Vinyl Story s Danielem Fikejzem: Mystifikační jazz rock Comba FH

V tvrdé konkurenci řady jazzrockových kapel druhé poloviny 70. let nebylo jednoduché se odlišit od průměru a nějak vyniknout. Combo FH tak neučinila povrchními efekty ani oblečením, ale skutečně originálním pojetím autorské tvorby. „S odstupem mi to zní spíš jako komorní hudba než jako jazz rock,“ říká v rozhovoru pro ČRo Jazz Daniel Fikejz.

Když od května do října 1980 album Věci vznikalo, měla kapela za sebou šest let existence a na její adresu padala mnohá pochvalná slova. Publicista František Horáček o prvních nahrávkách skupiny napsal:

 „Ač původní, nezkrácenou verzí svého názvu (Combo Franty Hromady) totálně mystifikovali své publikum (žádný Hromada v kapele nikdy nehrál) a o prvky studentské recese v jejich tvorbě nebylo už od založení v roce 1974 rozhodně nouze ‒ počínaje tituly skladeb a aranžérskými překvapeními konče, ‒ berou své úsilí o nový, moderní hudební tvar smrtelně vážně. Jenže k této činnosti přistupují zcela neakademicky; chtějí se zkrátka dostat na úplně opačný pól oné tíživé, pseudoumělecké dřiny se zaťatými zuby a očima zahleděnými v dál.“

Daniel Fikejz vzpomíná na nahrávání alba Věci:

Vedle hravosti se skladby Comba FH (naprostou většinu napsal klávesista Daniel Fikejz) vyznačovaly neobyčejnou pestrostí a detailní proaranžovaností. Lubomír Dorůžka to v textu na obal alba Věci dobře vystihl:

„Nenajdete příliš mnoho desek, kde byste v rozmezí několika minut ba několika vteřin slyšeli vedle sebe zvuky jako z elektronického rocku, moravskou modulaci našich lidových písní, rytmy jako u Stravinského, něco, co by mohlo být rozevlátou kovbojskou serenádou, melismatiku balkánských tanců, juchání ze slováckých kopanic a složitě vydumaná aranžmá moderního jazzu, do nichž skáče pes přes oves.“

Vedoucí skupiny Daniel Fikejz měl v té době velké štěstí na spoluhráče, kteří sdíleli jeho pohled na hudbu a dokázali to pojetí nápaditě rozvíjet. Sám o nich v pořadu Vinyl Story řekl:

„Bořek Suchý byl na české poměry velice originální saxofonista, hrál se zvláštním tónem, skoro bez vibráta, to je o moc těžší. Po dlouhé době jsem si poslechl Horizontální loučení a říkal jsem si, jak krásný tón ten Bořek měl. Dnes učí skladbu a piano na Ježkově konzervatoři. Flétnista Olda Svoboda byl trochu mimoň, často přišel s nějakým originálním nápadem, jako třeba preparované piano Petr Hájek byl spolehlivý basista, hrál přesně, ale nejradši by byl, kdybychom jezdili po jazzových klubech a hráli třeba i standardy.“

Combo FH – Věci (1981)|foto:Petr Vidomus,Český rozhlas

O dalších hráčích v kapele říká: „Richard Mader je velmi inteligentní, ale osobitý kytarista. Když mu to sedne, dokáže být vynikající, někdy si vymýšlel krásně bizarní věci. Nikdy ale nebyl typem univerzálního studiového doprovázeče. Milan Sládek byl velmi významný člen, vynikající fagotista, hrál skvěle a navíc se nám staral o agendu. Vašek Pátek zaskakoval na baskytaru, když Petr Hájek byl na vojně. Nenápadný hráč se suchým humorem, na těch nahrávkách hraje výborně. Tomáš Suchomel s námi vydržel sedm let, pak šel k Michalu Prokopovi.“

Fikejz k tvorbě přistupoval velmi svobodomyslně: „V jedné skladbě jsme měli třeba pět témat, proč ne? Byly to prostě koláže, tak jsme to jako kapela chtěli. Myslím, že by se našla i závažnější témata, třeba Druhá nejlepší pastička na myši nebo Asi to zabalíme, i Josef už to zavinul. Moje krédo vždycky bylo, že hudba je velké dobrodružství, které nikdy nekončí.“

Daniel Fikejz v pořadu s odstupem vzpomíná i na dobu, ve které albu Věci vznikalo: „Pro cvokárny v hudbě to byly docela fajn doby. Třeba ve skladbě Přilož ucho máme preparované piano ‒ staré rozbité křídlo, kterému flétnista odřízl klávesnici a mechaniku. To jsme na náklaďáku dovezli do studia a nakreslili si partituru. Po nahrávce nám volali, ať si to hned odvezeme, že jim to překáží, nikdo s tím nemohl hnout.“

Album Věci mělo velmi dobrý ohlas u kritiky a respekt si získalo i v zahraničí ‒ do distribuce si ho vzala také prestižní firma Recommended Records, která si kvalitu svého katalogu pečlivě hlídala. Originalitou svého pojetí a pozoruhodnou koncentrací nápadů měly tehdy Věci opravdu mezinárodní úroveň.