Vláda Stanislava Grosse dostala důvěru, kartelova dohoda stavebních spořitelen, v Rusku se zřítila dvě letadla

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Vláda Stanislava Grosse dostala tento týden důvěru v Poslanecké sněmovně. Hlasovalo pro ni všech 101 koaličních poslanců.

Nový ministr pro místní rozvoj chce řešit situaci s bydlením. Jiří Paroubek bude o konkrétních krocích za malou chvíli diskutovat se stínovým ministrem za ODS Petrem Gandalovičem.

V Rusku se v úterý zřítila dvě letadla. V obou případech šlo o teroristický útok. Podezřelé jsou dvě ženy z Čečenska.

Stavení spořitelny dostaly od Antimonopolního úřadu historicky největší pokutu. Za kartelovou dohodu mají zaplatit 500 milionů korun.

To jsou některé události 35. týdne tohoto roku. Pohled na ně vám nabídneme v následujících minutách. Příjemný poslech Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu a pořadu Týden v tahu vám přeje Hana Hikelová.

Duel

Hana Hikelová: Nová vláda Stanislava Grosse dostala v úterý důvěru Poslanecké sněmovny. Podle programového prohlášení chce v následujících dvou letech mimo jiné řešit špatnou situaci na trhu s bydlení. Výstavba nových bytů, novomanželské půjčky, podpora družstevního bydlení, narovnání vztahů mezi pronajímateli a nájemníky. Tak by se daly shrnout hlavní vládní priority v této oblasti. Bydlení je i tématem následujících minut. Ve studiu jsou sem mnou ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek z ČSSD. Hezký den.

Host (Jiří Paroubek): Dobrý den.

Hana Hikelová: A primátor Ústí nad Labem, stínový ministr ODS pro místní rozvoj Petr Gandalovič, i vám hezký den.

Host (Petr Gandalovič): Dobrý den.

Hana Hikelová: Pane ministře, vy jste včera řekl, že novomanželské půjčky na bydlení by se mohly pohybovat do výše 300 tisíc korun. Kdo by na ně tedy měl mít nárok?

Host (Jiří Paroubek): Samozřejmě v tuhle chvíli ještě zvažujeme, kdo všechno by na ně měl mít nárok, protože si myslím, že pokud máme dobře ošetřené instrumenty třeba na hypotéční financování, podpory hypotéčního financování, tak je zbytečné, aby na tyto půjčky dosahovali ti, kdo se dostanou bez problémů k hypotéčnímu financování, což je poměrně malá část trhu, nicméně koupěschopná část trhu, no a pak samozřejmě musíme přemýšlet o tom, jestli se to bude týkat jenom opravdu novomanželů nebo i těch, kteří žijí spolu v nějakém vztahu nebo i těch, kteří žijí řekněme v pozici singl a starají se třeba o děti. Takže tady jde o záměr v tuhletu chvíli, samozřejmě ten záměr se bude konkretizovat během těch příštích týdnů.

Hana Hikelová: Kdo a za jakých podmínek by je měl podle vás vyplácet?

Host (Jiří Paroubek): No tak, to souvisí s tím, z jakého zdrojů půjdou. Ta jedna možnost je, že půjdou přímo ze Státního fondu rozvoje bydlení. Přitom jak odhaduje Státní fond rozvoje bydlení trh by se nejednalo zase o nějaké obrovské částky. V příštím roce tu poptávku odhadují na miliardu až miliardu a půl. Nebylo by to vcelku bez tedy potřeb, což je asi nějakých mezně 5 tisíc, 5 tisíc žadatelů, abych to převedl do konkrétních čísel. Umím si představit, že tento přístup by znamenal, že bychom mohli s těmi půjčkami začít v poměrně krátké době nebo ve velmi krátké době. Druhá možnost je, pokud se třeba ukáže, že ten rozsah bude větší, než jsou naše současné představy, tak by chtělo jít jednoznačně cestou spolupráce s bankami, s bankovním sektorem tak, aby půjčky poskytoval bankovní sektor, samozřejmě vybrali bychom příslušnou banku, přístup by měly všechny banky do takovéto soutěže. Vysoutěžili bychom cenu, pevnou cenu na deset let, pokud bychom rozhodli o té půjčce na 10 let, úrokovou míru tedy pevnou na 10 let s tím, že by stát přispíval na úroky. Umím si představit nějaké 3, 4 procentní body, že by stát mohl přispívat. Tohle to řešení má své výhody, že vlastně nezasahuje tolik státní finance bezprostředně, ale určitou nevýhodu je to asi jako rozdíl mezi vlastnickým bydlením a mezi nájemným. Tohle to druhé je tedy to de facto nájemné, protože stát ty prostředky vyplácí, ale prakticky už se mu nevracejí, kdežto pokud by šly ze Státního fondu rozvoje bydlení, tak by ta zdrojovost toho státního fondu byla zajištěna do budoucna, což je lidé by tam tedy ty půjčky vraceli.

