Velikonoční vejce bývala syrová a značila život. Až později se vyfoukla – jako smrt, říká etnolog
Vejce, tradiční symbol Velikonoc, je univerzálním kulturním a náboženským symbolem, jak svědčí jeho rozšíření i v souvislosti s předkřesťanskými rituály po celé Evropě. „Vejce muselo být plné a živé, to byla ta funkce, ten zárodek, ze kterého se vylíhlo kuře. A předjaří je skutečně obdobím, kdy slepice začínají snášet. Hospodyně si často tato vejce schovávaly, nakládaly je do vápenné vody, aby jim vydržela v syrovém stavu,“ říká etnolog a etnograf Martin Šimša. (Repríza.)
Proto se vejce v syrovém stavu i malovala a darovala právě na Velikonoce. „To z lásky milému od milé si mládenec donesl domů, uložil, vnitřek vyschl a vajíčko se zachovalo. Ale v případě, že to byla koleda, tak koledníci na to museli pamatovat, měli koš se slámou a tou vejce ve vrstvách prokládali, aby se nerozbila,“ vypráví Šimša, ředitel Národního ústavu lidové kultury.
Čtěte také
„Zajímavé je, že tento zvyk skončil s 1. světovou válkou, kdy všeobecný nedostatek přispěl k tomu, že vejce, která se vyráběla pro městský trh, začala být zdobena poté, co byla vyfouknuta. A vyfouknuté vejce přitom vždy bylo symbolem smrti, prázdná skořápka bez života.“
Dnešní doba všechno posouvá ještě dále, všímá si vědec. „Převažuje výtvarný rozměr a začalo se do vajec vrtat, zdobit gravírováním, takže už i tento prázdný obsah v podobě skořápky je proděravěn ještě víc, je ještě prázdnější než prázdná skořápka.“
Vajíčko je však nejen symbolem života, ale také obchodním artiklem. „Počítalo se na kopy vajec, také jdou vejce dobře přenášet, relativně dlouho vydrží, než se zkazí, takže se vejce dostává do všech kontextů, jejichž završením je dnešní ‚kindrvejce‘.“
„To je obchodní artikl, který spojuje tradiční tvar, čokoládu, kterou mají děti i dospělí rádi, ještě to překvapení vevnitř, což souvisí s tím západním pojímáním, kde hraje roli čokoládové vejce naplněné drobnostmi a také hledání vejce v trávě,“ míní Šimša.
Síla tradice je ve změně
Vejce jako dar je velice stará záležitost, dodává etnolog. „Vždy souvisí s určitou formou obchůzky, například koledy a výměny. Tedy já ti něco dávám v podobě říkanky, úkonu a ty mě něco vracíš. Je to reciproční.“
Čtěte také
Tyto pochůzky v západní Evropě zanikaly mnohem dřív než u nás. „Zřejmě potřeba zajistit dětem velikonoční pochoutku byla pořád tak silná, že se prostě začala jiným způsobem uskutečňovat, takže aby dítě vejce mohlo mít, samo si ho najde,“ odhaduje etnolog.
A to i za cenu, že je „snese zajíc“. „To je vlastně krásný protimluv. Takže často se věci velice staré dostávají do nových kontextů. A v tom je síla tradice, že si dokáže najít svůj prostor i přes relativní nepřízeň sociálního systému,“ vysvětluje vývoj chápání a užívání vejce coby náboženského symbolu etnolog Martin Šimša.
Jak trávili naši předci období půstu a Velikonoce? Jaké všechny zvyky se pojí s touto roční dobou a jaké mají kořeny i náboženský či kulturní význam? Poslechněte si celé Leonardo Plus věnované Velikonocům.
Související
-
Tomáš Halík: Tento rok bude tvrdý. Až se usadí prach, teprve se ukážou důsledky pandemie
„Myslím, že dnešek je o střídání epoch. Zdá se mi, že vyvrcholil proces, který určoval naši civilizaci – proces globalizace,“ bilancuje profesor a kněz Tomáš Halík.
-
Kněz Vácha o víře v epidemii: Šlehačka zmizela a teď je každý odkázán na to, jak to sám má s Bohem
Katolický kněz Marek Vácha a rabín komunity Ec Chajim David Maxa se shodují v tom, že covidová krize roku 2020 může být šance k probuzení víry.
-
Dosud bylo věřit snadné, pandemie je zkouška víry, říká mladý husitský kněz Filip Sedlák
„Musíme se spolehnout na Pána Boha, že to nakonec dobře dopadne, že to nějak zvládneme. Je to zkouška víry. Dosud bylo věřit často pohodlné,“ říká spirituál Filip Sedlák.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
