Velké malé zprávy 21. dubna 2003
Baterie budoucnosti budou z hořčíku, protože baterie z něho vyrobené jsou lehké, levné, netoxické a dají se nabíjet. Někteří archeologové zpochybňují stáří jeskynních maleb z Chauvet a nevěří, že vznikly před 30 000 lety. Odpouštění je nejenom správné, ale i zdravé, tvrdí italský neurolog a chystá se to dokázat pomocí vědecké studie.
V Izraeli vyvinuli nový druh dobíjecí baterie. Je vyrobená z hořčíku a je lehká, netoxická a levná. Použitá technologie může postupně nahradit baterie používané v současnosti, píše časopis Nature. Ty jsou totiž vyrobeny z materiálů, které mají vždycky nějakou nevýhodu. Například díky lithiu jsou baterie malé, ale zase jsou drahé. Olovo a kadmium, které umožňují jejich dobíjení, zase ohrožují životní prostředí.
Naopak hořčík, který použili izraelští odborníci, je bezpečný a je ho dostatek. Výzkumníci se o výrobu baterií z tohoto prvku pokoušeli už od 80. let. Až teď se ale podařilo sestavit fungující prototyp. Jeho tvůrci totiž přimíchali do použitého hořčíku malou část zinku a hliníku, aby nebyl příliš křehký.
Archeologové se přou o to, jestli známé nástěnné malby z jeskyně Chauvet v jižní Francii jsou opravdu staré 30 tisíc let, jak se v současnosti uvádí. Byly objeveny v roce 1994 a vědcům i laikům doslova vyrazily dech svou dokonalostí a bohatostí, připomíná časopis New Scientist.
Velmi realisticky a s dobrou znalostí anatomie znázorňují více než 300 zvířat, včetně nosorožců, koní nebo sov. Jejich kvalita vedla nejdřív některé odborníky k názoru, že malby jsou staré nanejvýš 15 tisíc let. Potom ale nastoupila radiochemická analýza, kterou provedla francouzská laboratoř a ta posunula údaj o stáří maleb až na 30 tisíc let.
Teď ovšem někteří vědci tvrdí, že i když chemické analýzy proběhly opakovaně, vždy je prováděl stejný tým a měly by proto být brány s rezervou. Stejně kriticky by se prý ale mělo přistupovat k odhadování stáří maleb pouze podle jejich stylu - i ten může často mást. A výsledek? Měření poločasu rozpadu uhlíku C14 z odebrané barvy proběhne znovu - ale v jiné laboratoři.
Italští výzkumníci chtějí vědecky prokázat, že odpuštění je nejen morálně správný čin, ale je zároveň zdravé. Neurolog Pietro Pietrini z univerzity v Pise už pro svou studii získal peníze od jedné americké neziskové organizace. Ta chce, aby se potvrdila její hypotéza, že odpouštění lidem umožňuje překonávat situace, které by jinak byly stresující - a to jak duševně, tak neurobiologicky.
Pietrini při svém výzkumu dostává pokusné osoby do nejrůznějších situací, zahrnujících jak odpuštění tak jeho odmítnutí, aby vyvolal určitý duševní stav. Potom pomocí moderní technologie sleduje jeho vliv na aktivitu mozku. Jako příklad uvádí ženu, která není schopná odpustit manželovi jeho nevěru.
Rozvod podle něho způsobuje vysokou míru stresu, který může narušit psychologickou a neurobiologickou rovnováhu organismu. Nejjednodušší je tedy vyhnout se těmto špatným účinkům a raději odpustit, uzavírá italský výzkumník. Doufá, že svůj projekt dokončí příští rok.