Hana Hikelová: Pane primátore, řeší podle vás novomanželské půjčky ve výši do těch tří set tisíc korun, jak se o tom uvažuje, nějak situaci s bydlením pro mladé rodiny v České republice?

Host (Petr Gandalovič): Já bych chtěl začít s tím, že je sympatické, že pan ministr v oblasti bydlení a v oblasti tedy deformovaného trhu bydlení chce aspoň něco dělat, ale myslím si, že tato cesta je nesprávná. Jsem přesvědčen o tom, že samozřejmě pokud pominu diskusi o deregulaci nájemného, ke které se určitě dostaneme, tak jsou zde ještě nástroje hypoték a nástroje stavebního spoření. Jsem přesvědčen, že toto jsou nástroje, které oba dva jsou ve světě standardní. Vláda poskytuje už v současné době lidem jak na stavební spoření, tak na hypotéky jakési příspěvky. Myslím si, že není vůbec problémem, aby vláda přehodnotila své rozhodnutí z minulého roku snížit například ten státní příspěvek na stavební spoření. Rozhodně tím hlavním kritériem vždy musí být to, že schopnost splácet příslušnou půjčku, hypotéku a podobně lépe posoudí banka než úředníci Státního fondu rozvoje bydlení. To je moje první zásada, kterou bych chtěl zdůraznit. A druhá zásada je, že co nejvíce by tyto půjčky měly být garantovány vlastní nemovitostí a ne ze strany státu. Ty státní garance obvykle nakonec stejně dopadnou tak, že se rozmění na dotaci.

Hana Hikelová: Pane ministře, já naváži na to, co říkal pan Gandalovič, i například hlavní ekonomka Next Finance Markéta Šichtařová říká, že ta částka na půjčky je tak malá, že si za ni stejně nikdo byt nekoupí a mnohem účinnější by bylo deregulovat nájmy a podpořit stávající hypotéky. Tak by mohlo na bydlení dosáhnout podle ní mnohem více lidí. Proč tedy chcete zavést tyto půjčky a nepodpoříte raději hypotéky?

Host (Jiří Paroubek): Já bych reagoval na to, co říká pan Gandalovič, nejprve pokud jde o to stavební spoření. Myslím si, že má pravdu do určité míry, nicméně my chceme vytvořit prostor pro všechny vrstvy obyvatel, to znamená i pro ty vrstvy obyvatel, které prostě nemají naspořeno nějaké velké částky nebo nemohou mít naspořeno nebo se nedostanou prostě k hypotéčnímu financování, což si řekněme, že hypotéční financování je nástroj třeba pro pět, deset procent obyvatel v téhle té zemi a co ty zbývající? Pokud jde ale o to stavební spoření, myslím, že to má nacionální jádro, co říká pan Gandalovič, já si umím představit, že to stavební spoření, které bylo tím nejvýhodnějším spořením na trhu vůbec, že bychom skutečně se k tomu mohli vrátit, ale u těch případů, kdy lidé skutečně použijí ty prostředky na bydlení. Nikoliv na nákup třeba zahraničního vozu. Já nevím, proč bychom měli dotovat nákupy zahraničních vozidel, protože to je nesmyslný, čili umím si představit, pokud lidé prokáží, že to chtějí na nákup vozu, že to nechtějí na nákup vozu, takže tedy ty prostředky dostanou třeba ve vyšší, na vyšší úrovni. No ale k tomu jsou potřeba státní finance a k tomu se samozřejmě můžeme vrátit. Čili paní Šichtařová...

Hana Hikelová: Říkáte, umím si představit...

Host (Jiří Paroubek): Ještě bych se k tomu vyjádřil.

Hana Hikelová: Ano.

Host (Jiří Paroubek): Já dostávám od paní Šichtařové v té předchozí pozici náměstka primátora pro finance, jsem od ní dostával, musím říct, mistrné rozbory finančních trhů, ale paní Šichtařová se na mě dívá z pohledu člověka, který má možná sto tisíc korun hrubého příjmu. Takových lidí u nás přeci jenom není tolik, čili mluvit o hypotéčním financování jako o nástroji, který bude rozhodným způsobem měnit situaci na trhu je prostě nesmysl, holý nesmysl. Ale jinak tady jde o to, abychom měli nástroj, který bude širokým způsobem možné použít pro nejširší vrstvy obyvatel. Chtěl bych také říci, pan Gandalovič je z oblasti, kde řekněme ty byty se dají nakoupit za jiné sumy, nežli v Praze, to znamená, že třeba na Mostecku nebo někde v těch vám blízkých oblastech těch tři sta tisíc by konec konců stačilo ke koupi bytu. Čili tady jde také o to, abychom neměli k tomu rigidní přístup jako dosud, to znamená, abychom netrvali na tom, že to bude jenom na výstavbu nových bytů, ale na nákup třeba těch starých bytů, na nákup řekněme družstevních podílů.

