Vladimír Mišík vzpomíná na 60. léta: Muzika se nedá hrát do šuplíku

Vladimír Mišík & Etc... na Koncertu pro hrdiny
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vladimír Mišík & Etc... na Koncertu pro hrdiny

V karlovarském letním kině se teď už všechno připravuje na večerní koncert Vladimíra Mišíka v rámci Dne Českého rozhlasu na MFF v Karlových Varech. Ten je věnován 60. létům a také událostem kolem srpnové okupace. Jak na toto období vzpomíná Vladimír Mišík?

Tehdy šel ve tři ráno se svou kapelou Blue Effect z vršovického New Clubu. Když procházeli Ruskou ulicí, otevřela nějaká paní okno a křičela. Všude bylo mnoho policistů. „Tak jsme se ptlai, co se děje, jestli je to zátah na máničky,“ směje se dnes zpěvák. 

V pět hodin ráno najížděly obrněná auta, šli jsme spontánně na Hrad, tam už byli zakopaní Rusové, kteří začali ostrými střílet do vzduchu. Tak jsme se rozprchli,“ vzpomíná.

V rámci Dne Českého rozhlasu zahrál ve 21:00 Vladimír Mišík s kapelou ETC, pak se promítal unikátní dokument režiséra Jana Němce Oratorium pro Prahu o prvním dni okupace Prahy sovětskými vojsky. Na to navázala projekce filmu Spalovač mrtvol.

V osmdesátých letech pak přišel zákaz a Mišík nesměl dva roky hrát. Přitom v té době byla jeho kapela ETC už velmi populární, „Muzika se hraje pro lidi, malíři mohou malovat do šuplíku, nebo spisovatelé psát, ale muzika je odkázaná na reakci publika,“ říká s tím, že právě to ho jako jednasedmdesátiletého muzikanta drží při životě. „Ty dva roky byly potemnělý,“ uzavírá.