ten vztah velmi rozvolněný. Ten NDC systém by znamenal, že se tam vnese prakticky stoprocentní zásluhovost do toho systému.

Jaroslav Skalický: Takže dá se říct, že relativně spravedlivý systém?

Host (Vladimír Bezděk): Spravedlnost je v ekonomii strašně ošidný pojem, jo. Známe to třeba i z daní. Existuje několik konceptů spravedlností, takže záleží na tom, co je pro koho spravedlivé. Já bych použil pojem zásluhový. Platil jsi víc, dostaneš víc, platil jsi méně, dostaneš méně.

Jaroslav Skalický: Návrhy lidovců a Unie svobody jsou prý tak někde mezi těmi návrhy ODS a Sociální demokracie?

Host (Vladimír Bezděk): Možná asi z toho úhlu pohledu ano. Zase z jistého úhlu pohledu se tam vnáší nové prvky, které nejsou ani v návrhu ODS, ani v návrhu sociálních demokratů. V podstatě oba dva návrhy počítají s tím, že by i do budoucna největší komponentou státního důchodového systému zůstal ten státní pilíř, který je průběžně financovaný, což znamená, že lidé, kteří nyní pracují a nyní platí pojistné, tak z těchto vybraných peněz se platí důchody dnešní generace důchodců, to by zůstalo i nadále. Samozřejmě ten pilíř podobně jako i v případě ODS a ČSSD by se výrazně parametrickým způsobem, my tomu říkáme upravil, aby se zajistila jeho dlouhodobá finanční udržitelnost, například postupným zvyšováním věkové hranice pro odchod do důchodu, ale těch změn by byla celá řada, nejenom pouze toto, ale nad rámec nebo co je nového v těchto návrzích jak KDU-ČSL, tak Unie svobody, je ten fakt, že by se tento státní průběžně financovaný pilíř doplnil ještě kapitálovou komponentou, kde by si opravdu každý občan, který by chtěl, v obou variantách je, záleží na dobrovolném rozhodnutí občanů, nikdo je do toho nenutí, tak který by chtěl, by si mohl část toho pojistného, co se dnes platí státu, vzít a platit sám na sebe na spoření na svůj vlastní důchod. U Unie svobody je tato volba podmíněna tím, že k těmto penězům, které by mu obrazně řečeno slevil stát, tak by musel přidat dvojnásobek vlastních úspor. Konkrétně uvažuje se o tom, že Unie svobody by se mohli takto vyvázat z toho státního pojistného nebo státního pilíře tři procenta hrubých mezd, jenom pro informaci uvádím, že dnes je celá příspěvková sazba 28 procent, důchodový systém, takže tři procentní body by se z toho mohly vzít, když by občan chtěl a mohl by si je spořit na svůj vlastní důchod, ale za podmínky, že dodá k tomu dalších 6 procent ze své kapsy. U KDU-ČSL tato podmínka není, respektive není tak silná, týkala by se pouze těch generací lidí, ročníků narození, kteří v době startu takové reformy už byli na trhu práce. Ti by si museli, ti by měli ve variantě KDU-ČSL šanci vzít si 8 procentních bodů z té pojistné sazby a doplnit k nim ještě dva procentní body ze svého. Ovšem všechny další generace, které by na trh práce poprvé přišly, byly by poprvé zaměstnáni a poprvé by platily pojistné už v novém systému, tak by tam tu povinnost dospořit ty svá dvě procenta už neměly.

Jaroslav Skalický: Návrh komunistů?

Host (Vladimír Bezděk): Návrh KSČM je v podstatě zachovat stávající důchodový systém tak, jak ho známe dnes a dělat v něm parametrické úpravy tak, aby byla zajištěna jeho dlouhodobá finanční udržitelnost. Těžiště těch parametrických úprav je zejména na posílení strany příjmů toho důchodového systému, to znamená sehnat dodatečné zdroje, které by pomohly snížit jinak hrozící deficity v dlouhém období a v okamžiku, kdy by tyto kroky přestávaly stačit na to držet tu rovnováhu systému, tak zhruba někdy od 40. let, takže asi za 30-35 let začít postupně zvyšovat věkovou hranici pro odchod do důchodu na 65 let.

Jaroslav Skalický: Jak se jinak liší ty návrhy, pokud jde právě o věkovou hranici pro odchod do důchodu?