Hana Hikelová: Vyřeší to například situaci na tom zmiňovaném Mostecku nebo v tom vašem regionu, že by ty nízkopříjmové skupiny dosáhly touto cestou na bydlení?

Host (Petr Gandalovič): No já si myslím, že to nevyřeší situaci nejen na v Ústeckém kraji, ani v Praze, nejen nikde v České republice. To je ten fundamentální rozpor, který my máme se socialistickou vládou. Protože socialisté samozřejmě udržují regulaci a potom se snaží řešit její důsledky. To znamená, důsledkem regulace je to, že mladé rodiny nedosáhnou na bydlení a horko těžko tady budeme vymýšlet nějaké nástroje půjček pro mladé rodiny. Našim principem by naopak bylo spustit postupnou deregulaci a řešit důsledky této deregulace v těch případech, kde skutečně ty důsledky nastanou, jakýmisi kompenzacemi, adresnými dávkami pro nájemné...

Hana Hikelová: Pro ty sociálně slabší...

Host (Petr Gandalovič): Pro ty sociálně slabší, které skupiny by měly se splácením nájemného například problém. Ale ten princip je právě opačný. Namísto toho, abychom udržovali regulaci, která deformuje trh a na základě níž nám v bytech s regulovaným nájemným bydlí lidé, kteří svými příjmy vůbec tuto regulaci nepotřebují, tak vlastně my navrhujeme deregulovat a teprve řešit, tak jako konec konců, když bylo zregulovaná cena potravin, tak na základě této deregulace potom byly vypláceny sociální dávky, které řešily ty sociální případy. Myslím si, že tento princip je lepší, protože skutečně v tom celkovém pohledu ten trh si najde místo a nemusíme řešit lokální rozdíly, nemusíme řešit věci, které se týkají toho, zda je někdo svobodný nebo zda žije takzvaně na hromádce, to budou neustálé problémy, na které bude pan ministr při stanovování pravidel pro tyto půjčky narážet a myslím si, nechci být špatným prorokem, že bude i obtížné najít shodu nejen ve vládě, ale i v Parlamentu pro takové opatření.

Hana Hikelová: Pane ministře, pan Gandalovič říká nebo ODS navrhuje tu cestu deregulace a v podstatě jisté zajištění těch sociálně slabých skupin určitým krytím, určitou, určitým příspěvkem na bydlení než výstavbou nových bytů pro ty nízkopříjmové skupiny.

Host (Jiří Paroubek): Já možná pana Gandaloviče překvapím, ale já si myslím, že je to jedině možná cesta, pokud jde o deregulaci nájemného v určitém čase. To znamená, jestli se mě dneska třeba někteří novináři, někteří vaši kolegové, kteří shodou okolností, když se jich zeptám, tak všichni bydlí v bytě s tržním nájemným, tak se na to dívají trošku i osobně, tak tohle je asi ta správná cesta, ale já si nemyslím, že můžeme čekat na to, až dojde k té deregulaci, protože to se asi shodneme, že ji nemohou udělat za dva roky. Určitě to bude vyžadovat času pět, šest let. Já si myslím, že už v roce 2006, v rozpočtu rozhodně to nestihneme, pro ten příští rok může být určitá částka, která vytvoří určitý prostor pro to, aby byly poskytovány kompenzace těm lidem, kteří se prostě dostanou do situace, kterou by nezvládli ve svých příjmech, to znamená, kteří při růstu nájemném by tato situace sociálně ohrozila, ale chtěl bych říci, že ten byt není běžným zbožím a já se na to nemůžu takhle dívat, že všechno teď srovná, určitě ví i pan Gandalovič, protože je primátorem velkého města, že tomu tak není, že se tomu musí trošku pomáhat a je to běžná praxe ve všech městech, vyspělých městech Evropy nebo té vyspělejší části Evropy, takže já si myslím, že vedle té deregulace musí docházet k výstavbě bytů a to pro všechny vrstvy obyvatel. Nejen tedy v tom segmentu řekněme těch nejbohatších, to znamená hypotéční financování nebo těch vyšších středních vrstev nebo středních vrstev, to znamená to stavební spoření, to samozřejmě chceme také podpořit, podporovat, ale také u těch nízkopříjmových středních vrstev, ale samozřejmě my musíme vymyslet i vhodnější, s tím jste se sám určitě také seznámil, vhodnější způsobe financování a podpory výstavby bytů na úrovni obcí.

Hana Hikelová: Vy oba mluvíte o deregulaci, evidentně každý máte ale trošku jinou představu. Můžete posluchačům říct, jak si představujete, pane primátore, tu deregulaci v následujících letech vy? Kdybyste byli jako ODS u vlády, jak by ta deregulace v těch následujících letech vypadala? Postupná deregulace.

