Víno, ovoce a ořechy. Tři ingredience, díky kterým si v Gruzii zamlsáte na každém kroku

Městečko Mccheta bývalo před mnoha staletími gruzínským hlavním městem, dnes je díky významné katedrále Sveticchoveli, která patří na seznam světového dědictví UNESCO, spíš centrem turismu. Úzké starobylé uličky lemují stánky se všelijakými suvenýry a prodávají se tady samozřejmě taky různé dobroty.

Dobrota zvaná čurčchela spíš než jako sladkost na první pohled vypadá jako klobásky navlečené na provázku|foto:Dominik Tesár, Český rozhlas

Třeba „gruzínský Snickers“, jak se s nadsázkou podle jedné prodejkyně říká místní sladkosti zvané čurčchela. Na první pohled ale vypadá spíš jako klobásky navlečené na provázku. Pochoutka tu visí špičkou dolů ze stříšek kdejakého stánku.

„Tyhle jsou z vlašských ořechů a různých druhů ovocné šťávy. Tady jsou čurčchely z lískových ořechů, tahle je ze šťávy z kiwi, tahle z meruňkové štávy... Pak třešňová, z černých hroznů, bílých hroznů a ze šťávy z granátového jablka. Všechno to je sušené na slunci,“ vyjmenovává prodejkyně a ukazuje na „lusky“ v různých barvách.

Hrozny především

V zemi, kde roste vinná réva snad na každém dvorku a hrozny bývají vyobrazené i na starodávných kostelích, jsem se naivně zeptal na to, které čurčchely jsou nejtradičnější.

Tklapi od pohledu připomínají barevné palačinky. Placky jsou ale ze sušeného pyré z různých druhů ovoce|foto:Dominik Tesár, Český rozhlas

„Ty z hroznové šťávy! Buď z bílých hroznů nebo z černých… Ty jsou velmi sladké. Je to odrůda saperavi,“ říká prodejkyně s odkazem na starobylou odrůdu vinné révy původem zřejmě právě z východogruzínské vinařské oblasti Kachetie.

„Ochutnej!“ vybízí stánkařka vesele a bere do ruky jednu „klobásku“ z černého vína, vytahuje z ní provázek a nastříhává ji na malé kousky, abych mohl okusit. Chutná to trochu jako přírodnější želé bonbony s ořechem uprostřed. A tak kupuji černou čurčchelu na později k svačině. Paní je má levné, jedna stojí 2 lari, tedy zhruba 16 korun.

Čistá chuť ovoce

Jak se vlastně čurčchela vyrábí, mi vysvětluje gruzínská průvodkyně Kristina: „Vezmou hroznovou šťávu, dokud je hodně čerstvá, a vaří ji dlouhé hodiny, aby se koncentrovala. Třeba z 5 litrů se to vaří tak dlouho, dokud nezůstane jen půl litru. Potom se přidá trošičku pšeničné mouky a udělá se jakoby kaše, která karamelizuje. Nakonec se do toho namočí ořechy na provázku a usuší se to.“

V Gruzii na víno, vinnou révu a hrozny narážíte opravdu na každém kroku. Vínová zmrzlina tak nepřekvapí|foto:Dominik Tesár, Český rozhlas

O kousek dál se potvrzuje, že je Gruzie opravdu vinařský region – prodávají tady i hroznovou zmrzlinu. Samozřejmě tedy i víno, ale taky třeba víno z granátového jablka nebo z malin. Mají tady taky jakési barevné palačinky. Slečna u stánku vysvětluje, že jsou to placky ze sušeného ovoce, kterým se tu říká tklapi. A hned dostávám ochutnat meruňkovou placičku.

Lisované slunce

Ve starých uličkách východogruzínského města Signagi mířím ke stánku, který působí hodně domácky – mladá žena ho provozuje hned u své zahrady. „Prodávám šťávu a jahody,“ přibližuje a dodává, že jde o přebytky vlastních výpěstků, ne o živnost.

Čerstvou šťávu zákazníkům ručně lisuje buď z pomerančů, nebo z granátového jablka. Volím druhou variantu a červená šťáva už pomalu teče do malého kelímku. Můžu si ji vypít třeba u obchodu opodál, kde prodávají ponožky s obrázkem gruzínských plněných knedlíků chinkali nebo taky s podobiznou Stalina. Je opravdu hodně sladká.

V uličkách starého města Signagi na východě Gruzie prodávají před svými domy zejména senioři tradiční látky, ovoce, ořechy a další produkty|foto:Dominik Tesár, Český rozhlas