Velká jízda vyzbrojeným Legiovlakem. Muzeum na kolejích brázdí Česko do konce listopadu
Se zakrouceným knírem a v parádní uniformě čeká voják na nádraží v Plasích u Plzně na první zájemce o nablýskaný Legiovlak. Začíná poslední putování soupravy, která připomíná 100. výročí návratu legionářů do Československa. Legiovlak je zároveň ukázkou odhodlání nadšenců a milovníků historie, kteří dokázali vydupat ze země tak složitý projekt a přitáhnout pozornost ke klíčovým událostem naší minulosti.
Soupravu tvoří čtrnáct čerstvě natřených a také tematicky rozdílných vagónů od obrněného přes velitelský nebo divadelní až po sanitární. Z posuvných dveří ‚těplušky‘, tedy ubytovacího vagonu pro mužstvo, vyhlíží s ukázkovým vojenským knírem pod nosem Petr Čížek
„Knír si musím nakroutit každé ráno – chceme vypadat tak, jak vypadali legionáři,“ směje se Petr, mezi svými bratry přezdívaný Chroust. Ve vlaku provádí spolu s pěti svými kolegy po dobu dvou týdnů, pak je vystřídá další směna.
„Bydlíme ve vlaku, jíme ve vlaku, pracujeme ve vlaku,“ vysvětluje muž, který zasvětil svůj zatím mladý život vojenské historii a povedlo se mu to, co mu mnozí lidé mohou závidět. Spojil práci s koníčkem. „Stěžovat si rozhodně nemůžu, je to krásná práce.“
Seriál Utajené krásy Česka poslouchejte každý den od pondělí do neděle vždy od 8.50 ve vysílání Ranního Radiožurnálu.
Kopie, nebo originál?
Do ‚těplušky‘ vyskočí další mladý muž ve slušivé uniformě, odloží do rohu pušku a na kavalec hodí čutoru s ešusem. Zacinká to. Jiří Vesmiřovský sáhne do tepané tabatěrky a zálibně se usměje: „Tabatěrka je replika, čutora taky, ale ešus má sto deset let.“
Milovníci vojenské historie si dávají záležet na tom, aby měli co nejvíce originálních kousků, v horším případě alespoň dokonalé kopie.
To se podle šéfa projektu Legie 100 Jiřího Charfreitaga týká i obrovského kanónu v jednom z vozů: „Ruské carské dělo ráže 74,2 milimetru se nedá nikde koupit. Vyrobil nám ho kamarád puškař v Holicích.“
Kanón působí dokonale věrně už jenom kvůli tomu, že tvůrce nezapomenul vytepat do železa azbuku.
Projekt, který vás pohltí
Putování soupravy po kolejích je náročná logistická operace. Má ji pod palcem bývalý železničář Tomáš Gál, který teď právě brusným papírem hladí jakýsi dřevěný díl.
„To je zabrána na palandy, aby hoši nepadali v ubytovacím vagónu,“ směje se Gál, který jako jeden z mála zpočátku nepatřil k fanouškům vojenské historie. K Legiovlaku se dostal z ryze odborných důvodů, od té doby už ale také uvízl v síti a ve vlaku tráví většinu času.
Vyšperkovat čtrnáct vagonů do věrné historické podoby, sehnat povolení, a hlavně peníze je úkol pro nadšené, ale profesionály.
„Vymysleli to sami legionáři v letech po válce. Našli jsme fotografie třeba z Mladé Boleslavi nebo Košic, jak lidem připomínali svoji anabázi právě v podobných vagonech. Jsme rádi, že jsme se do toho pustili a dotáhli to do konce,“ dodává třicátník Jiří Charfreitag.
Na stopě vlastní minulosti
Díky putování Legiovlaku v předchozích letech získali jeho tvůrci z Československé obce legionářské velké množství originálních předmětů a fotografií od návštěvníků.
„Mnozí se chytli a začali hořet,“ říká průvodce Zdeněk Kubec, který zájemcům pomáhá hledat v databázi legionářů jejich příbuzné. „Vzali si to za své a spousta lidí se začala zajímat o své předky.“
Z darů získala Československá obec legionářská do svého archivu přes dvacet tisíc fotografií a řadu trojrozměrných předmětů, jako jsou třeba kufry legionářů nebo věci osobní potřeby.
Přístup zájemců podle koordinátora publikační činnosti Michala Raka přinesl další efekt snahy o zviditelnění legionářů: „Lidi se vážně zajímají o své předky, chodí do badatelny, hledají v archivech a studenti píšou seminární nebo diplomové práce.“
Vzpomínková okružní jízda
Vstupné do muzea na kolečkách je dobrovolné, projekt finančně podporuje Ministerstvo obrany a rezort dopravy.
Legiovlak vydrží na kolejích v Plasích do neděle 7. června, pak přejede do Žatce, do Loun a velkým obloukem postupně obkrouží celou republiku. Zpátky do depa v Plzni se vrátí v listopadu.
V dalším dílu seriálu Utajené krásy Česka se podíváme do Slavkovského lesa, který ukrývá ruiny středověkého kostela sv. Mikuláše. Poslechněte si reportáž Ľubomíra Smatany ve středu v 8.50 ve vysílání Ranního Radiožurnálu.
Související
-
Ne všichni legionáři toužili vrátit se do vlasti. Co se stalo s těmi, kteří zůstali ve Vladivostoku?
Před sto lety odplouvali z přístavu v ruském Vladivostoku českoslovenští legionáři. Někteří ale na evakuační lodě nenastoupili. Po jejich osudech pátrala Šárka Kuchtová.
-
Máme velký problém s obnovou hrobů našich legionářů, kteří padli na území Ruska, prozradil historik
Češi kritizují rušení památníků, které připomínají druhou světovou válku. Vojenský historik Eduard Stehlík osvětlil, jak se Češi starají o své památníky.
-
Českoslovenští legionáři při čekání na loď z Vladivostoku čas nemarnili. Podnikali a plodili děti
Přesně před sto lety odplula z ruského Vladivostoku do Evropy první loď s československými legionáři. Při čekání na cestu se Češi a Slováci s tímto městem sžili.