Host (Petr Gandalovič): Rozhodně by šlo o rychlejší postup, než jsme slyšeli od pana ministra. Doposud já jsem sledoval jeho dosavadní vyjádření a v podstatě se to pohybuje v té rovině, ve které byl ten neúspěšný návrh ministerstva financí a ten jak víme, neprošel. Podle mého názoru i toto je známkou toho, že buď se v Parlamentu nenajde shoda pro žádný postup deregulace, anebo je potřeba najít nějaké širší řešení, řekněme s delším časovým odstupem, které by dejme tomu naznačovalo, že do čtyř, pěti let tady bude skutečně trh relativně volný, s nějakými řekněme řešeními nějakých výkyvů a podobně a za tu dobu by si jak nájemníci, tak především investoři, majitelé domů, tu situaci si na ni zvykli, připravili by se na ni, vrhli by na trh nové investice a fakticky celá ta situace do pěti let si myslím, že by mohla být zderegulovaná, to je naše představa.

Hana Hikelová: To znamená, zákonem postupné navyšování během těch pěti let o nějaká procenta nebo jiná forma?

Host (Petr Gandalovič): Já chci zdůraznit, že to není otázka postupného navyšování, protože je mnoho oblastí, kde skutečně už, i když bychom řekli, že se může zvýšit nájemné, tak prostě majitelé domů, ať to jsou obce nebo majitelé soukromní, prostě už nájemné zvyšovat nebudou, protože v současné chvíli v řadě oblastí se to nájemné už dnes blíží tržní úrovni. My nejsme pro to, aby se zvyšovalo nájemné, my jsme prostě pro to, aby si ten trh našel tu svoji rovnovážnou polohu a aby hlavně nevyužívali té regulace ti lidé, kteří fakticky nejsou v sociální situace a nezaslouží si toho, aby vlastně stát je takovýmhle způsobem zvýhodňoval oproti právě například těm mladým rodinám, které na tomto deformovaném trhu nemohou fakticky na normální byt dosáhnout.

Hana Hikelová: Pane ministře, ta deregulace z vašeho pohledu. Připravuje se nový zákon o nájemném, který asi bude velmi komplikovaný, aby se na něm koaliční strany shodly, nicméně ta vaše představa jako ministra pro místní rozvoj je jaká?

Host (Jiří Paroubek): Já zase možná překvapím i pana Gandaloviče, já si myslím, že to ani jinak není možné provést, než on o tom hovoří, to znamená během těch pěti, šesti let je možné uvolnit ten trh s byty a jedna z podmínek je také, že bude existovat větší a širší nabídka nových bytů, protože to prostě stlačí tu cenu nájemného dolů, to je jedna věc. Určitě chci zůstat ve věcné rovině, tak samozřejmě to, co říkáte, tak znamená, ale růst nájemného, ale to, co říkáme oba, na čem se shodujeme je, že prostě ve státním rozpočtu se musí vytvořit prostor pro to, abychom mohli těm, kdo prostě se dostanou do situace řekněme sociálního ohrožení, a tady tomu, tady se může jednat o statisíce lidí, obávám se, a my nemáme v tuhle chvíli instrument, jak je ochránit, proto držíme tedy tu regulaci, jako sociálně demokratická vláda a určitě byste to dělali vy taky, kdybyste byli na našem místě, tak jakmile budeme mít takový nástroj, tak o tom můžeme uvažovat.

Hana Hikelová: Pane minstře, buďme konkrétní. Ta minulá vláda měla připravenou změnu zákona o nájemném, jednalo se tam o třikrát navýšení o deset procent, znamená to, že už nechcete jít cestou podobného zákona, jako byl ten, který neprošel v Poslanecké sněmovně?

Host (Jiří Paroubek): Tak já si myslím, že cestou zákona je potřeba jít. Já jenom říkám jinou věc, že je potřeba debatovat se všemi zúčastněnými a to rychle a předložit takový zákon, který bude co nejkonsensuálněji přijatelný.

Host (Petr Gandalovič): Já si myslím, že ten základní fundamentální princip, který bude obtížné vyřešit mezi námi je ten, že vy říkáte, budeme deregulovat, až bude dost bytů, až bude, až se znovu rozběhne výstavba a podobně. Já si myslím, že to je naprosto opačně. Právě ta regulace toho trhu, ta deformace toho trhu způsobuje, že se nestaví dostatečně bytů, že byty, které jsou, statisticky o tom víme, fyzicky vlastně prázdné, tak se nedostanou na trh, protože si je ti lidé drží, protože za to regulované nájemné se jim to vyplatí, a to jsou prostě deformace, které neodstraníte jinak, než tak, že oznámíte, ne že zítra je trh volný, ale že v nějakou dobu, jak už jsem řekl, prostě za několik let, je tím cílovým stavem deregulace cen a ty obě dvě strany toho trhu se na to přizpůsobí. Jak nájemci, kteří vlastně budou muset zvážit své možnosti, tak ti pronajímatelé nebo investoři na tom trhu, kteří samozřejmě také si budou muset uvědomit, že až se zderegulují ceny, tak mnohé z těch vysokých cen, které dnes uplatňují na tom trhu, už prostě nebudou schopni dosáhnout, protože ti lidé prostě jim utečou do výhodnějších cen, které se najednou na tom trhu objeví.

