Vláda funguje jako konfederace resortů. Konsolidaci veřejných financí musí řídit premiér, je přesvědčen Kalousek

Jak velký rozpočtový schodek by měla vláda v nejbližších letech tolerovat? Nepostupuje vládní koalice příliš váhavě v pomoci domácnostem a občanům zasaženým inflací? A kdo je viníkem nevydařené arbitráže v kauze Diag Human? Tomáš Pancíř se ptal bývalého ministra financí a šéfa TOP 09 Miroslava Kalouska.

Vy jste v minulých dnech a týdnech opakovaně veřejně kritizoval vládu za přístup k deficitu státního rozpočtu. V úterý předsednictvo TOP 09 přijalo usnesení, ve kterém vyzývá vládu k řešení strukturálního deficitu. V jednom bodě také navrhuje privatizaci státního majetku, což následně vyvolalo velkou mediální pozornost. Berete to tak, že jste vedení TOP 09 k usnesení svými veřejnými výroky vyprovokoval a vlastně přiměl?

Čtěte také

Takhle já to nechápu, ale musím říct, že si toho usnesení velmi vážím. Jako člověka, který se 25 let zabýval veřejnými rozpočty, mě trápí, že střednědobý výhled, který vláda schválila do roku 2025, je opravdu neudržitelné hospodaření. Je to pokračování rozpočtové politiky Babišovy vlády. Dokonce by to znamenalo větší zadlužení, než zvládla Babišova vláda. A vláda, kterou jsem volil, které stále věřím, slibovala, že to změní, že tam dá výhybku.

Střednědobý výhled tomu ale nenasvědčoval. Vláda říká: My jsme si vědomi toho obrovského problému, ale my ho nebudeme řešit. Takže i v roce 2025 budeme mít 300miliardový deficit. To jsem velmi kritizoval. S tím se prostě nemohu smířit ani jako volič.

Jak jste se podílel na formulaci toho usnesení?

Byl jsem požádán o připomínkování, nebyl jsem jeho autorem. A myslím si, že je dobré a vyvážené, protože skutečně to zásadní, co chce řešit, je strukturální deficit. Tedy každoroční rozdíl mezi pravidelnými příjmy a výdaji, který nemá nic společného ani s válkou, ani s covidem. Je to jenom důsledek rozpočtového populismu, ať už na výdajové nebo na příjmové straně.

Trochu mě mrzelo, a myslím si, že si to strana nezaslouží, že hlavní mediální pozornost má mnohem méně důležitý detail o privatizaci státního majetku. Prodejem majetku nevyřešíte strukturální problém. To je jednorázový příjem, kterým můžete uhradit některé jednorázové a neopakovatelné výdaje, které vám vznikají třeba s válkou nebo s podzimní vlnou covidu, s čímkoli jiným. A tady je zcela legitimní úvaha, jestli si na tyto mimořádné a neopakovatelné výdaje máte půjčit za vysoký úrok, anebo jestli máte prodat nějaký zbytný majetek a neopakovatelným příjmem uhradit neopakovatelný výdaj.

Když teď mluvíte o privatizaci, považujete za reálné, že by se peníze třeba na podzimní vlnu covidu nebo na aktuální záležitosti související s válkou daly získat třeba prodejem Budvaru? Je reálné se takto rychle dohodnout?

Tak prodejem Budvaru určitě ne. Ale myslím si, že by se našly státní majetky, které se do roka prodat dají. Dám vám jeden jediný příklad. Dá se v aukci během několika měsíců prodat hotel Thermal, ale to neznamená, že to někomu navrhuji. To je prostě věc vlády, ať se dohodne. Samozřejmě že to jde, když je tam politická vůle, ale to není zásadní.

Čtěte také

Zásadní věc toho usnesení je, že se strana nechce smířit s tím, že každý rok máme trvalý rozdíl mezi pravidelnými příjmy a pravidelnými výdaji ve výši přes 200 miliard korun. Řekněme občanům zcela otevřeně, že to znamená, že z daní, které každoročně vybíráme, nejsme schopni ufinancovat takto štědrý sociální stát a jeho bezplatné služby, které poskytuje. Takže buď ten sociální stát bude méně štědrý, nebo musíme více zaplatit, anebo kombinace obojího. Odpovědný politik by toto měl umět říct a netvářit se, že problém neexistuje, což bohužel zatím vláda dělala.

Kdyby to bylo na vás, kterou z těch tří variant byste zvolil?