Host (Vladimír Bezděk): Každá varianta v tuto chvíli počítá s postupným růstem věkové hranice pro odchod do důchodu, respektive s dalším postupným růstem věkové hranice. Musíme podotknout, že už dle stávající legislativy, která je nyní platná a ovlivňuje chování důchodového systému dnes, takže i tato stávající legislativa, jak určitě posluchači vědí, postupně zvyšuje věkovou hranici pro odchod do důchodu. Tento proces by měl být ukončen někdy v polovině příští dekády zhruba za 10 let. Nicméně všechny ty návrhy v tuto chvíli v nějaké fázi počítají s dalším pokračováním tohoto růstu, různou rychlostí, v různou chvíli s různou intenzitou, ale všechny jdou minimálně na 65 let, některé varianty uvažují i o vyšších věkových hranicích. Zde je ale nutné zdůraznit, že ten proces zvyšování nebo dosažení té hranice 65 let je velmi rozložen v čase, není to nic rychlého, takže té hranice by bylo dosaženo variantu od varianty různě, ale třeba ve 30. letech, řekněme. Čili není to rozhodně nic, co by mělo jakýmkoliv způsobem vystrašit či znepokojit v uvozovkách řečeno generace třeba dnešních padesátníků.

Jaroslav Skalický: Co bude s těmi návrhy dál?

Host (Vladimír Bezděk): Předpokládáme, že by do konce příštího týdne nám měli poslat upravená zadání těch svých variant, budou-li si tam chtít dělat oproti stávající verzi ještě nějaké další změny, takže ve zbytku května a části června veškerou naši další pozornost budeme směřovat na formulaci závěrečné zprávy, což bude závěrečný dokument, kde shrneme prostě celý ten proces tři čtvrtě roku té naší činnosti, vývoj těch variantů, výsledků a pokusíme se nějakým způsobem tam formulovat třeba i některé z toho plynoucí závěry, ponaučení, doporučení.

Jaroslav Skalický: Takže pak se už budeme ptát politiků, co bude dál?

Host (Vladimír Bezděk): To se můžete ptát určitě už teď.

Jaroslav Skalický: Tolik Vladimír Bezděk, šéf týmu vládních expertů, kteří se zabývají návrhy jednotlivých politických stran na připravovanou reformu důchodového systému. Díky a na slyšenou.

Host (Vladimír Bezděk): Děkuji, na slyšenou.

Volba nového předsedy Českomoravského fotbalového svazu

Jaroslav Skalický: Fotbalový národ si dělal naději na změny. Fanoušci věřili, že včerejší valná hromada Českomoravského fotbalového svazu přinese personální změny, že se ve vedení fotbalu objeví noví lidé. Nestalo se tak, fotbalové volby skončily remízou. Vrací se k nim Miroslav Bureš.

Miroslav Bureš: Výsledek smíchovského hlasování není vůbec překvapivý. Kdo sleduje v posledních letech fotbalové zákulisní šachy na poli výkonného výboru Českomoravského fotbalového svazu, nemůže se mu divit. Znovu se ukázalo, že lidem, kteří vedou nejpopulárnější sport v zemi, nejde o nejlepší řešení pro samotný fotbal, nesnaží se ho vyvést z krize, v jaké se ocitá. Co na tom, že na ligové zápasy chodí čím dál tím méně lidí, že fotbal zasáhla nejrozsáhlejší korupční aféra v jeho dějinách, že nejenom fanoušci, ale i sponzoři přestávají národnímu sportu důvěřovat? Hlavní přece je neprohrát s nepřítelem při hlasování, ukázat druhé straně, že bez mého souhlasu se fotbal z místa nehne, že s nikým nebudu vlastní názory konzultovat a už vůbec ne korigovat při nějaké týmové práci. Tak se chová většina funkcionářů už dlouho a včera se tak chovali i delegáti valné hromady při tak závažném a důležitém rozhodování, při volbě předsedy nejmocnějšího sportovního svazu v zemi. Kdo to však nečekal a neviděl už dlouho dopředu, tak byl buď slepý a nebo to nechtěl vidět. Všechno se točí kolem vzájemné antipatie a nepřátelství dvou lidí - Vlastimila Košťála a Jiřího Kubíčka. Když Košťál dlouho dopředu oznámil, že se hodlá stát předsedou fotbalu a všem dával jasně najevo, že on jediný je tím správným frontmanem, Kubíček si usmyslel, že mu v tom zamezí. V současném rozpoložení sil a dvoukomorovém systému ve fotbalovém hnutí to pro něj není velký problém.

