Víno na Lanzarote doslova roste z popela. Sopečný prach ho chrání před větrem a dodává mu i vláhu

Na Kanárských ostrovech se nevyskytují některé nemoci nebo škůdci, kteří dřív decimovali vinařskou úrodu v Evropě. Je tam tak možné pěstovat starobylé odrůdy vína, které už v evropských zemích nenajdete. Pouštní podnebí ale přináší jiné výzvy. Na Lanzarote se proto víno pěstuje v sopečném popelu. A když chtějí víno nebo i jiné plodiny pěstovat jinde, popel na pole navážejí. Bez něj to totiž nejde.

Montaña Blanca je městečko vtisknuté přímo mezi dvě sopky – z jedné strany je stejnojmenná Montaña Blanca, tedy Bílá hora, a z druhé strany Guatisea.

Nachovo autorské portfolio je opravdu pestré – zahrnuje historický román, detektivku, knížku o trekingu a turismu, poezii i knížky pro děti

Vítá mě tu vysoký Lanzaroťan Nacho a vede mě do svého vinného sklepa. Odemyká a ukazuje mi místnost, která sice není v podzemí, ale je plná kovových i dřevěných sudů, ve kterých zraje víno. A kupodivu je tu vyskládáno i hodně knih.

„To jsou moje knihy,“ hlásí hrdě Nacho, který je totiž mimo jiné i spisovatel. „Tohle je historický román, tady detektivka, treking a turismus, poezie, další poezie, knížky pro děti… A tohle jsem nenapsal, ale vydávám to,“ probírá se Nacho knihami a líčí, že pro místní televizi vyrábí i televizní pořady a provádí po Lanzarote školy i veřejnost.

V obou případech klientům ukazuje krásy přírody Kanárských ostrovů a tradiční způsob obdělávání místní půdy.

Z Ignaciových vinic je výhled na městečko Montaña Blanca

Blahodárný popel

„Máme 3 hektary vinic, jsou bio, bez pesticidů nebo insekticidů. A víno vyrábíme tady, úplně přírodně, bez chemie,“ představuje mi Nacho svoje vinařství. Nemá velké byznysové ambice a víno prodává jen tady, přímo ve svém sklepě.

Luisa s pomocí obrázku vysvětluje, že kořeny révy jsou v úrodné půdě pod popelem a trychtýř v popelu ji chrání před větrem a zároveň jí dodává vlhkost

„Vinařská oblast tady vznikla před 250 lety, když sem nachrlily popel sopky z národního parku Timanfaya. Naši předci ji začali obdělávat. Dřív se tu víno nepěstovalo,“ dodává.

Připojuje se k nám Nachova partnerka Luisa. Vyrostla tady, ale původem je Němka. Bavíme se střídavě, jak dokážeme: španělsky, německy i anglicky.

Louisa vysvětluje, jak se víno pěstuje v sopečném popelu. „Na Lanzarote můžete vidět v popelu takové dolíky, trychtýře – některé velmi hluboké a velké, jiné jsou – jako u nás – docela malé. Záleží, jak tlustá je tam vrstva popela,“ vysvětluje a pomáhá si obrázkem v knížce.

„Podívejte, tady dole je vinná réva. Kořeny jsou v úrodné půdě pod popelem a ten trychtýř v popelu, na jehož dně je zasazená réva, ji chrání před větrem. Vítr vínu hodně škodí. A zároveň popel dodává vlhkost, aby réva mohla růst. Bez popela bychom pěstovat nemohli. Vůbec tu totiž neprší, je tady pouštní podnebí.“

Tady u stezky máme červené víno a támhle nahoře a na dalších polích máme bílé, odrůdu Malvasia, rozhlíží se Luisa

Závlaha noční rosou

Zajímá mě, jak dokáže sopečný popel révu zavlažovat. „Směrem od souostroví Azory sem foukají pasáty a přinášejí noční vlhkost. Popel ji v noci absorbuje a voda proteče skrz popel okolo vína ke kořenům,“ odpovídá Louisa. Umělé zavlažování není vzhledem k nedostatku vody na ostrově mnohdy ani povolené.

Luisa mě bere ven směrem k vinici a hned za sklepem mi ukazuje bílé víno odrůdy Muškát. „Tady je popela tak málo, že dolíky nejsou potřeba,“ vysvětluje. Muškát je navíc popínavá odrůda, je nutné ji podpírat.

Za dalšími odrůdami ale musíme do kopce sopečným popelem, takovým černým pískem. Kolem některých prohlubní jsou vybudované kamenné zídky. Ty chrání révu před větrem, když není dolík dost hluboký.

Ignacio Romero neboli Nacho ve svém sklípku na Lanzarote

„Tady u stezky máme červené víno a támhle nahoře a na dalších polích máme bílé, odrůdu Malvasia,” rozhlíží se Luisa.

Chuť sopky

Zpátky ve sklepě si se mnou Nacho připíjí a říká, že vyrábějí tři vína. „Malvasia volcanica, to je naše lokální bílá odrůda,“ hlásí. Pěstuje se prý jen na Lanzarote. „A tohle je sladké, dezertní muškát, úplně jiné,“ podává mi druhou skleničku, ve které je tentokrát zlatavá tekutina. Tu barvu má víno díky dřevěnému sudu – a je vážně hodně sladké.

„A to červené je Listán negro, kanárská odrůda. Vůbec se nepodobá jiným červeným vínům,“ upozorňuje Nacho, a jak se záhy můžu přesvědčit, má pravdu. V tomhle víně je úplně cítit vulkán, jako by mělo příchuť barbecue.

autoři: Dominik Tesár , and
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat