Většina Haškových rukopisů skončila v kamnech, vypráví literární historik. Co všechno o Jaroslavu Haškovi nevíme?

Četla jsem Švejka, četla jsem Povídky, četla jsem Velitele města Bugulmy. Co bych si ještě měla přečíst, aby mi to dotvořilo Haškův charakter?

Pořád čekáme na nějaký pořádný životopis Jaroslava Haška, protože všechny životopisy z pera Radko Pytlíka trpí bohužel tím, že byly psány v době, která Haškovi přála z bolševického hlediska. A také vidím velký dluh, že nemáme pořádný film o Haškovi, protože to byla tak historická osobnost, že zračila víceméně všechny paradoxy nastupující modernity 20. století, rozpadu archaického řádu, rozpadu centrálních států, atomizace národů na individua. Prostě Hašek byl mizerný otec, výborný redaktor, opilec a zároveň geniální spisovatel.

Nedalo se mu vůbec věřit, a když poté, co se vrátil ze sovětského Ruska, přišel s tím, že napíše Švejka, nebál se na obálku prvního sešitového vydání napsat, že to je román, který změní českou literaturu, vychází ve statisícovém nákladu, že vychází zároveň v Americe, Francii a Německu.

Naopak, když v roce 1923 umřel a sepisovala se jeho pozůstalost, zůstal po něm jeden oblek, dvoje podvlíkačky, jeden zimník a jedny boty. Všechno bylo ohodnoceno na 400 korun. A o jeho dílo zůstavitelé, kteří psali dědictví, napsali, že do deseti let Švejka nebude nikdo číst.

Celoroční projekt Hašek 100 obsahuje spoustu dalších věcí, čeká nás i sympozium, kde máte přednášku ,Osudy osobního fondu Jaroslava Haška uloženého v literárním archivu‘. Co tak zajímavého se mohlo dít s Haškovou pozůstalostí?

Čtěte také

Hašek a Švejk slaví výročí vepřovými hody, Jiří Lábus bude předčítat. V Muzeu literatury je na jeden den k vidění rukopis knihy

Rukopis byl uložen náměstkem předsedy komunistické vlády Václavem Kopeckým. A jak to, že ho v roce 1957 obdržel? Haškův syn Richard byl v 50. letech zatčen a vyšetřován v jednom z politických procesů. A velmi pravděpodobně, aby se vykoupil, rodina darovala komunistickému státu Haškovo dílo, a syn byl propuštěn.

Ale je to celé v mlze. V 90. letech probíhal proces, kdy rodina Jaroslava Haška žádala vydání Švejka, protože to bylo vynucené darování…

Když jsme se teď stěhovali ze Strahova, narazili jsme na fond manželky Šury. Šura byla druhá manželka, kterou si bigamista Hašek přivezl z Ruska. Fond se v současnosti zpracovává a je tam neobyčejně mnoho zajímavých fotografií k Jaroslavu Haškovi, k životě Šury po smrti Haška.

Ona se vždycky brala tak, že to je jednoduché děvče, ale ona si koneckonců vzala doktora, žila si velice dobře a zdědila devět šestnáctin dědických práv Jaroslava Haška, což vynášelo velice slušné peníze za první republiky i po válce až do 70. let, protože autorská práva platí 50 let po smrti.

Díky vám jsem našla málo známý text, který se jmenuje Vepřová historie. O čem si přečtu?

Přečtete si o chlapíkovi, který se natolik věnoval vepřům, a obtěžoval tím redakce, až skončil jako jejich potrava. Ale na tom textu je zajímavá jiná věc – v roce 1953 se připravovala výstava o Haškovi a byli vyzváni lidé, kteří mají rukopisy, aby se ozvali. Jedna paní se ozvala i literárnímu archivu, ale protože nebyly peníze, tak ty tři stránky rukopisu se tenkrát nekoupily.

Hašek vždy rukopis napsal, poslal po poslíčkovi, redakce jej přijala, šel do tiskárny, tam ho vysázeli, rukopis se vyhodil.

Vynořily se o 50 let později, kdy je v Salonu otiskl Radko Pytlík i s komentářem, že se jedná pravděpodobně o platbu za večeři v jižních Čechách před první světovou válkou. Hašek neměl na zaplacení, tak tam nechal rukopis, proto se dochoval…

Ale většina Haškových rukopisů skončila v tiskárnách, podpálili s nimi kamna, protože to bylo spotřební zboží. Hašek rukopis napsal, poslal po poslíčkovi, redakce jej přijala, šel do tiskárny, tam ho vysázeli, rukopis se vyhodil.

Na co všechno Hašek psal? A kde se vlastně rukopis „Švejka“ v Památníku písemnictví vzal? Poslechněte si celý rozhovor.