Ve vztahu je důležitá tolerance, usmívá se herec Navrátil. Hraje v divadelní komedii Chlapi sobě
Herec Oldřich Navrátil patří k hercům, kteří kromě své profese i velice rádi fyzicky pracují. Do studia Radiožurnálu přišel se svou vestou, bez které nikdy nevychází z domu, a s moderátorkou Lucií Výbornou se rozpovídal o trampingu, o divadle, a také o nejnovější komedii Chlapi sobě, která má v červnu premiéru ve Studiu DVA. Proč se místu, kde rád pobývá, říká Údolí skřeků?
Čekala jsem, jestli se objeví muž v kraťasech a vestě – nevzpomínám si, že bych vás někdy viděla bez vesty. Máte v těch kapsách nějaký systém?
Ano, tady v levé kapse na hrudi mám švýcarský nožík, který velice často používám. Pravá kapsa – brýle, tady telefon, diář, peněženka... tady nic.
A nezapomněl jste si někdy tu vestu doma?
Ne, ne, tu nemůžu zapomenout, bez ní nikdy nevyjdu.
Pochopil jste, že vám bude lépe na volné noze… Co byste mi řekl o divadelním životě, když člověk zkusí úplně všechno?
Čtěte také
Už na JAMU jsem nastoupil do divadla Na provázku, jenže tam se na herce křičelo, což velice nemám rád. Tak jsem po necelých dvou sezonách odešel do Prahy. Tam jediného, koho jsem znal, byl Krampol. Nabídl mi pomoc, zkusili jsme prvně ABC. Pozvali si mě na pohovor, absolvoval jsem takový docela křížový výslech. A za čtrnáct dní mi napsali, že mají plno a že nemají zájem, což mě hluboce urazilo, že nemají zájem o mé kvalitní herecké služby. Zůstal jsem 34 let na volné noze, a na té volné noze jsem vystřídal úplně všechno.
Kde jsem byl, všude jsem byl rád. Rád jsem jezdil s Ringo Čechem, jednak jsme si vydělali, a také bylo nabito – lidé se velice bavili. Pak jsem byl v Činoheráku, tam zase byli kamarádi, s Ivo Krobotem jsme udělali Portugálii. Po revoluci se vrátil Petr Kratochvíl, založil divadlo Ta Fantastika, tak jsem tam šel – Zahrada rajských potěšení, tam výpravu dělal Josef Jíra. Jak všichni jdou tím životem, tak i já jsem se potkal se vzácnými lidmi, kde jsem byl, všude jsem byl rád.
Studio DVA – nové představení Chlapi sobě, 9. června máte premiéru na Letní scéně Vyšehrad. Přečetla jsem si, že to je komedie o nelehkém údělu muže v současném světě. Na co půjdu?
Je to o chlapovi, co se ženou vybudoval velký barák, byli tam šťastní rok... No a pak ovdověl, zůstal v baráku sám. Začal tam bydlet se třemi dalšími kamarády, co každý z různých důvodů zůstali sami. No a pak se hádají, a pak se zase udobří. Je to moc hezký. Tato nabídka přišla v zimě, byl jsem rád, protože Studio DVA, s nimi je parádní jednání, jsou to prostě úžasní šikovní a laskaví lidé.
S nadšením sleduji vaše ruce, protože se dívám na ruce, které pracují. To u herců není obvyklé…
Rád fyzicky pracuji. Kutil moc ne, ale na zahradníka se díváte. Kdybych nic nedělal, tak mám možná prsty všechny, ale nelituji toho. Ano, mám rád fyzickou práci, ale hlavně mám rád potom ten výsledek.
Se Zuzanou Kronerovou jste hrál v divadelním představení Manželství v kostce. Co je podle vás pro vztah důležité?
Tolerance, jednoznačně. Protože po čase vás začne štvát, že tenhle dává ručník tak, a vy ho dáváte tak. A rohožka musí být takhle, a ne takhle. Ale to člověk musí přejít a tolerovat toho druhého.
Funguje stále trampská osada LSD (Lesy, stráně, dým)? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Baťův kanál? Původně opuštěná vodní cesta. V únoru si tam připadáte jako na Aljašce, vypráví kapitán
Na Baťově kanále je Jan Šulc od roku 1997. „Od školky jsem tvrdil, že budu námořní kapitán,“ vypráví. Je nějaké místo, které zde má nejraději? Jak vypadá dovolená na lodi?
-
Měli bychom posílit ženský pohled na válku, říká ředitel Divadla Archa. Uvádí hru ukrajinské autorky
V pátek 17. března uvede divadlo Archa představení Osm krátkých kompozic ze života Ukrajinců pro západní publikum. Jaký nejsilnější moment při něm zažil ředitel divadla?
-
Trpíval jsem trémou a doufal, že v divadle vypadne jistič, přiznává herec David Matásek
David Matásek je hercem Národního divadla, ale známý je i z televizní obrazovky. Před kamerou hraje často detektivy, v soukromí hledá hlavně řád a klid. Jak se mu to daří?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.