Hana Hikelová: Říkají mí dnešní hosté, primátor Ústí nad Labem, stínový ministr ODS pro místní rozvoj Petr Gandalovič a ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek z ČSSD. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Jiří Paroubek): Děkuju, na shledanou.

Host (Petr Gandalovič): Děkuju, na shledanou.

Hana Hikelová: Posloucháte Český rozhlas 1-Radiožurnál, pořad Týden v tahu. Za chvíli budeme mluvit s Petrem Vavrouškou o pádu dvou ruských letadel a také o jeho zkušenostech s bezpečnostními opatřeními na ruských letištích. S Ivanou Pikovou ze Sdružení obrany spotřebitelů pak probereme, jak se může dotknout klientů stavebních spořitelen to, že tento týden dostaly pětisetmilionovou pokutu. Chybět nebude ani fejeton Jana Pokorného, tentokrát o změnách v české politice.

Situace v Rusku

Hana Hikelová: V Rusku se v noci z úterka na středu zřítila dvě letadla. Vzlétla z Moskvy a v přibližně stejnou dobu skončila obě v troskách. Jedno u Tuly, druhé u Rostova na Donu. Při obou haváriích zahynulo 90 lidí. Až dnes Ruská federální bezpečnostní služba potvrdila, že v obou případech šlo o teroristický útok. V troskách obou letadel totiž našli zbytky výbušniny hexogen. Ta se používá k plnění dělostřelecké protitankové a protiletecké munice. U telefonu je teď stálý zpravodaj Českého rozhlasu v Rusku Petr Vavrouška, hezký den.

Petr Vavrouška : Dobrý večer.

Hana Hikelová: Petře, podle dostupných informací v obou letedlech letěly čečenské pasažérky a tak samozřejmě existuje podezření, že šlo o takzvané černé vdovy, tedy sebevražedné atentátnice. Víš k tomu něco nového?

Petr Vavrouška : Tak, ono už se o této variantě spekulovalo v ruských médiích včera, a to proto, že k oběma ženám, jak z toho letu TU 134, tak i z toho druhého, který letěl do Soči, se nikdo nepřihlásil ani na těch horkých linkách, ani je nikdo nekontaktoval přes úřady, což se v těch případech ostatních cestujících stalo vždy. Jednak volali známí, nejbližší příbuzní, anebo kolegové z práce. V těchto dvou případech nic takového úřady nezaznamenaly a dneska třeba byla zajímavá stať v ruských Izvěstijích. Jim se podařilo zjistit a zkontaktovat jednu známou ženu tady v Čečensku, jedné té Čečenky z letu TU 154 a ta jim prý vypověděla, že by mohla mít ona žena důvod něco podobného udělat. Před třemi nebo čtyřmi lety ji totiž v Čečni odvedly federální vojska bratra a od té doby o něm neslyšela. V ruských médiích se také rozebírala možnost, že oběma ženám musel pomoct někdo z letištního personálu. Obě letadla, startující z toho letiště totiž stála na ploše vedle sebe a tak stačilo, aby jediný člověk do obou pronesl nálož a pak ženy na palubách obou strojů tuto nálož aktivovaly. To jsou ale spekulace ruských novinářů, zatím nikým nepotvrzené. Je dost možné, že tu úplnou rekonstrukci objektivní, jak se to přesně stalo, se nedozvíme, ale abych se ještě vrátil na to k tomu, co ty jsi říkala o těch černých vdovách. Tu většinu sebevražedných atentátů tady na území Ruska v poslední době mají totiž údajně na svědomí právě muslimské bojovnice z oddílu, který se nazývá Černé vdovy a které velí údajně čečenský polní velitel Šamil Basajev. Samozřejmě nikdo neví, jestli vůbec on sám existuje. Těm bojovnicím tak bývá kolem 20 až 30 let a spojuje je to, že všechny jsou vdovy nebo příbuzné zabitých čečenských bojovníků a jenom pro doplnění, poprvé zaútočily v červnu v roce 2000 a od té doby si sebevražedné útoky tady v Rusku vyžádaly asi 300 obětí.

Hana Hikelová: Petře, ty jsi před chvílí letěl z Moskvy do Ingušska. Můžeš nám tady popsat osobní zkušenost s těmi bezpečnostními opatřeními na letišti i v letadle?

