Velké malé zprávy 3. března 2003
Jeden z objevitelů DNA James Watson tvrdí, že nízká inteligence je dědičná nemoc a dá se léčit. Půdu ve Skotsku zamořily rakovinotvorné dioxiny už v předminulém století kvůli spalování rašeliny. Dánští studenti chtějí v půlce června umístit na zemskou oběžnou dráhu malý satelit krychlového tvaru, který se má po čase bez poškození vrátit na Zemi.
Hloupost je ve skutečnosti genetická porucha a dá se léčit - netvrdí to nikdo menší, než jeden z objevitelů DNA James Watson. Podle časopisu NewScientist to prohlásil v pořadu, který bude vysílat anglická televizi Channel 4. Seriál natočila u příležitosti padesátého výročí objevu DNA, který společně s Watsonem učinil také Francis Crick.
O půlstoletí později přichází Watson s tvrzením, že velmi nízká inteligence je vlastně dědičná nemoc a molekulární biologové mají povinnost vymyslet na ni léčbu nebo aspoň testy. Podle Watsona by se daly upravit také geny, které ovlivňují vzhled člověka - je prý možné dosáhnout toho, aby se rodily pouze pěkné dívky.
U některých vědců vyvolaly Watsonovy výroky odmítavé reakce. Jeho návrhy jim vadí především z etického hlediska. Jiní poukazují na to, že plány na genetické upravování vzhledu jsou nesmyslné, protože krásu vnímá každý jinak.
Předchůdci dnešních Skotů nezanechali svým potomkům jenom kostkované sukně a whisky, ale také nebezpečné dioxiny. O těchto rakovinotvorných látkách, které po dlouhá desetiletí zůstávají v půdě, se soudí, že za jejich rozšíření může moderní průmysl. Jak píše časopis Nature, výzkumníci teď ovšem našli dioxiny i ve vzorcích z půdy z 19. století.
Ty získali na jednom z ostrůvků u skotského pobřeží, který je už od roku 1930 neobydlený. Škodliviny se do tamní půdy dostaly kvůli tradičnímu spalování rašeliny. Rašelina z přímořských oblastí pohlcuje chlór z mořské vody a při spalování v otevřeném ohni se z ní proto uvolňují dioxiny. Rašelina byla v minulosti ve Skotsku a Irsku nejrozšířenějším topivem.
Skupina studentů z dánské Technické univerzity pracuje na vývoji nového typu satelitu, který bude tak malý, že se vejde do dlaně. Jak píše dánský list Urban, studenti doufají, že budou první, komu se tak malý satelit podaří umístit na oběžnou dráhu Země. Sestavili už dva prototypy takzvaného krychlového satelitu. Každý váží asi kilo a má rozměry 10krát 10 centimetrů.
Do vesmíru se mají dostat z trubice připevněné k ruské raketě, která do vesmíru startuje v polovině června. Zemi by měly obíhat ve výšce 850 kilometrů. Jestli se vše povede, bude to poprvé, co se na orbit dostane satelit krychlového tvaru. Kromě miniaturní kamery bude mít také speciální 800 metrů dlouhý provaz, který má při přistání zpomalit jeho rychlost a zabránit tak tomu, aby satelit v zemské atmosféře shořel.
Dánští studenti chtějí dokázat, že je možné i při malých nákladech zabránit tomu, aby byly satelity během návratu na Zemi zničeny.
