Velikonoce ve španělské Seville: ačkoli letos neprobíhají procesí, v ulicích je živo

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zprava Pablo, Salvador „Chico“, Carlos a obě Marie – věrní klienti u Pedra v baru La Jara. I když pandemie není zažehnaná, znovu se dotýkají a konverzují jako za starých časů
0:00
/
0:00

Nebýt epidemie koronaviru, španělská města by tento týden byla plná monstrózních velikonočních procesí. To by také znamenalo důležité příjmy v pohostinství. Španělé jsou totiž zvyklí, že při sledování několikahodinových náboženských průvodů v ulicích utrácejí za jídlo i pití. Naše spolupracovnice Lubica Zlochová nás zavede na jih Španělska do centra Sevilly, kde za určitých hygienických opatření můžou lidé o Velikonocích alespoň posedět na terasách barů a restaurací.

Čtěte také

Je středa, kterou tu nazývají Miercoles Santo, čili Svatá středa. Blonďák Pedro, se kterým si povídám, vlastnil bar nedaleko starobylého centra Sevilly. Přes Velikonoce měl vždy parádní tržbu. Jeho nevelkou typickou tavernu totiž vyhledávali nejen domácí klienti, ale i turisté.

Hlavně aby byla terasa

Pedro však během pandemie svůj malý bar zavřel a teď mi vypráví o tom, s jakými peripetiemi otevřel loni před Vánoci bary dva, tentokrát větší.

Říká, že při všech covidových omezeních, která budou ještě kdoví dokdy v platnosti, je nutné mít co největší terasu. V nových barech podává nejen typické tapas, pivo a víno, ale jídlo také rozváží, organizuje ochutnávky produktů iberských uzenin, sýrů a vína. Nadře se dvakrát víc za poloviční zisk.

Je skoro třicet stupňů a ve stínu budovy nad barem sedí plná zahrádka lidí

Plná terasa lidí je tu i teď. Je skoro třicet stupňů, tady ale panuje stín, který tvoří budova nad barem. Mnozí návštěvníci jsou svátečně oblečení, protože jdou z kostela. Tam jsou vystavené velikonoční relikvie: sochy Ježíše a panny Marie. Za normálních okolností by vzácná umělecká díla nosili v procesích starobylými uličkami Sevilly.

Stálí hosté Pablo, Carlos a María

Pablo je Pedrův klient a kamarád už několik let. Chodil k němu už do původního baru, který byl nedaleko odtud. On, jeho manželka Carmen, kamarádi Carlos a María, Salvador, kterému přezdívají Chico... skoro celá stará klientela neopustila Pedra ani v pandemických časech.

Čtěte také

Dozvídám se od Pabla, že sem tam se tu na pivečko zastaví i Čech Tomáš, který pracuje na sevillském letišti. Říká, že Tomáš je aspoň dvakrát větší chlap než on, přitom hudebník Pablo není žádný trpaslík.

I když na televizních obrazovkách umístěných uvnitř baru Pedro pouští záznamy z předcházejících velikonočních procesí, což se dá vidět i z terasy, hosté tomu pozornost nevěnují.

Jakoby pandemie ani nebyla

Oduševněle debatují, baví se o svých věcech a protože u stolu jich teď může sedět až šest, na ulici je pořádný šrumec. Lidé se smějí, jsou dobře naladění, sem tam zapláče dítě z kočárku nebo zaštěká malý pes zpod stolu u páníčkovy nohy.

Nevypadá to tu na velikonoční svátky, ale spíš jako běžný víkend. A nebýt roušek, které mají lidé všelijak stáhnuté, aby mohli jíst a pít, ani byste neřekli, že pandemie ještě stále trvá.

autoři: Ľubica Zlochová , | zdroj:
Spustit audio

Související