Vladimír Medek: "Vypukla potterománie a já nevěděl, do jakého ohně jsem strčil prsty"

9. únor 2004
00139839.jpeg

Dobrý den, dobrý poslech Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vám přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Hostem pořadu Dva na jednoho je překladatel Vladimír Medek. Dobrý den. Inženýr Vladimír Medek se narodil 11. května 1940 v Pardubicích. Na Vysoké škole ekonomické v Praze vystudoval zahraniční obchod. Pracoval ve Skloexportu v Liberci a v Crystalexu Nový Bor. Počátkem 60. let pracoval na Kubě, v první polovině 90. let ve Španělsku. V roce 1971 byl vyloučen z KSČ a propuštěn ze zaměstnání, 10 let měl zákaz publikování.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kromě mnoha jiných přeložil 4 knihy proslulého kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze i jeho paměti Žít abych mohl vyprávět. Spolu s bratrem převedl do češtiny i příběhy Harryho Pottera, sám je autorem básnické sbírky Orfeus ze země džezu, pohádky O hodináři Filipovi a skřítku Hodináříčkovy, sbírky povídek Krev na Maltézském náměstí. Vladimír Medek žije už 15 let v Novém Boru, je podruhé ženatý, má dvě děti.

Moderátor (Naděžda Hávová): Určitě si pamatujete vaše první setkání s dílem Gabriela Garcíi Márqueze, tuším, že tehdy vám bylo 27?

Host (Vladimír Medek): Přesně tak. V roce 1967 jsem v tehdejším Odeonu dostal knížku od spisovatele, kterého jsem vůbec neznal, ze země, o který jsme věděli jen tak něco málo ze zeměpisu a otevřel jsem ji a přečetl jsem první větu, já se omlouvám za to, že je to citát, ale já ho umím dodneška zpaměti.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak citujte.

Host (Vladimír Medek): O mnoho let později tváří tvář popravčí četě vzpomněl si plukovník Aurelian Buendia na ono vzdálené odpoledne, kdy ho otec vzal k cikánům, aby si prohlédl led. A odevřel se mi celý nový svět, kniha byla Sto roků samoty, podle mého názoru jeden z velkých románů 20. století. Začalo se tomu říkat magický realismus a především za tohle Opus magnum Márquez dostal Nobelovu cenu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Právě nejnovější kniha, která vyšla na podzim, Žít abych mohl vyprávět, se prý asi nejvíc blíží Sto rokům samoty. Jsou to vůbec opravdu paměti v tom pravém slova smyslu?

Host (Vladimír Medek): Márquezovy paměti jsou opravdu nejblíž právě Sto rokům samoty. Proto jsem rád, že jsem je mohl překládat právě já. A jestli paměti nebo ne? Některé scény tam málem kopírují Sto roků samoty, jako povraždění dělníků z banánových plantáží nebo návštěva bratří s popelovými kříži, které jim udělal kněz Primši. Takže buď těch Sto roků samoty nebyl žádnej magickej realismus, ale prostý záznam skutečnosti, která sama o sobě byla magická, nebo jsou v paměti právě tak vyfabulovaný jako původní román. Pravdivá je samozřejmě ta druhá odpověď. Márquez je především geniální fabulátor a o jeho knize musíme říct to, co napsal sám o svých rozhovorech pro tisk: Jsou to smyšlenky o mém životě.

Moderátor (Vladimír Kroc): On v těch fabulacích šel tak daleko, že dokonce se přesně neví ani kdy se narodil. Loni měl oslavit 75. narozeniny, ale vy jste našel, že jeho datum narození je jiné?

Host (Vladimír Medek): Ve všech encyklopediích se říká, že Márquez se narodil 1928. Otevřete-li právě vydanou knihu Žít abych mohl vyprávět někde kolem stránky 100, najdete jeho tvrzení, že se narodil v březnu 1927.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ať je to jak je to, tak ten březen to je měsíc jistý, tam snad Márquez nefabuluje. Co byste mu popřál k letošním narozeninám?

Host (Vladimír Medek): Aby vydržel, poněvadž on je poměrně dost nemocný člověk.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je to starý pán.

Host (Vladimír Medek): Je to starý pán, to já už skoro taky, tak abychom to vydrželi oba dva a aby toho ještě hodně napsal.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste s jeho knihami a myšlenkami strávil spoustu času, jste zřejmě i podobného smýšlení. Litujete, že jste neměl, pokud vím, možnost se s ním někdy osobně setkat?