Host (Jan Obst): Ten systém jako takový v současné době je přežitý. Ze 72 sportů, které jsou sdruženy v ČSTV, není žádný jiný kromě fotbalu, který by byl tímto způsobem uspořádán. Už to samo o sobě něco svědčí a jsem přesvědčený o tom, že v těch příštích dvou letech do té nevolební valné hromady v roce 2007 se ty věci narovnají tak, že dvoukomorový systém se stane minulostí.

Miroslav Bureš: Zhodnotil současný volební systém stále ještě právoplatný předseda Jan Obst. Když včera viděl, že jde do tuhého, pokusil se tenhle paskvil změnit přímo na valné hromadě.

Host (Jan Obst): Za situace, kdy tedy to k tomu patu už směřovalo, jsem se pokusil závěrečným návrhem, který byl legislativně naprosto čistý a logický a v podstatě vycházel svým způsobem i z ducha Ústavy České republiky, kde právě tímto způsobem se ve třetím kole volí prezident u dvoukomorový volby, aby byl takovýto postup přijat. Bohužel výsledek jste viděli takový, jaký je. Komory se ani na tomto návrh neshodly.

Miroslav Bureš: Obrstova snaha, která by sice asi nebyla právně úplně nejčistší a ke které se připojili i oba kandidáti Mokrý a Košťál, v moravské komoře podle očekávání neprošla a bylo po volbě. Jediná však může zřejmě přinést jiný výsledek. Těžko lze předpokládat, že moravští delegáti změní během osmi týdnů názor a 10. června při další volbě předsedy zvednou pro Košťála ruku. Bývalý sparťanský boss se totiž zřejmě chce stát předsedou za každou cenu a kandidovat bude znovu, na rozdíl od soudně uvažujícího Pavla Mokrého. V české komoře patrně znovu nebude mít soupeře, ať už se proti němu opět postaví Hašek nebo někdo další, ale Morava ho do čela fotbalu nepustí. Přesněji řečeno, Kubíček to zařídí. A tak jsou pouze dvě možnosti, jak zvolit nového předsedu. Buď z fotbalu odejde Košťál a nebo Kubíček a nebo oba, což by bylo úplně nejlepší. Můžete ale už teď vsadit na to, že se nestane ani jedno. Škoda, protože situace v českém fotbale se evidentně zvrhla v jejich nesmiřitelný boj.

Fejeton

Jaroslav Skalický: A jak vidí neúspěšnou volbu fotbalového šéfa Jan Pokorný? Ke svému dnešnímu fejetonu poznamenává, že ho napsal po návratu z hospody.

Jan Pokorný: "Říká se, že u nás každý rozumí politice a fotbalu. Tedy platí to hlavně o mužích a to ještě spíš o těch, kteří mají v hostincích výsadu vlastních půllitrů u stolu štamgastů. Jak známo, tento týden se politici v noci nejdřív dohodli, ale pak se z toho někteří přes den vyspali. Českomoravští fotbaloví funkcionáři si zase nedokázali zvolit nového předsedu.

U nás v hostinci se včera večer o fotbale a politice rovněž klábosilo. Situace je, zdá se, o něco vážnější. Nikdo z rozumbradů u našeho stolu totiž tentokrát nedovedl okamžitě říct, jak by situaci řešil on. Občas se rozhostilo i nebývalé mlčení. Kamarád dokonce vyjádřil obavu, že by se nedivil, kdyby ani kardinálové v příštích dnech nedokázali zvolit nového papeže. Ale chtěl bych politiky i Českomoravský fotbalový svaz uklidnit. Před půlnocí už jsme v hospodě byli schopni sestavit novou vládu a víme, kdo a jak má vést Českomoravský fotbalový svaz.

Jistě, mohl bych v tomto fejetonu zveřejnit, jak má vypadat budoucí kabinet a kterého Čechomoravana navrhujeme do fotbalového čela. Dokonce mě svrbí jazyk. Ale nezlobte se, nemůžu. Dohodli jsme se, že to příští týden u piva ještě pořádně probereme a do té doby nehodláme nic zveřejňovat, jistě chápete. Jedna možnost by tu byla. Nechceme totiž vnášet ještě větší nervozitu do fotbalových a politických duší. Nabízíme, ať se u našeho stolu političtí a fotbaloví vyjednavači příští týden zastaví. Tam jim nezištně prozradíme definitivní plán, jak situaci vyřešit. Sedáme v takové hospůdce čtvrté cenové skupiny, no a tam, řekl bych, naše nynější politika i fotbalový svaz docela patří."

Jaroslav Skalický: Říká Jan Pokorný. A to je v dnešním Týdnu v tahu všechno.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.