Viktor Preiss vzpomíná nejenom na filmové role. V nové pohádce ztvárnil roli hodináře

K pohádce ho přivedla postava, kterou ztvárnil – hodinář, cyhtrák, ale lakomec se špatnými vlastnostmi. „Říkal jsem si, že ho obhájím, že udělám človíčka takového pestrého, který prochází vývojem,“ říká s tím, že pohádka se mu zdála smysluplná, atypická, má styl a úžasnou výpravu a kostýmy.

Jsem notorický neslavič, přiznává Jiří Suchý. Na šedesátiny Semaforu připravil To nejlepší z nejhoršího

• Upravit
• Smazat

Nekouřím, nepiji, nesportuji, to jsou tři věci, které mne drží při životě, říká Jiří Suchý, který zavítal do mobilního studia Radiožurnálu v Karlových Varech. Na festivalu měl premiéru dokument Olgy Sommerové Jiřím Suchý - Lehce s životem se prát.

V pohádce sice nejsou král, princezna, princ, ale jiné zástupné figury, jakkoliv pestré. Ale především tam hráli, jak si Viktor Preiss pochvaluje, velmi dobří a sympatičtí kolegové, a to z velké části z Dejvického divadla. „Jsou to především lidské charaktery, kamarádští lidé, pevní v kramflecích,“ popisuje.

Řeč přišla i na oblíbený seriál Dabing Street, kde po prvním váhání nakonec sehrál jednu z rolí – záměrem přitom bylo přistoupit na to, že bude hrát sám sebe v absurdních situacích. Sám herec přiznává, že má velmi rád češtinu – jazyk někdy krásný, někdy zase nesmyslný.

Klasický dabing ale Viktor Preiss už nedělá, vše se určuje tím, aby to bylo rychle a levně. „Mluví se od kódu do kódu a já nevím, co je kód atakdále…,“ vysvětluje.

Jaké skládá Viktor Preiss básně? A jak vzpomíná na Otakara Brouska staršího?