Velké malé zprávy 16. června 2003
Přesně před 40 lety - 16. 6. 1963 se do vesmíru vydala první kosmonautka - Ruska Valentina Těreškovová. Dnes je jí 66 let a do kosmu by se prý ráda vydala znovu. Laboratorní testy potvrdily, že virus SARSu umí zastavit výtažek z lékořice - glycyrhizin. Aby byl ale účinný u lidí, museli by ho dostávat obrovské dávky. Slepci by mohli "číst" etikety na lékovkách pomocí řečového syntetizátoru.
Dnes uplynulo přesně 40 let ode dne, kdy se do vesmíru vydala první žena v dějinách - Ruska Valentina Těreškovová. Její legendární let završil triumf sovětské kosmonautiky po cestě prvního člověka, Jurije Gagarina na oběžnou dráhu Země v dubnu 1961. Do vesmíru se Těreškovová vznesla na palubě lodi Vostok 6. Za 71 hodin obletěl modul zeměkouli celkem osmačtyřicetkrát. Těreškovová přistála se svou raketou 19. června 1963 asi 620 kilometrů od Karagandy v Kyrgyzstánu.
Následovaly cesty a přednášky po spřátelených zemích. První zastávkou Těreškovové v cizině bylo tehdejší Československo. Dnes 66tiletá Valentina Těreškovová pracuje ve Středisku přípravy kosmonautů a vede vládní centrum, které organizuje ruské domy vědy a kultury ve světě. Na otázku, jestli by se ke hvězdám vydala zas, odpovídá, že samozřejmě a ráda.
Dobývání kosmu ovlivnilo opravdu celý její život - i její první manžel byl kosmonaut - Andrijan Nikolajev. Odborníky zajímalo, jestli se na jejich dceři Jeleně pobyt obou rodičů ve vesmíru nějak projeví. Dítě se ale narodilo naprosto zdravé.
Experti objevili pro boj s nemocí SARS nečekaného spojence: lékořici. Při laboratorních testech se ukázalo, že výtažek z jejího kořenu znemožňuje viru SARSu, aby se dále rozmnožoval. Jak píše časopis Nature, studie, která to prokázala, je součástí intenzivní snahy najít co nejdříve lék na tuto vysoce nakažlivou nemoc připomínající chřipku, která už zabila více než 750 lidí.
Lékořicový extrakt - glycyrhizin - je podle testů účinnější než látka ribavirin, která se při léčení nemoci SARS běžně používá. Glycirhizin je molekula, díky které má lékořice svou specifickou chuť. Už teď se používá pro podporu funkce jater u lidí nemocných žloutenkou typu C.
Je tu ale problém: aby byl glycirhizin proti SARSu účinný, jsou nutné velmi vysoké dávky. Dokonce tak vysoké, že si odborníci ani neumějí představit, jak by je pacientům podávali. Experti se ale u lékořice mohou přinejmenším inspirovat při vytváření podobné, kvalitnější látky.
Lidé s poruchou zraku mají problémy se čtením etiket na lahvičkách od léků. Jsou příliš malé na to, aby mohly být popsány Braillovým písmem, nehledě na to, že lékárny stejně nemají k dispozici speciální tiskárny. Umístění takzvaných mluvících čipů na lékovky by zase bylo příliš drahé.
Jak píše časopis New Scientist, jistý Američan proto přišel s tímto nápadem: každý člověk, který nevidí, by dostal miniaturní řečový syntetizátor, který umí přečíst kód z lahvičky. Měl by podobu jakési taktovky, kterou by uživatel přiložil k lékovce a přístrojek by nahlas odrecitoval, co je na etiketě napsáno. V budoucnu by se tento systém mohl rozšířit i na běžné zboží z obchodů. Snad to není příliš vzdálená hudba budoucnosti.
