Velikonoce v Polsku mají trochu jiný ráz
Jak největší křesťanské svátky slaví polští katolíci? U našich severních sousedů se ke katolické víře hlásí téměř sto procent obyvatel a téměř polovina z nich uvádí, že pravidelně chodí do kostela. Polské oslavy zmrtvýchvstání Ježíše Krista proto mají trochu jiný ráz než ty naše.
Nejvíce náboženské horlivosti projevují Poláci z hor a podhůří. Prakticky každý horal je silně věřícím a praktikujícím katolíkem. Horalé ze Zakopaného a okolních vesnic mají symbol křesťanství na očích každý den, pokud je dobré počasí. Na tatranském štítu Giewont ve výšce 1894 metry jim utrpení Ježíše Krista připomíná obrovský ocelový kříž. Stojí tady už od roku 1901 a měří 17 a půl metru. V době bouřek ale není radno se k němu přibližovat, protože působí jako hromosvod. Mnohem bezpečnější symboly víry nosí o velikonočním týdnu studenti z Krakova - vyrobili si prosté dřevěné kříže a chodí s nimi po městě, do školy i do nákupních center.
"Kříž říká, kým jsem. I v Polsku je dnes těžké najít křesťanství na ulici. Lidé nedodržují ani pravidla velkého půstu," zdůvodňuje svou akci doktorand Marcin z Jagellonské univerzity. Připomíná lidem, že půst je součástí příprav na Velikonoce. Sobotní rituál svěcení pokrmů bez předchozího půstu ztrácí význam. V sobotu přicházejí rodiny s dětmi ke kostelům, aby si v košíku nechali posvětit chléb, klobásy a samozřejmě také velikonoční vejce. V Krakově ale donedávna platil zákaz svěcení kraslic. Toto zvláštní nařízení krakovského primátora má svůj původ v době první světové války.
"Tehdejší primátor - dej mu Pán Bůh věčnou slávu - zavedl tento zákaz, protože vajíčka tehdy potřebovali vojáci k jídlu. Po válce se na zákaz zapomnělo a zrušili ho až tuto středu," vysvětluje krakovský novinář Leszek Mazan a vyzývá krakovskou radnici k další liberalizaci. "Připomíná mi to politické tání na Kubě. Očekávám, že primátor zruší také zákaz prodeje alkoholu na Silvestra, který platí od roku 1919 a zákaz vypouštění prasat do ulic města, který zavedli v 17. století," doufá Leszek Mazan.
Starodávné rituály provázejí pašijový týden v různých podobách po celém Polsku. V Poznani například staví obří maketu jeruzalémských bran a za účasti několika tisíc lidí inscenují velkolepý příchod Ježíše Krista do Svatého města. V Zebrzydovké kalvárii u Krakova zase každý rok velmi názorně předvádějí mystérium Ježíšova utrpení. Ve velkých městech už Velikonoce takovou atmosféru nemají.
"Pokrmy si necháváme posvětit proto, že to tak dělala naše máma a my tuto tradici předáváme našim dětem." "Začínáme jako vždy v kostele sv. Anny, potom jdeme do varšavské katedrály a nakonec ke svatému Jackovi," popisují svůj velikonoční program Varšavanky Anna a Markéta.
Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že věřící lidé jsou na tom psychicky lépe než ateisté. Snáz se vyrovnávají se ztrátou blízkých nebo zaměstnání a nemívají tak často pocit, že nic nemá smysl. Jsou zkrátka šťastnější.