Vídeňané se učili hindštinu v tramvaji
Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. To je stará pravda. Někdy se k tomuto vícenásobnému člověčenství můžete přiblížit v tramvaji. Vozy vídeňské hromadné dopravy se totiž během akce nazvané Dlouhá noc jazyků proměnily na pojízdné třídy.
Na Švédském náměstí je mimořádně rušno. A nejen proto, že si tu davy lidí pochutnávají na jedné z nejlepších zmrzlin ve Vídni, ale také proto, že sem každou půlhodinu přijíždí historická tramvaj proměněná v jazykovou školu.
Náměstím projíždí tramvaj coby učebna jazyka hindí a po ní jiná, zaměřená na švýcarskou němčinu. Pouťovou náladu vyvolává malý orchestrion. Nasedám do tramvaje, abych se také něčemu přiučila. V prvním vagónu se cestující učí základy hindštiny, ve druhém se pokoušejí o první hebrejská slovíčka.
Přesně jak říkal Jan Amos Komenský: Škola hrou. Podobně to má vypadat ve všech jazykových školách, kde se vyučuje přímou metodou, tedy bez tradičního překládání slovíček. Zhruba po půlhodinové projížďce Vídní se tramvaj, výrazně odlišná od běžných, vrací.
Nemusí pršet, jen když kape
Zatímco nasedají adepti švýcarské němčiny a také slovinštiny, dávám se do řeči s řidičem historické tramvaje. Hned se dozvídám, že jeho dědeček se narodil v Brně a také že občas bývá v této tramvaji hodně veselo. To když například veze svatebčany nebo hosty narozeninové party.
Lidí pomalu přibývá. Dvě ženy opodál se domlouvají, kudy tramvaj pojede. Navazujeme řeč. Paní Lydia, dáma kolem padesáti, se rozhoduje, jaký jazyk si vybere. „Co ještě neumím, je španělština nebo něco zvláštního – maďarština,“ prozrazuje mi.
Zajímá mne, kolik řečí tedy umí, když říká „To ještě neovládám“. „Neumím všechny, ale mám znalosti,“ říká skromně. „Ve škole jsem se učila francouzsky, latinsky a trošku také italsky.“ A pak přichází překvapení: „Jak se máš?“ ptá se mě pěknou češtinou a směje se. Ani naše mateřština tedy neušla její studijní pozornosti.
V knihovnách, jazykových školách a také v této jezdící učebně proběhly o Dlouhé noci jazyků bleskové mini kurzy a ukázky výuky. Všichni se do učení jistě hned nevrhnou, ale mnohé to nahlodalo. Takže to bude jako s tím pověstným košem. Když ho namočíme do vody, neudrží se v něm, ale mokrý zůstane.
