Veslování formuje nejen tělo, ale i duši, shodují se veslaři Šťovíček s Burdou

Vladimír Burda a Radek Štovíček - Hosté Radiožurnálu
Vladimír Burda a Radek Štovíček - Hosté Radiožurnálu

Největší svátek českých veslařů. Tak se také říká závodu pražských primátorek na Vltavě. A jak říká veslař Vladimír Burda, na primátorkách především potkává své mládí – není to jen sport, ale také přátelství. A jeho kolega Radek Šťovíček potvrzuje, že jde především o veslařský svátek a dlouholetou tradici.

„Veslování je sport, který šel technicky dopředu, ať už od způsobu uložení vesel a jejich tvaru,“ popisuje Šťovíček s tím, že dnešní veslování je o něco jednodušší, třeba co se týče protažení vesla ve vodě.

Zato u starších lodí je takové protažení nejisté. To je ale také důvod, proč jsou tyto lodě v něčem zajímavé. „Když to veslo ponoříte do vody, tak to nemusí vždy dopadnout, jak chcete,“ usmívá se.

A jak vidí oba veslaři budoucnost našeho veslování? Podle Vladimíra Burdy je mladých veslařů a veslařek v současné době poměrně dost, kolem 18 roku ale přichází zlom. Někteří jdou na vysokou školu a je těžší si čas zorganizovat. „Hrozně mě těší, když někdo z nich vydrží dál,“ říká.

Veslování patřilo mezi nej­­starší a nejrychleji se rozvíjející sporty na území

I podle Šťovíčka je dost mladých lidí, kteří tablet a mobilní telefon nechají ležet a jdou na vodu za veslo. „Je to krásný sport, formuje nejen tělo, ale i duši,“ dodává.

Je to dřina, ale krásná

O veslování se říká, že je to jedna z největších dřin, které mohou ve sportu být. „Právě ta dřina je na tom to krásné, když dojedu trénink a cítím, že jsem udělal něco pro sebe,“ říká Burda s tím, že dřina sice bolí, ale zároveň člověka naplní vnitřní silou.

Ale veslování je také sport v přírodě – prostředí se mění a lze poznávat místa, která při závodění dříve člověk nevnímal. „Veslování dnes vnímám jako relax a možnost, že se člověk může pohybovat na lodi a v prostředí, které se mu líbí,“ uzavírá Šťovíček.