Petr Vavrouška : Já jsem ještě teď docela hodně překvapený, protože samozřejmě v ruských médiích se hned od středy ráno, kdy se zjistila ta katastrofa prvního i druhé stroje, začalo mluvit o tom, jak se zpřísní bezpečnostní opatření, jak se zdvojí, jak na místech bude více policistů. Jenom dodám, že dnes kontrolují tady v Rusku letiště soukromé bezpečnostní agentury, a to je proto, že někdy v roce 97, kdy se přijal nový zákon o leteckém provozu, se služby ministerstva vnitra z letišť stáhla, ale prezident Vladimír Putin požaduje, aby se zase na letiště vrátila, tak jsem se těšil na to, jak mě budou všichni prohledávat, ale musím říct, že já jsem prošel asi trojnásobnou kontrolou, kde bych měl předložit pas a ani jednou ho po mě nikdo nechtěl. Vůbec nikdo se nepodíval, jestli já jsem Vavrouška, jestli ta fotka souhlasí, jestli ty nacionále mají v počítačové síti uložené. Určitě by tam měli číslo mého pasu, pod kterým je zaregistrované mé trvalé vízum a překvapilo mě, že i zavazadlo, ve kterém jsem měl notebook, minidisk, mikrofon, spoustu šňůr připojovacích, které jsou nutné k mé práci novináře, tak ani jednou nikdo to zavazadlo neprohlídnul, a když projelo skenerem, tak já jsem si sám všiml, že ta slečna, která měla sledovat počítače a obrazovky, co se na nich děje, tak si vykládala s kolegyní vedle, nevím o čem se bavily, já jsem tak blízko u nich nestál, ale rozhodně tam pět minut počkal a sledoval jsem jejich práci a nemůžu říct, že by to, co ony předváděly, se dalo přirovnat k nějakým zvýšeným bezpečnostním opatřením a my jsme se o tom bavili ještě s dalšími kolegy, zahraničními novináři, kteří cestovali se mnou v tom letu směrem tady na Kavkaz a byli jsme z toho tak udiveni, že jsme chtěli nejdříve reagovat u ochranky letiště, upozornit je na to, co jsme viděli, ale pak jsme se už jenom strachovali v letadle, abychom skutečně doletěli. Takže nemohu potvrdit, že by Rusko nějak vážněji reagovalo na to, že zpřísní bezpečnostní opatření. Já jsem nic podobného ještě nezažil, že by mě vůbec nikdo nekontroloval.

Hana Hikelová: Ti jsi jako zahraniční zpravodaj, Petře, samozřejmě létal do ciziny, i po 11. září. Dá se vůbec nějak srovnat, jaká ta opatření přijali po teroristických útocích jiné země a jaká teď právě Rusko?

Petr Vavrouška : Tak, to, jak je přijalo Rusko, to už jsem teď řekl a jenom pro srovnání. Já jsem v únoru 2002 letěl na olympiádu do Salt Lake City, to bylo asi 4 měsíce po těch teroristických útocích z 11. září ve Spojených státech a já jsem opravdu všude musel se dokonce i vysvléct, myslím tím kalhoty, sundal jsem boty, které mi zrentgenovali asi třikrát a samozřejmě, že pokaždé zapli můj osobní počítač, jestli opravdu funguje. Musel jsem cvaknout ve foťáku, že to není atrapa, dvakrát jsem zapnul, vypnul mobilní telefon, takže ta bezpečnostní opatření byla dokonalá, a to bylo 4 měsíce po útocích na New York a Washington. Tady jsem letěl v Rusku čtyři dny poté, co spadla dvě letadla, poté, co všichni slibovali bezpečnostní opatření a vlastně ta prohlídka a kontrola byla opravdu nulová a to nijak nenadsazuji, nepřeháním, myslím to zcela upřímně, vážně.

Hana Hikelová: Ty jsi teď v Ingušsku, ale už zítra míříš do Čečenska, abys naše posluchače informoval o předčasných prezidentských volbách v této kavkazské republice. Jak tyto volby vnímají Čečenci?

