Vítězka Wimbledonu Linda Nosková: Nechci si moc připouštět, že se něco takového povedlo. Chci začít zase od začátku

Co se děje po dohrání finále Wimbledonu minutu po minutě? Pojďme to zrekonstruovat. Lehla jste si na zem, jako se to dělává po vítězném míči. A dál?

Dál jsem čekala na rozkaz od lidí, kteří organizují celý náš ceremoniál, abych mohla jít za mým týmem – jestli je na to čas a jak dlouho tam případně můžu být. Hned potom jsem za nimi běžela, abychom si ten moment co nejdříve a co nejčerstvěji všichni užili a abych viděla co nejvíce známých tváří v mém boxu.

Čtěte také

iROZHLAS

Nosková nosí wimbledonský talíř všude s sebou. ,Jsem na sebe pyšná, jak jsem to zvládla,‘ přiznává

Organizátoři vám to nejdříve musejí dovolit?

Musím se zeptat, jestli je na to čas. Oni mi to pak můžou dovolit, dají mi zelenou kartu. Teď už je tam pro nás udělaná cestička, takže nemusíme šplhat přes lidi. Bylo to krásné. Měla jsem tam celou rodinu, kamarády, všechny moje agenty, celý můj tým a všichni společně jsme si to užili.

Potom jsem zase běžela zpátky na kurt, kde následoval ceremoniál. S princeznou Kate jsem si podala ruku a ona mi předala můj talíř.

Váš talíř jste sice nejprve zapomněla v autě, ale teď už je s námi ve studiu. Mimochodem je mnohem hezčí takto naživo než v televizi...

Je to takový chlebíčkový talíř. Originál to ale není. Je to kopie, druhá část. Hlavní talíř je velice přísně střežený. Kromě vítězky se o něj starají organizátoři a je kolem toho spousta pravidel. Není to jen tak si ho potěžkat nebo ho mít opravdu u sebe. Navíc skoro každých pět minut mi ho někdo bral. Jakmile jsem odešla z kurtu, asi po třech minutách mi ho hned vzali.

Protože vy jste řekla, že nevíte, jak se to má držet.

Já vím, tím jsem si to zavinila. Talíř je ale jednou tak větší, než je tento. Já jsem ale spokojená i s tímto menším.

Čtěte také

iROZHLAS

Trofej dám místo televize, směje se Nosková po návratu domů. Teď se nejvíce těší na odpočinek

Před wimbledonským finále to možná člověku nedá a už si v hlavě formuluje, co by řekl, kdyby vyhrál. Měla jste to také tak?

Ano, měla. Možná ne úplně, co bych řekla, ale jak to bude vypadat – jak bude vypadat poslední míč, jestli půjdu za svým týmem, kdo mi co předá, jaké budou oslavy potom. Moc dobře jsem ale věděla, že jakmile se člověk v této budoucnosti ztratí, je pak velice těžké být zpátky v přítomnosti a bojovat o každý míč.

A pak člověku dochází, že je hráčkou top desítky... Jsou z toho nějaké výhody pro tenistku? Máte třeba jiné rozlosování nebo lepší šatnu?

Je tam pár výhod, pokud se to tak dá nazvat. Samozřejmě na dalších turnajích budu v jiné části pavouku nebo budu předsazená. Ale to jsou spíš maličkosti. Další titul nebo grandslam mi to nevyhraje. Možná mi to trochu ulehčí první kola, ale soupeřky jsou pořád stejné. Ať už proti mně stojí kdokoliv, vždycky je to těžké. Všechny si teď na mě budou dělat zálusk. Možná to tak jen vnímám, ale budu se snažit zůstat pořád stejná, hlavně na kurtu. Nechci si moc brát k srdci, že se něco takového povedlo, a chci začít zase od začátku.

Soupeřky budou pravděpodobně pořád stejné, ale přece jenom v první stovce bude osm Češek. Budou to sestrovražedné zápasy?

Je to krásné číslo. Všechny se pohybujeme ve stejném kruhu. Je nás tam hodně, ale dobře se známe – ať už z turnajů, tréninků, čtyřher nebo z Billie Jean King Cupu, kde reprezentujeme Česko. Máme k sobě blízko. Zároveň jsme ale na kurtu soupeřky a nic si nedarujeme. Myslím, že to tak i zůstane.