Host (Vladimír Medek): Bohužel tu možnost jsem opravdu neměl a teď už to asi nestihneme. Jinak Márquez je levicového smýšlení, já jsem levicového smýšlení, vždycky v tom významu a v tom smyslu, že vždycky na straně chudých proti bohatým. U mě je to navíc ještě plebejská česká nátura.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ono není snad ani bez zajímavosti, že Márqueze jako autora dost ovlivnil Franz Kafka, konkrétně jeho dílo Proměna, pokud vím.

Host (Vladimír Medek): On to dokonce sám říká a popisuje v pamětech to, jak četl Proměnu, jako ohromný objev, ale je to jenom polovička pravdy. Poněvadž ta Proměna ovlivnila především jeho povídky, zvlášť jeho experimentální povídky psané v mládí, kdežto jeho romány jsou podle mého názoru víc ovlivněny jeho vlastním velkým guru, kterého v té knize také vzývá mnohokrát a mnohokrát, to znamená Williamem Folknerem a jeho romány Z hlubokého jihu, a samozřejmě James Joycem, o kterém se tam dočtete taky jako o bibli 20. století. A tyhle dvě knížky jsou z toho cejtit asi nejvíc, ale on vytvořil něco svébytného, svého v době, kdy se v Evropě mluvilo všeobecně o krizi románu, on přišel a zrovna tak jako mladý Američani v 30. letech, tak teď přišli Latinoameričani a začali vydávat romány jako dělo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem, abychom si nepovídali jenom o Márquezovi, ale také o Vladimíru Medkovi. Máte vy sám osobně takového spisovatelského guru, byl by jim právě Márquez? Těžká otázka.

Host (Vladimír Medek): To je těžká otázka.

Moderátor (Vladimír Kroc): My se dostaneme i k tomu, že sám tvoříte, ale není to tak, že byste měl svého oblíbeného spisovatele, oblíbený román?

Host (Vladimír Medek): V latinskoamerické literatuře rozhodně Márquez a spolu s ním Carlos Fuentez z Mexika, někdy neprávem přehlížený, ale rovněž úžasný autor právě toho magického realismu, asi nejvíc. No a potom je spousta dalších, kupodivu to není ani tak paní Rowlingová.

Moderátor (Vladimír Kroc): K tomu se také dostaneme. Mluvili jsme o tom, že jste s bratrem překládal Harryho Pottera.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane Medku, jste vy jediným překladatelem Márquezova díla tady v České republice, nebo je ještě někdo jiný?

Host (Vladimír Medek): Ne, to nebudeme křivdit mnoha dalším dobrým překladatelům. Já vám dokonce můžu říci, jak k tomu došlo.

Moderátor (Naděžda Hávová): No tak povídejte.

Host (Vladimír Medek): Poněvadž ve starém Odeonu byla velmi dobrá praxe, že když nějaký překladatel překládal nějakého autora a udělal to dobře, tak potom se mu ty další knihy téhož autora jaksi rezervovaly.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dávaly automaticky.

Host (Vladimír Medek): Jelikož já jsem nesměl překládat, tak se toto v Márquezově případě nedělo a tím pádem co Márquezův titul, to překladatel. Je to paní Stárková, je to pan doktor Forbelský, paní Prokopová, mohl bych jich teďko vzpomenout ještě celou řadu. Každou knížku doslova dělal někdo jiný.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď se prý chystají další dva díly pamětí, o kterých jsme stručně mluvili. Těšíte se tedy na překládání?

Host (Vladimír Medek): Tak já se na ně velmi těším a doufám, že skutečně vyjdou, poněvadž Márquezovi přátelé říkají, že má rozepsány hned tři knihy, ale druhý díl pamětí že mezi nimi není. Ovšem nejlepší odpověď na to asi dává Márquez sám: Člověk má o jedné knize mluvit a tu druhou má psát, poněvadž říkat, co opravdu píšete, to nosí smůlu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jaké máte pocity, když otevíráte novou knížku Márquezovu a pouštíte se do jejího čtení a potažmo do překladu? Napětí, zvědavost?

Host (Vladimír Medek): Dokonce i uctivost a těším se. A řeknu vám jednu věc, tak u pamětí například tahle otázka není.

Moderátor (Naděžda Hávová): No tak on je takový fabulátor, že...

