Velké malé zprávy 18. září 2002

Bavlna dnes patří k nejoblíbenějším materiálům na oblečení. Provází nás však už mnoho století. Dosud nejstarším důkazem o jejím používání byl chomáček vláken objevený ve východním Jordánsku, který pocházel zhruba z doby 4 tisíce let př.n.l. Teď však dávný náramek nalezený v Pákistánu prozrazuje, že se bavlna používala nejméně o dva tisíce let dřív!

Jak uvedl týdeník New Scientist, při vykopávkách v 9 tisíc let starém sídlišti Mehrgarh ve středním Pákistánu našli francouzští archeologové v jednom z hrobů osm malých měděných korálků. Ležely u zápěstí asi 8 tisíc let staré kostry. Když korálky prozkoumali pod mikroskopem, objevili uvnitř maličké pozůstatky bavlněných vláken. To naznačuje, že korálky byly na bavlnu navlečeny. Vlákna se podle francouzských odborníků zachovala proto, že byla v tak těsném kontaktu s mědí. Jak měď koroduje, vznikají kovové soli, které vlákna impregnují a uchovají.

Protože se ale před rokem 6000 př.n.l. s kovy pracovalo jen málo, je obtížné říci, jestli se bavlna používala ještě před touto dobou. Když totiž vlákna nejsou v kontaktu s kovem, nevydrží tak dlouho.

Oxidu uhličitý, který se dnes vypouští do atmosféry, se bude muset vstřikovat pod zemský povrch, pokud se má zachránit životní prostředí. Alespoň tak zní návrh předního britského geofyzika Andyho Chadwicka. Podle jeho názoru je to jedna z nejúčinnějších dostupných možností, jak snížit emise tohoto skleníkového plynu v atmosféře, zaznamenala agentura Reuters. Andy Chadwick upozornil, že metoda pumpování oxidu uhličitého zpět do země, aby se nedostával do ovzduší, se už používá a byla zdokonalena na jednom z ropných polí v Severním moři.

Tamní norská ropná společnost za posledních několik let vstříkla do hloubky asi 1 km pod mořské dno na 5 miliónů tun CO2! Průzkumy pak ukázaly, že se plyn postupně rozprostřel přes rozsáhlou podzemní oblast, kde jsou pro to příhodné geologické podmínky. Jde zatím o drahý postup, ale podle britského geofyzika pokračují výzkumy, jak náklady snížit. Užitečnými oblastmi k uložení oxidu uhličitého by podle něho mohla být vyčerpaná pole ropy a zemního plynu. Uznává též, že je to opatření pouze dočasné, asi na 50 - 60 let. I to by však pomohlo.

Vědci v Singapuru vyvíjejí nový srdeční stent, který je biologicky odbouratelný. Když se v těle rozpouští, současně uvolňuje léky. Je vyroben ze speciální umělé hmoty, kterou vyvinuli vědci z Nanyang Technological University. Jak podle agentury DPA vysvětlil profesor Subu Venkatraman, stenty se vkládají do silně zúžených cév, aby se zajistila jejich průchodnost.

Ty běžně používané se vyrábějí převážně z nerezavějící oceli. Brání ucpání cév, ale mohou mít i přirozené vedlejší účinky. Profesor Venkatraman teď podle svých slov nalezl zřejmě nejpříhodnější materiál: stenty z něho vyrobené časem mizí. Nezůstávají tedy v cévě, pokud tam už nejsou potřeba. Navíc se do nich dají vložit léky, které brání vytváření krevních sraženin a dalšímu ucpávání postižených cév.