Čtěte také

iROZHLAS

Noskovou výhra lidsky nezmění, ale ostatní hráčky si na ní budou chtít udělat jméno, myslí si Štěpánek

Finále samozřejmě nabylo na atraktivnosti tím, že ho hrály dvě Češky. Už jste mluvila s Karolínou Muchovou?

Nemluvila. Obě si zatím své úspěchy zpracováváme samy. Karolína má dneska zrovna svátek, tak to jí určitě napíšu.

Můžete jí popřát přes rádio.

Chci jí popřát jenom to nejlepší, hlavně zdraví. Věřím, že moc dobře ví, čím si za svou kariéru musela projít. Je to skvělá holka, je s ní spousta legrace na kurtu i mimo něj. Měla jsem tu čest s ní absolvovat svoji první olympiádu, takže máme spoustu krásných vzpomínek. Po finále jsem se jí vlastně omluvila za to, jak to dopadlo, protože tenis je v tomhle strašně nefér. Myslím si, že jsme si obě zasloužily vyhrát. Nakonec rozhodovaly jen maličkosti.

Vy působíte, že máte nad věcmi nadhled. Prožívala jste nějak přípravu na travnatý dvorec, nebo je povrch jako povrch?

Finále nebylo podle mě ani o fyzičce, ani o povrchu. Myslím, že nervy a lehký stres by byl na jakémkoli povrchu. Pro mě to bylo první grandslamové finále, pro Káju druhé. Jestli to v tom hrálo nějakou roli, nedokážu odhadnout, ale ztuhlé jsme byly na začátku obě, než se zápas pořádně rozjel.

Vy jste moc ztuhle ale nevypadala. Komentátoři říkali: Podívejte se na tu Lindu Noskovou, jak v jednadvaceti dává bez respektu takové balony Karolíně Muchové...

Věděla jsem, že začátek je nejdůležitější. Někdy si pomáhám tím, že nasadím co největší poker face. Dám klid najevo navenek a doufám, že se dostane i dovnitř. Opravdu to funguje. Přesně tak mi to fungovalo třeba v semifinále. Možná jsem tím soupeřku občas trošku rozhodila z rytmu. Kája je ale v tomhle podobná jako já – taky nedává moc emoce najevo. Věřím, že navenek jsme obě působily podobně.

Čtěte také

iROZHLAS

Jsem ráda, že jsem ve třetím setu dokázala začít úplně od začátku, říká Nosková po wimbledonském triumfu

A vře to někdy ve vás, že byste nejraději na tom kurtu vybouchla, zakřičela si, možná bouchla raketou?

Stoprocentně. Samozřejmě mladší generaci doporučím nemlátit raketou a nedělat podobné věci. Ale pravda je, že někdy ta raketa v tomhle slova smyslu opravdu pomůže. Ať už to má každý nastavené jakkoliv, občas je dobré trochu upustit páru a nedržet všechno celou dobu v sobě.

Mimika tedy hraje roli proto, aby soupeřka neodhadla vaše rozpoložení? Netušil jsem, že musíte být tak trochu herečky.

Trochu jsme všechny herečky. Myslím, že mimo kurt jsme každá trochu jiná. Na kurtu jsme často úplně jiní lidé než v běžném životě. Kamarádi mi vždycky říkají, že jsem úplně jiná, když se na mě dívají na kurtu, než když se se mnou baví třeba v restauraci u jídla. Myslím, že to tak má svým způsobem každá z nás.

A víte, že mají pravdu? Na kurtu působíte přísněji.

Ano, na kurtu musím být jiná. Čím větší poker face nasadím, čím jsem klidnější a čím méně emocí dávám navenek, tím víc se můžu soustředit na svůj výkon.

Když jste vyhrála, šel vám hlavou film, jak jste třeba s maminkou jezdily po turnajích?

Myslím, že mi to všechno dojde až za pár dní. Je pár momentů, kdy se podívám na fotky, někdo mi napíše, nebo se zpětně, už poněkolikáté, podívám na náš zápas, tak si to v určitém procentu uvědomím. Stoprocentně to ale ještě není. Myslím, že těch momentů a nevšedních zážitků, na které jsem nebyla vůbec připravená, bylo za tak krátký čas tolik, že to potřebuje pár dní.

Jaké bylo pro Lindu Noskovou hrát před očima princezny? A kdy pochopila, že pro ni tenis přestává být jen volnočasovou aktivitou? Poslechněte si celý rozhovor.