Host (Vladimír Medek): Ale když jsem dodělal tyto paměti, tak jsem vzkázal do Odeonu, který to vydal, že mě trošku mrzí, že nemají nachystanej další díl.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste řekl takovou zajímavou věc, protože jsem se domníval, že Márquez dostal před 22 lety Nobelovu cenu za Kroniku ohlášené smrti, jestli jsem dobře slyšel, Márquezovi, jste řekl, že to bylo za Sto roků samoty. Moje otázka ale směřuje k něčemu jinému. Čím to je, podle vás, že právě Márquez je pokládán za jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů toho minulého století?

Host (Vladimír Medek): No tak hodnoty spisovatele asi těžko kdykoliv vážit na nějak, na vahách. Já bych řekl, že na Márquezovi je úžasné jak teda jeho stavba děje, tak jeho umění vyprávět. Třeba ty vzpomínky, o kterých dneska hovoříme především, jsou někdy i trošku rozvleklý, když vzpomíná na ty roky po redakcích a potom třeba na patnácti řádcích vypoví celý dramatický příběh, že se divák nebo čtenář opravdu nestačí divit. No a já si myslím, že jako takovým objektivní měřítko, jedno z nejlepších, je odezva třeba i tady u nás. Poněvadž to první vydání Márqueze, já ho opatruji...

Moderátor (Vladimír Kroc): Z toho roku 1967.

Host (Vladimír Medek): Ano, Sto roků samoty, no to česky myslím vyšlo 1969, tak to vyšlo v nákladu 2000 kusů a kradlo se po knihovnách. Pak už to naložil tentýž Odeon v Klubu čtenářů, potom v 80. letech vyšlo parádní vydání s ilustracemi Borise Jirků, takové reprezentační opravdu, v 90. letech to tisknul Hynek, no a teďka Odeon už dneska dělá dotisk toho loňského vydání Sto roků samoty.

Moderátor (Naděžda Hávová): A pořád se to kupuje.

Host (Vladimír Medek): To znamená jenom téhle knížky už u nás vyšlo přes 100 tisíc.

Moderátor (Naděžda Hávová): Patří se říct, že jste překládal i díla jiných autorů, namátkou Alexandrijský kvartet Lorence Durrella, Hřbitov bezejmenných lodí Artura Péreza Reverta nebo díla Nebe, peklo, ráj Julia Cortázara. Podle čeho si vůbec Vladimír Medek překlady vybírá?

Host (Vladimír Medek): No tak na to neexistuje šablona. Tohlento je otázka každého jednotlivého případu, někdy je to nabídka nakladatele, což v mém případě byl třeba i Márquez, poněvadž toho mi dali, podívejte se na to, jestli byste to nechtěl překládat a já jsem jim druhý den ráno ....

Moderátor (Naděžda Hávová): Měl přeloženou.

Host (Vladimír Medek): Ne, já jsem volal, že to určitě chci překládat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Stihl jste to během noci přečíst?

Host (Vladimír Medek): Ne, ale asi do poloviny. A moc jsem nespal. No to je jedna možnost a druhá možnost jsou také knížky, které si vezmete do hlavy a chodíte a říkáte, že ty by měly vyjít. Takhle mluvili jsme o tom Durrellovi Alexandrijském kvartetu, tak to jsme se domluvili s vynikající redaktorkou paní Kondrisovou v Odeonu v 60., v 70. letech, tenkrát to nešlo, nešlo to kvůli Durrellovi, nešlo to kvůli mně a v 80. letech jsme tu celou tu tetralogii udělali.

Moderátor (Naděžda Hávová): Myslíte, že jste k tomu dozrál?

Host (Vladimír Medek): No dozrály k tomu podmínky u nás.

Moderátor (Naděžda Hávová): Okolnosti taky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě za studií jste pracoval na Kubě jako tlumočník, tak snad vás teď potěší kubánská písnička, je to Ibrahim Ferer a navodíme si takovou tu latinskoamerickou atmosféru.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte Český rozhlas 1 - Radiožurnál pořad Dva na jednoho, dnes je naším hostem obchodník, autor a překladatel Vladimír Medek. Jak jste se vůbec dostal k překladům knížek Joanne Rowlingové, k překladům Harryho Pottera?

