Vladimír Špidla: Svátek práce je dnes prázdný symbol. Měl by být znovu spojen s požadavky a protestní silou

Na zítřek připadá Svátek práce, který se ve světě i u nás slaví od roku 1890. Byl vyhlášen na paměť stávky amerických dělníků v Chicagu. Od té doby uplynulo přes 135 let. Má smysl si připomínat Svátek práce i dnes?

Má to smysl, protože celá naše společnost je založena na práci – jak materiální, tak duševní, ale také na etice práce. Práce je základní věc, která společnost udržuje v chodu.

Čtěte také

Zapomeňte na lampiónové průvody! Co víte o svátku práce a dělnickém hnutí?

Vedle toho je to také symbol toho, za co se má bojovat. Pracovní podmínky ohromného množství lidí zdaleka nejsou v pořádku. Existuje velké množství lidí, kteří jsou utiskováni a jejichž pracovní poměry jsou velmi složité.

Jak byste si představoval připomínky Svátku práce?

Jako pořádné demonstrace, které jsou schopné formulovat konkrétní politické požadavky v této oblasti a současně jsou doprovázené celou řadou aktivit, které bych velmi jednoduše nazval lidovou veselicí.

V sousedním Rakousku se Svátek práce intenzivně slaví. Naopak v Česku bereme 1. květen spíše jako svátek lásky. Jako sociálního demokrata vás to, předpokládám, moc netěší...

Netěší mě to samozřejmě a podle mě to jsou bohužel stále důsledky čtyřiceti let vlády komunistické strany. Pro levici je to velké prokletí, protože komunisté dokázali lidi přesvědčit, že levice se rovná komunismus a komunismus se rovná levice, což je zásadní problém.

Druhým problémem je, že řadu věcí úplně vyprázdnili a znehodnotili. To se týká i prvního máje, který byl velmi povinný, nebylo možné předkládat žádné požadavky a stal se z něj v podstatě jen formální rituál bez skutečného obsahu. Ten pocit pokřivení a předstírání podle mě přetrvává dodnes.

Čtěte také

iROZHLAS

Věřit, že nás rychlejší povolování staveb zachrání, je nesmysl. Poptávka je důležitější, říká sociolog bydlení

Na druhé straně od konce socialismu letos uplyne třicet sedm let. Není to dost času na to, aby se Svátek práce v nějaké podobě obnovil?

Myslím si, že obnovit Svátek práce má smysl a může to být jeden z požadavků, který stojí za to prosazovat. Obecně ale historické události mají velmi dlouhé prsty. Od Mnichova uplynula dlouhá doba, a přesto je tato událost stále součástí národního mýtu. Ta změna a devastace celé řady pojmů i významů byla tak hluboká, že se z ní jednotlivé generace dostávají jen postupně. Trvá to dlouho.

Navíc dnes, na rozdíl od minulosti, kdy se na mnohé věci snáze zapomínalo, existuje obrovské množství zaznamenaného a archivního obsahu, který umožňuje některé události znovu a znovu do určité míry prožívat.

Může svátek práce v dohledné době oslovit mladou generaci?

Myslím si, že ano, protože mladá generace se rozhodně nenachází v dobré situaci. V zásadě se dá říct, že statisíce, možná i kolem milionu či více lidí, se dnes nemohou dostat k bydlení a nemají reálnou šanci založit svou existenci na běžné práci, která je sice obyčejná, ale uživí je. Často se tak dostávají do různých prekérních situací.

Proto má Svátek práce smysl, pokud bude dostatečně aktivní a bojovný“ Pak může mít i do budoucna svůj význam.

Kdo by se toho mohl ujmout?

Tyto věci musejí vznikat víceméně spontánně, ale rozhodně by se toho měla ujmout obecně levice a sociálně demokratické hnutí, zkrátka ty politické proudy, které byly vždy založeny na zápasu o spravedlivější svět.

Čtěte také

iROZHLAS

Levice po neúspěšném pokusu o sjednocení

Souvisí český přístup ke Svátku práce s pozicí tradičních levicových stran u nás?

Ano, souvisí to. Společnost je komplikovaná a velmi propojená, takže tyto věci spolu skutečně souvisejí. Problém levicových stran je podle mě v tom, že se po roce 1989 vyvinula společnost, která je do značné míry krutá, má rysy třídní společnosti a vytlačuje velké množství lidí do bezvýchodných situací.

Zároveň to znamená, že levicové strany svým způsobem pomohly realizovat neoliberální projekt, což je dnes minimálně vnímáno jako jejich selhání. Staly se totiž příliš součástí establishmentu.

Není to příliš silné označení, když říkáte, že tady máme krutou společnost?

Myslím si, že ne. Máme tu desítky či tisíce lidí bez domova. Velká část mladé generace je prakticky odříznutá od dostupného bydlení. Lidé z nižší střední třídy si často nemohou dovolit ani základní věci, jako jsou nové zuby.

Současně vznikají soukromé základní školy, což znamená, že lidé jsou už od začátku do značné míry určováni svou sociální pozicí. To není nic příjemného. A myslím si, že je to natolik tvrdé, že se to dá klidně označit i za kruté.

Čtěte také

Nerovnosti ve vzdělávání? Český stát nemá data a polovinu opatření dělá naslepo, kritizuje Prokop

Pokud vnímáte společnost tak, jak teď popisujete, proč se větší část obyvatel podle vás proti tomu nepostaví?

Protože každý politický pohyb vždy vyžaduje nějakou ideovou a organizující sílu, a to bohužel česká levice není. Osamělí lidé se prostě nejsou schopni dostat do pohybu.

Vždyť je tu ale přece řada menších politických subjektů či iniciativ...

Jde v podstatě o mikrostruktury, které nemají dostatečnou kapacitu, aby mohly něco zásadního ovlivnit. A druhý problém je proměna politického vnímání po pádu komunismu. V českém prostředí došlo k naprosté dominanci pravicového politického přístupu. Ten se projevuje silným důrazem na zásluhovost, která se ale zjednodušila téměř jen na majetek a příjmy.

Skutečné zásluhy – například výchova dětí v obtížných podmínkách – jsou pak přehlíženy. To vede k tomu, že i lidé s dlouhou pracovní historií jsou někdy vnímáni jako méně odpovědní jen proto, že nemají vlastní úspory, což ukazuje na celkové zjednodušení a deformaci.

Kam zmizeli voliči sociální demokracie a komunistů? A jak bude vypadat nová sociální demokracie? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.