Vidět slona v džungli bylo jako vidět anděla, říká Ben Cristovao o natáčení dokumentu Kongo: Cena slona

Co jste o sobě zjistil v Kongu?

V Kongu jsem zjistil, že hranice člověka jsou mnohem dál, než si myslí. Není tam infrastruktura, doprava ani zdravotní zázemí, takže jste najednou odkázaní sami na sebe a na lidi kolem. To, čemu bylo moje tělo vystavené a co všechno zvládlo, mě dodnes fascinuje.

Od návratu už spoustu věcí neřeším. Dřív jsem řešil každého pavouka a brouka, dnes mě to nechává úplně klidným. Věci, které mi dřív připadaly hrozné, už neřeším.

Bavilo mě vyprávění vašeho průvodce Arthura Sniegona o tom, jak se dá rozeznat moucha tse-tse od normální mouchy. Jaký je rozdíl?

Moucha tse-tse kouše. Přiletí, ukousne vám kus kůže a zase odletí. Je to neskutečné.

Džungle je vůbec fascinující. Tím, jak se tam všechno velmi rychle rozkládá, veškeré kameny jsou zarostlé, chybí tam tím pádem minerály. A vy, jak chodíte po džungli a potíte se, jste pro ni takovým solným bonbonkem – absolutně celá džungle vás chce olízat a sežrat.

Navíc jakmile se zastavíte, obklopí vás hmyz tak moc, že vaše kůže není vůbec vidět. Musíte se prostě pořád hýbat.

Čtěte také

Kongo je nezmapované, lidé tam jezdí jen z blbosti. Jako já, vypráví autor geografického románu Černický

Vy jste nakonec našli i volně žijící slony. Jak se má člověk chovat v jejich blízkosti?

Slon je plaché zvíře, takže základní pravidlo je koukat na něj z co největší dálky, respektovat ho a dát mu prostor, kterého už teď kvůli pytlačení a těžbě moc nemá. Činnost člověka je pro divoká zvířata stále větší hrozbou. Dokud tu sloni ještě jsou, měli bychom obdivovat jejich krásu a vážit si toho, že je můžeme vidět ve volné přírodě.

Neměl jste ze slonů přece jenom strach?

Slona jsem strašně dlouho neviděl, protože nechci chodit do zoo. Když jsem ho tedy uviděl ve volné přírodě, brečel jsem radostí. Bylo to pro mě, jako kdybych viděl anděla. Čtyři pět dní jsem chodil džunglí, puchýře jsem měl snad i na očích, už jsem se rozloučil s tím, že slony uvidím, a jen jsem toužil po tom, aby už to skončilo. A najednou jsem je uviděl. Byl to zážitek na celý život.

Vy jste byl v Kongu i na černém trhu s masem z džungle. Co vás tam šokovalo?

Člověk slyší o pytláctví pořád. Když to pak ale vidí naživo, je v šoku. Opice jsou nám podobné, jsou to takové malé bytosti, a když jsem je viděl vyskládané na trhu, prodávané na kila, byl to strašný pohled. Doteď z toho mám otevřenou pusu.

Netýká se to ale jen trhu. Celkově když projíždíte Kongem, lidé vás zastaví, otevřou dodávku a nabízejí vám antilopu, krajtu, opici – je to jiná realita, ti lidé v tom žijí, je to pro ně normální. Když ale na to člověk není připravený, hodně to člověka zasáhne.

Proč je podle Bena Cristovaa důležité chránit oceány před hlubokomořskou těžbou? A jaké bylo koncertovat v pražském Edenu? Poslechněte si celý rozhovor.