Petr Vavrouška : Já si myslím, že už je víceméně rozhodnuto, protože pravděpodobně se asi vítězem těch zítřejších prezidentských voleb stane vážný kandidát, současný čečenský ministr vnitra Alu Alchanov. Toho navrhli sami Kadyrovovi muži, Kadyrov byl prezident, který zemřel při atentátu v květnu. Ten Alu Alchanov měl z pekla štěstí při tom atentátu, protože seděl na tribuně vedle Kadyrova a kromě bývalého čečenského prezidenta Kadyrova při tom výbuchu zemřeli další čtyři lidi. Alchanov skoro jako zázrakem přežil a já jsem teď před chvílí tady mluvil asi pěti lidma, kteří žijou v Grozném, v Čečensku. Přijeli do Ingušska na pár dní. Ti mi potvrdili, že na volby nepojedou a pokud budou v Grozném, tak by stejně volit nešli. Jsou k tomu dva důvody. Bojí se, protože Aslan Maschadov, jeden z těch vůdců čečenských povstalců, už dal asi před 14 dny najevo, že se postará o to, aby volby neproběhly, aby na některých místech, kde budou volební štáby bylo několik nastražených bomb a mohlo dojít k teroristickým útokům, takže první důvod, proč nejít k volbám je strach a ten druhý, říkají, stejně už to vyřešil někdo za nás. Stejně už někdo za nás rozhodl a i když nikdo nepřijde, tak stejně bude vysoká volební účast a stejně vyhraje, jak už jsem říkal. Alu Alchanov, takže jsou z toho takoví znechucení a jak sami potvrdili, teď v Grozném by jste na ulici vůbec nikoho nepotkali. Všichni jsou, jestli se to tak dá říct, zalezlí doma a na ulicích jsou desítky, stovky, tisíce policistů, jak těch místních, čečenských, tak samozřejmě federálních sil, ale jak to tam vypadá, to uvidím až zítra rána, kam do Čečenska odjíždím.

Hana Hikelová: Říká reportér Českého rozhlasu Petr Vavrouška. Petře, díky a hodně štěstí při cestě do Čečenska a i při návratu do Moskvy.

Petr Vavrouška : Děkuju, na slyšenou.

Pokuta za kartelové dohody pro stavební spořitelny

Hana Hikelová: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže uložil tento týden všem šesti stavebním spořitelnám pokutu téměř pět set milionů korun, tedy nejvyšší ve své historii. Potrestal je za kartelovou dohodu. Ta se týkala zvyšování poplatků na trhu stavebního spoření. Většina stavebních spořitelen totiž po loňském enormním zájmu lidí o nové smlouvy, na začátku roku zvýšila poplatky za vedení účtu. Antimonopolnímu úřadu se na to letos stěžovalo Sdružení obrany spotřebitelů. Rozhodnutí ještě není pravomocné a spořitelny se mohou odvolat. Ve studiu je se mnou Ivana Piková ze Sdružení obrany spotřebitelů. Hezký den.

Host (Ivana Piková): Dobrý den.

Hana Hikelová: Už jsem mluvila o tom, že pokutu dostaly stavební spořitelny především za kartelovou dohodu, kdy zvýšily poplatky za vedení účtu. To ale nebyl jediný důvod té vaší stížnosti.

Host (Ivana Piková): Nebyl to jediný důvod. Dalším důvodem bylo to, že spořitelny zavedly nové poplatky. Bylo to za úrokové zvýhodnění, ale především jsme si stěžovali na to, že spotřebitelé v podstatě nemají adekvátní ekonomickou odpověď na takové jednání. V podstatě neexistuje možnost, aby mohli opustit banku, protože by přišli o veškeré výhody, které stavení spoření přináší.

Hana Hikelová: Úřad spořitelny, podle dnešní Mladé fronty Dnes, nejen finančně potrestal, ale zároveň jim přikázal vrátit poplatky na úroveň roku 99. Za správu účtu by spořitelny tedy měly strhávat jen kolem sto korun ročně, stejně jako před pěti lety. Čekáte, že po pokutě dojde skutečně k nápravě, tedy že spořitelny nyní tyto poplatky opravdu sníží?

Host (Ivana Piková): My ještě nemáme v ruce celé znění toho rozhodnutí, navíc ještě není pravomocné, takže spekulovat. Nicméně předpokládáme, že pokud jim to úřad nařídil a rozhodnutí dostane právní moc, takže samozřejmě ty poplatky budou muset vrátit.

Hana Hikelová: Tady se jednalo o kartelovou dohodu. Možná je ke snížení sazeb spíše, než pokuta může přinutit konkurenční prostředí, tedy ta avizovaná změna zákona ministerstvem financí. Kdyby přece jenom mohli přejít klienti k jiné spořitelně a nepřišli by o tu státní podporu, může tu situaci takový zákon, který připravuje ministerstvo financí, respektive oznámilo, že ji připravuje, skutečně změnit?

Host (Ivana Piková): Já bych především chtěla říci, že ministerstvo financí, stejně jako Česká národní banka se v podstatě vzpamatovaly ve čtvrtek v 16 hodin, kdy vyšlo najevo, že úřad uložil takovouhle pokutu, protože oni, ministerstvo financí speciálně ještě v únoru tvrdilo, že nemohou v žádném případě žádným způsobem zasáhnout a že se žádná změna zákona nepřipravuje. Na druhou stranu ta změna zákona, těžko říci, jak by ten zákon zněl, ale já se obávám, že ten problém, který tady existuje, nemůže vyřešit. Protože tady šlo o to, že klient je ve velmi nerovnoprávném postavení, protože stavební spořitelny uváděly ve všeobecných podmínkách, že mohou zvýšit své poplatky pouze v případě zvýšení správních poplatků, anebo v případě zvýšení poštovného. Ony ty všeobecné podmínky nedodržely. Čili, i když tady bude existoval konkurence, konkurence v uvozovkách a ty banky se budou v podstatě chovat stejným způsobem, tak na tom klienti v žádném případě nevydělají.

