Velké malé zprávy 20. září 2002

Vědci v Evropské laboratoři pro částicovou fyziku - CERN - vytvořili dostatečné množství antihmoty - konkrétně antivodíku - aby se mohli pokusit mimo jiné zjistit, kam se ve vesmíru poděla antihmota. Ta je vlastně zrcadlovým obrazem hmoty, podléhá stejným fyzikálním zákonům. Její částice však mají opačný elektrický náboj než částice hmoty. Při srážce částice a antičástice dochází k jejich zániku - anihilaci. Podle teorie při velkém třesku, kterým se zrodil náš vesmír, vzniklo stejné množství hmoty a antihmoty.

Dnes je však ve vesmíru hmoty nepoměrně víc. Vědci hledají odpověď na otázku, proč tomu tak je. Jak uvedl ve svém internetovém vydání časopis Nature, už dříve se podařilo vytvořit několik molekul antivodíku, nebylo jich však dost k prověření stávajících teorií. Pokud se tedy nyní antivodík nebude chovat tak, jak se vědci domnívají, vyvolá to otázky ohledně tzv. standardního modelu fyziky.

Podle profesora Michaela Charltona z Waleské univerzity se jedná o milník, který otevře nové horizonty. Dostatečné množství antivodíku umožní studovat symetrii v přírodě a zkoumat základní fyzikální zákony, kterými se řídí vesmír.

Korálové útesy, které patří k nejkrásnějším dílům přírody, se rozrůstají i v prostředí, kde je pro ně málo potravy. Vědci proto už od dob Charlese Darwina řeší tzv. "paradox korálových útesů" , konkrétně výskyt obrovsky bohatých korálových ekosystémů v křišťálově čistých vodách chudých na živiny.

Teď však badatelé Marlin Atkinson z Havajského institutu mořské biologie a Cliff Hearn z univerzity Nového jižního Walesu věří, že tento oříšek rozlouskli: podle nich to umožňuje právě velice členitý povrchu útesů. Podle týdeníku New Scientist jmenovaní odborníci zjistili, že koráli absorbují více živin v proudící, vířící vodě než v klidných vodách - a jejich rozeklaný, členitý povrch pomáhá tuto potřebnou turbulenci vytvářet. Oba vědci svou teorii podpořili pokusy a dokonce vypracovali rovnici, která jejich poznatky dokazuje.

Dětské žvatlání není jen nahodilým pohybem úst a snahou stále víc kontrolovat pohyb rtů a jazyka. Vědci totiž našli přesvědčivý důkaz, že nesouvislé zvuky, které malé děti vydávají, jsou už solidním krokem k mluvení. Studie uveřejněná v týdeníku Science ukázala, že už pětiměsíční miminka při zvucích jako "ba ba ba", "ta - ta -ta" využívají levou polovinu mozku, která souvisí s řečí.

Vědci z USA a Kanady analyzovali videozáznamy dětí od 5 do 12 měsíců. Na některých záběrech děti žvatlaly, na jiných vydávaly jiné zvuky, na dalších se jen usmívaly. Vědci ve všech případech sledovali, na které straně se dětská ústa otevírají víc. Větší pohyb k pravé straně úst totiž svědčí o zapojení centra řeči, které je v levé polovině mozku. Vědci zjistili, že při žvatlání se opravdu více otevírala ústa na pravé straně. Když děti nežvatlaly, ale jen vydávaly zvuky jako ááách, obě strany úst se otevíraly stejně.

Při úsměvu se však víc otevírala levá část úst. To prozrazuje aktivaci v pravé straně mozku, která řídí emoce. Podle profesorky Ann Petitto-vé z New Hampshire toto zjištění poprvé u dětí ukazuje specializaci levé mozkové hemisféry na tvorbu řeči, jako to vidíme u dospělých. Z toho plyne, že jazykové funkce se v mozku specializují ve velmi raném věku.