Host (Vladimír Medek): Velice obyčejným způsobem. Já jsem si tu knihu vzal, takhle jsem ji poprvé uviděl, jak vyšla v roce 1997. V 1998 mi ji dali z Albatrosu, jestli se na ni nechci podívat a pokud se mi bude líbit, že bych ji mohl přeložit. Takže já jsem ten překlad odevzdal v roce 1999 na jaře a nebo koncem 1998, to už nevím, a tím jsem na to zapomněl s tím že to je hezká knížečka, no a tím že spolu končíme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Víte, to jste mi vzal teď otázku, protože jsem se chtěl zeptat, jestli jste tehdy už tušil, o jaký půjde bestseller později?

Host (Vladimír Medek): Vůbec ne. Teprve když jsem dostal z Albatrosu druhý díl, tak jsem si řekl, aha, první díl měl úspěch, takže paní autorka napsala druhý, ha, nastavovaná kaše. Mě trvalo půl roku, než jsem tu knížku se odvážil, našel chuť přečíst. Četl jsem ji o dovolené a přitom jsem si náhodně koupil noviny, v kterých jsem se dověděl, že příběhů Harryho Pottera má být 7 a v Anglii že vypukla Potteromanie. Já jsem na mou duši nevěděl, do jakého ohně jsem to strčil prsty.

Moderátor (Naděžda Hávová): Podle čeho jste se řídil při překladu různých originálních výrazů a pojmů, jako Fanfrpál, nebo Camrál?

Host (Vladimír Medek): Především jsem se řídil jednou věcí, že to mají být knížky pro děti, takže by to nemělo zůstat v angličtině. Ne všude to takhle udělali, ale jak jsem byl přesvědčenej, že když je to pro děti, tak jaksi, by měly ...

Moderátor (Naděžda Hávová): Se hledat nějaké adekvátní české výrazy.

Host (Vladimír Medek): Se měly hledat adekvátní české výrazy. Jelikož nebyly, no tak muselo to znít česky, muselo to vypadat jako název hry a to další už byla v podstatě otázka fantazie.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže Fanfrpál a Camrál jsou čistě vymyšlená slova?

Host (Vladimír Medek): Přesně tak a ty nejlepší jsem vymyslel a vždycky jsem si to bral večer na procházky se psem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tady je určitě výhoda, že sám jste psal pro děti. Podle čeho jste se ale řídil při překladu právě různých originálních výrazů a pojmů, když jste vlastně něco nechal v originále a některé zase novotvary jste právě uváděl v češtině?

Host (Vladimír Medek): Tak já jsem se snažil, aby v češtině byly všechny tyhle základní, jak jsem právě říkal, to znamená názvy těch míčů, sám název Fanfrpálu, jména těch kolejí a třeba vlastní jména jsem někdy přeložil, někdy ne, poněvadž málo platný, bylo potřeba zachovat určitou rovnováhu mezi tou původní, mezi těmi původními jmény, která byla v angličtině, a tou češtinou. Kdybych to počeštil všechno, no tak potom by ty děti zase nepoznaly, že se to nekoná na jednotné, jako na devítiletce v Zadní Třebáni. Takže něco tam zůstat zase z angličtiny muselo. Tím spíš, že se to děje v Londýně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kontroluje zpětně někdo vaše překlady a posuzuje, jak moc se odchylují od toho původního textu originálního, nebo vám nakladatel, vydavatel nechává volnou ruku?

Host (Vladimír Medek): No tak záleží vždy na každém jednotlivém nakladateli a vydavateli. Od odstrašujících příkladů: Já jsem nakladatel, takže o konečným textu rozhoduji já, nebudu citovat, od koho tohleto pochází, až po lidi velice benevolentní. No a myslím, že většina je tak uprostřed a jestliže nakladatelství má toho korektora a ten k tomu má připomínky, tak to mnohdy je velice plodné a užitečné pro obě dvě strany.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste se o překlady podělil s bratrem, to zřejmě bylo proto, že se potom na ty další knížky dost spěchalo?

Host (Vladimír Medek): Ano, poněvadž to bylo v době, kdy ještě pani Rowlingová fungovala v tom, čemu dneska pohrdavě říká otročí tempo jedné knihy za rok, ale tenkrát to takhle vydávala a nakladatelství Bloomsberry, které ji to tisklo, bylo přesvědčeno, že ve všech zemích se to musí dohonit a vydávat to stejně rychle. No a jelikož my jsme začali způsobem, který jsem popisoval před chvilkou...

Moderátor (Naděžda Hávová): Půl roku knihu doma.

Host (Vladimír Medek): Tak jako bylo nutno to najednou dohnat a ejhle prakticky současně se měla překládat trojka a čtyřka, no a ta čtyřka má 610 stran.

