Vincent mi změnil pohled na svět, nemá cenu nikam spěchat, říká tenistka Barbora Strýcová. Vrátí se na kurty?

14. únor 2022

Barbora Strýcová má tenisové rakety už rok v batohu, stala se totiž maminkou a stará se o malého syna Vincenta.  Zimní olympiádu ale sledovat stíhá. „Koukám na všechno, ale miluju krasobruslení. Viděla jsem všechny jízdy chlapů a bylo to úžasný,“ usmívá se tenistka, která bruslila do dvanácti let, nakonec se však rozhodla pro tenis. Ten byl pro ni srdcovou záležitostí. A co plánuje do budoucna? „Chtěla bych zkusit triatlon.“

Už máš naplánováno, jak budeš vychovávat se svým partnerem svého syna?

Myslela jsem si, že budu přísná máma. Naše máma byla extrémně přísná, ale nikdy jsme ji to nevyčítali, byla to její forma výchovy. Chci být přísnou mámou, ale nemyslím si, že budu… Dítě mě ovlivnilo v tom, že strach o něj je extrémní a neřeším tolik kravin jako dřív. Vincent mně pohled na svět hrozně změnil, nemá cenu někam spěchat, ukazuje mi, že moment, co je s ním, už pak nikdy nebude.

To znamená, že budeš hrát s velkou lehkostí, až se vrátíš v roce 2023 do Wimbledonu?

Čtěte také

Myslím si, že budu hrát s velkou lehkostí, ale otázka je, jestli se vrátím, protože nemám absolutně chuť sportovat. Až je to zvláštní, protože jsem byla člověk, který miluje sport a být fit. Ale teď, když kolem mě někdo proběhne, tak si klepu na hlavu. Musím se do toho pomalu psychicky dostat.

Je pravda, že ženský tenis je hodně osobní? Zatímco chlapi jsou nad věcí, tak holky jdou víc do něčeho osobního?

Je to tak, v nás ženách to tak je. Chlapi to dokážou na kurtu nechat, ale ženy ne, nesou si to sebou, a pak se možná nemají rády i mimo kurt.

Jak se ti líbí současný tenis?

Moc ne. Tenis jde tak strašně dopředu, že tam není kreativita, nevidím tam hrát ze sítě. Možná Ashleigh Bartyová hraje krásný tenis, ale když bych to vzala celkově, tak je to robotický, kdo dá větší ránu, ten vyhrává. Tak to je, tenis jde dopředu a je tak rychlý, že se jinak asi hrát nedá.

A za to zrychlení mohou materiály, výplety, míčky? Nebo jsme čím dál větší roboti – trénink, předepsaná taktika?

Samozřejmě míče a kurty hrají velkou roli. Když hraješ na rychlém kurtě, tak se nic jiného nedá hrát, než doufat, že tu první ránu dáš ty. Ale roli hrají i tenisti a tenistky – už je to robotický, je to o taktice, kam naservírovat a ránu dát.

Je něco, co sis během své kariéry nemohla dovolit?

Lyžování neb snowboard jsem jezdila, ale bylo to opatrný, tak mě to přestalo bavit. Ale co jsem nemohla v teenagerovských letech dělat, to bylo jít pařit. Ale mně to vůbec nevadilo, byl to můj výběr. Věděla jsem, že mě čeká trénink, a to bylo pro mě hrozně důležitý. Takže to byla jediná věc, která mě minula.

Odsouváš si něco na potom ve smyslu, že by ses chtěla něco naučit, vystudovat nějakou školu?

Chtěla bych se zlepšit v angličtině, umět perfektně anglicky, to je můj první cíl. Druhý je zaběhnout si maraton. A třetí, to je ten největší – chtěla bych zkusit triatlon. Ale zatím neujdu ani deset kilometrů. Táhne mě na tom to, jak to bude bolet a jestli to v hlavě zvládnu. Triatlon je hrozně náročný, chtěla bych zkusit, jestli na to mentálně mám.

S čím budeš mít největší starosti?

S plaváním, a pak se trošičku bojím běhu, protože když běžím delší trať než je deset kilometrů, tak mě bolí kolena.

Takže Barbora Strýcová se už možná neobjeví ve Wimbledonu, ale na nějaké triatlonové listině?

Může se to stát, ale myslím si, že Wimbledon bude první věc, kterou bych chtěla mít v hlavě odškrtnutou, že jsem to dala. Ale dala ve smyslu ne, že se zúčastním, ale že budu fit a budu připravená hrát.

V čem je výjimečný grandslamový turnaj Australian Open? A proč rozhodčí na empiru znají i česká slova? Poslechněte si celý rozhovor s Barborou Strýcovou.

autoři: Lucie Výborná , prh

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.