Kdyby to bylo na mě, tak bych vyšel ze zkušenosti úspěšných konsolidací takto velikých strukturálních deficitů a šel bych zhruba poměrem jedna ku dvěma. To znamená, jeden díl bych navrhoval na příjmové straně a dva díly na výdajové. Ale je to samozřejmě věcí politického rozhodnutí a také je třeba uvážit, jak ten strukturální deficit vznikl.

On vznikl tak půl napůl. Polovinu má na svědomí Babišova vláda obrovským nafukováním výdajů státu, aniž by se někdo staral, kde na to vezme. To je více jak 100 miliard. A polovinu má na svědomí hlasování o daňovém balíčku na podzim 2020, kdy se snížily daně o více než 100 miliard, aniž by se někdo staral, kde sníží ty výdaje. Takže více než stovka na výdajové straně, více než stovka na příjmové straně je jedna ku jedné. Takže možná i toto by měli politici zvážit, ale já jim radit nebudu.

Kdyby vy jste byl ve vládě, byl byste pro revokaci daňového balíčku, pro to, aby se daně z příjmů fyzických osob zvýšily?

Ne, ale bylo to tak nekompetentní, tak vytržené z kontextu. Zasloužilo by si to kompletní daňovou reformu. To znamená nejenom vrátit to zpátky, ale opravdu předložit kompletní daňovou reformu. Pořád doufám, že to vláda udělá, protože to ve svém programovém prohlášení má.

Čtěte také

Pokud jde o ty škrty, kde by primárně vláda měla škrtat?

Aha. Teď vám přesně na to odpovím, že vám na to neodpovím, i když samozřejmě svoji představu mám. Těch variant je celá řada. Prožil jsem si totiž období, kdy jsem měl politickou odpovědnost a skutečně jsem dělal velmi bolestivá rozhodnutí, která jsou mi dodnes vyčítána. Proč bych proboha teď měl konkrétní návrhy říkat, když politickou odpovědnost nemám. Ale řeknu vám, co bych udělal jako premiér, který by se nechtěl smířit s průběhem deficitu do roku 2025.

Obrátil bych se na Národní rozpočtovou radu, kde jsou lidé mimořádné ekonomické kompetence, a řekl bych – já teď na to nemám čas, já připravuji české předsednictví, vláda má spoustu práce s válečným stavem, navrhněte mi během několika týdnů pár variant, které by postupně stabilizovaly veřejné rozpočty, snižovaly strukturální deficit, ať nad těmi variantami, které budou odborně v pořádku, můžeme vést politickou diskusi.

Problém je, že neexistuje varianta, která by byla populární, protože chcete-li krotit strukturální deficit, tak musíte buď někomu říct, že méně dostane, anebo někomu jinému musíte říct, že více zaplatí. Ujišťuji vás, že ani jeden z nich to neslyší rád.

Čtěte také

V rozhovoru pro Prostor x jste v tomto týdnu řekl, že máte pocit, že konsolidaci veřejných rozpočtů nikdo neřídí. Dodal jste, že když jste byl ve vládě, tak to řídil premiér. Dá se to chápat jako kritika Petra Fialy?

Já ho nechci vůbec kritizovat. Představte si, co toho má teď. A s přípravou předsednictví dvakrát. Ale mám někdy pocit, že jsou to skutečně návrhy jednotlivých ministrů. Třeba je to jen pocit a je to nespravedlivé. Ale zdá se mi, že vláda funguje jako konfederace jednotlivých resortů. A pokud máte konsolidovat veřejné finance, tak tam skutečně rezortní pohled nemá co dělat.

A může to řídit někdo jiný než premiér?

Ne. A proto jsem vám řekl, co bych udělal jako premiér. Že bych Národní rozpočtové radě zadal, ať mi zpracuje několik možných variant. Těch variant je skutečně celá řada. Nechci si hrát na chytrého, ale dokázal bych vám přes víkend napsat tři. Na papír to není zas až tak těžké. Těžké je to politicky prosadit, protože musíte říkat i nepříjemné věty, že někdo méně dostane nebo více zaplatí.

Jak reálné je zavedení sektorové daně pro oblast energetiky a finančnictví? Má Miroslav Kalousek ambici vrátit se do politických funkcí? A netrpí ve vztahu k TOP 09 syndromem otce zakladatele? Poslechněte si celých 20 minut Radiožurnálu.

autoři: Tomáš Pancíř , opa

Související