Moderátor (Vladimír Kroc): Škoda, že se nikdy nedozvíme, jak by se právě autorce Rowlingové líbily ty vaše výrazy, které tady třeba Naděžda citovala. Prý dokonce chystáte slovník těch potterovských pojmů?

Host (Vladimír Medek): No tak my jsme ten slovníček si vytvořit museli. Jakmile jsme to začali dělat dva, tak to byla holá nutnost. I když člověk překládá knihu sám, tak si tohlento nakonec musíte uspořádat a napsat si nějaké poznámky, poněvadž jestliže něco má, jako ten Márquez, abych se k němu vrátil, skoro 600 stránek, tak ne vždy si vzpomenete, jak jste tuhletu vazbu překládal na straně 26, v době, kdy jste na straně 400. Takže tohle si člověk musí psát a člověk se musí hlídat sám, aby mu něco neuteklo a když to dělají dva, no tak je ta nutnost ještě ne dvakrát větší, ale na druhou. Takže ...

Moderátor (Naděžda Hávová): Je to taková mravenčí práce.

Host (Vladimír Medek): No tak my jsme si ji právě usnadnili tím, že já jsem tenkrát seděl a 3 dny jsem zapisoval všechny finty, grify a všechny věci, který už jsem použil...

Moderátor (Naděžda Hávová): Pro bratra.

Host (Vladimír Medek): Pro bratra. To jsem mu poslal jako počítačový soubor, on ho doplnil, když udělal tu trojku, já jsem ho doplnil po tý čtyřce, no a teď čekám, až mi ho pošle doplněnej po pětce.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je to legrace teda.

Host (Vladimír Medek): Čili a pro nás je to nesmírně důležitá jako pracovní pomůcka, ale já si myslím, že kdyby se to vydalo, tak to bude nejenom takovej náhled do kuchyně, ale že to může být velice vzrušující čtení, i ten slovník.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže se můžeme se 7. vydáním nebo 7. pokračování Harryho Pottera těšit i na slovníček jeho pojmů. Neobírá vás ale ta překladatelská činnost o čas pro vlastní tvorbu? Četl jsem, že chystáte jakousi trilogii.

Host (Vladimír Medek): Tak tu trilogii už mám dokonce několik let a nechal jsem ji ležet. A tou dobou je v nakladatelství Albatros, mám tam udělat jenom nějaké korektury v tom směru, že původně to mělo tři díly, teď jsme se domluvili, že to vyjde jako jeden špalek. Takže jako je potřeba ten text zkrátit.

Moderátor (Naděžda Hávová): Prozradíte, o čem to bude?

Host (Vladimír Medek): Je to fantasy, prosím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hm, nic bližšího?

Host (Vladimír Medek): Ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže tady se držíte toho Márquezovského, že mluvit...

Host (Vladimír Medek): Není to Pán prstenů, ale není to ani sci-fi, ani čistá sci-fi, ani čistá fantasy. Je to něco mezi.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste také prozradil, že vaší touhou je dát dohromady kuchařku.

Host (Vladimír Medek): No tak to by odpovídalo i na tu vaši otázku, jestli mě to neobírá o čas na vlastní tvorbu. Zatím jsem stačil naspat všechno, co jsem chtěl a kdysi dávno jsem dokonce někde napsal: Píše všechno, co sám rád čte. Takže právě ta kuchařka mi ještě zbývá napsat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě nám povězte, na jakém překladu momentálně pracujete? To se určitě prozradit může.

Host (Vladimír Medek): To se prozradit může. Je to Teres Reverta, opět. Hřbitov bezejmenných lodí vyšel v Mladé frontě, kdežto další kniha Kůže na buben a po ní ještě další Královny jihu vyjdou v Knižním klubu, také Euromedia. Ta Kůže na buben by měla vyjít, předpokládám, letos po prázdninách a je to, abych to velmi krátce charakterizoval, je to čtivo v tom nejlepším slova smyslu, to znamená je to kousek velká literatura, kousek je to thriller a kousek je to i milostný román s krásnou vévodkyní a se sladkými nocemi na ...

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane Medku z vašeho povídání je slyšet, že vaše práce je vaší velkou vášní, tak my vám přejeme, aby to tak i nadále zůstalo. Děkujeme, že jste k nám přijel z Nového Boru. Poslouchali jste rozhovor Vladimíra Kroce a Naděždy Hávové s překladatelem Vladimírem Medkem. Nashledanou.

Host (Vladimír Medek): Nashledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.