Hana Hikelová: Přece jenom ale v momentě, kdy budou moci klienti přejít k jiné spořitelně, tak samozřejmě ta, která třeba nebude účtovat tak vysoké poplatky, se může dostat do konkurenční výhody.

Host (Ivana Piková): Samozřejmě, to možné je, ale teď je otázka, jak ten zákon bude, těžko spekulovat.

Hana Hikelová: Paní Piková, vy jste ten krok udělali kvůli obraně spotřebitelů. Nemáte ale obavy, že se to právě proti spotřebitelům může svým způsobem obrátit, tedy že stejně spořitelny pokutu nezaplatí ze svých zisků, ale opět se navýší cena za nějakou službu pro klienty?

Host (Ivana Piková): Já jsem si ještě projížděla po internetu ohlasy, které na to rozhodnutí existují. Samozřejmě, že se spotřebitelé obávají, že si banky najdou nějaký kanál, kterým ty peníze dostanou zase od nich zpátky, jako od nejslabšího článku, nicméně myslím, že je tady důležité říci, že už banky vědí, že tady existuje síla, spotřebitelská síla, která je schopná domoci a vymoci právo spotřebitelů, takže už se budou obávat, anebo to budou dělat daleko opatrněji. Každopádně věřím, že ty poplatky, které spotřebitelé byli nuceni zaplatit, dostanou zpátky.

Hana Hikelová: Nicméně, čistě hypoteticky, pokud se banky rozhodnout, že každá v podstatě zvýší například jiné poplatky, poplatky za jiné služby a nebude tam evidentní kartelová dohoda, že by všechny zdražovaly to samé, tak se tomu spotřebitelsky zabránit nedá, pokud skutečně to těm klientům naúčtují tu pokutu v podobě poplatků za nějaké jiné služby.

Host (Ivana Piková): Pokud poruší nějakým způsobem zákon, tak se tomu zabránit dá. My jsme od začátku tvrdili, že tohle je protiprávní jednání, proto jsme také jako Sdružení obrany spotřebitelů proti tomu vystoupili.

Hana Hikelová: Říká Ivana Piková ze Sdružení obrany spotřebitelů. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Ivana Piková): Na shledanou.

Sobotní fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: A v Týdnu v tahu se ještě jednou vrátíme k domácí politické scéně a k tahům, ke kterým na ni tento týden došlo. Jan Pokorný ve svém pravidelném fejetonu soudí, že česká politika se po tomto týdnu začíná radikálně měnit.

Jan Pokorný : "Tento týden měl pro naši politiku cenu Šebrleho zlata. Totiž zákonodárci se dohodli, že si sepíší etický kodex. Co nastane, není těžké uhodnout. Projevy poslanců stanou se zurčením horských bystřin. Jakmile zákonodárce dokončí své vystoupení, půjde si k předsedajícímu pro děkovné pohlazení a k zapisovatelům pro pamlsek. Každý poslanec bude mít ve své lavici kytici lučních kvítků, k níž přivoní po každém hlasování. Opozice s koalicí, vedena ustanoveními etického kodexu, si budou navzájem půjčovat sešity Rychlých šípů a kniha Hoši od Bobří řeky stane se nadřazenou jednacímu řádu Sněmovny.

Rozdíl mezi opozicí a koalicí nebude setřen, spory se povedou i nadále. Už teď se dají ve Sněmovně najít zastánci Aristotelovi nebo Kantovy etiky. Diskuse se povedou o výklad toho, co je nejvyšší dobro nebo jak definovat štěstí. Politická jednání silně poznamená Kantova věta, že ve světě nelze myslet nic jako možné, co by se bez omezení mohlo považovat za dobré, mimo dobrou vůli. Po přijetí etického kodexu zákonodárce obyčejní lidé budou chodit do Sněmovny vyloženě pookřát, sebrat se a učit se od poslanců, jak hledat vůli se dohodnout.

Ostatně, premiér Stanislav Gross už v úterý provoněl svůj projev ve Sněmovně slovy, myslím to upřímně, myslím to vážně a budeme se moci lidem podívat do očí. Jenom doufejme, že my, řadoví občané jsme dostatečně připraveni na tyto šlechetné zítřky, takže až se vám někdo na ulici, ve vlaku nebo v hospodě zadívá upřímně do očí, nepanikařte. Nehledejte v kabelce pepřový sprej nebo číslo na mravnostní, dívá se na vás politik a myslí to vážně."

Hana Hikelová: Jan Pokorný a jeho fejeton o české politice. Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.