Ve světě laciné a nekvalitní občerstvení, u nás západní pochoutka. Jak to po revoluci začalo s fast foody?
První fast foody u nás začaly vznikat ještě před listopadem 1989. V roce 1986 otevřelo v Praze Na Příkopě občerstvení Arbat, jeho struktura ale byla ještě výrazně odlišná. Proslul svými hranolkami, populární byl ale třeba i ruský boršč.
Prvním fast foodem západního typu byl americký McDonald’s. Předehnal konkurenci a svoji pobočku otevřel už v březnu 1992 ve Vodičkově ulici v Praze. Jejím majitelem se stal podnikatel Karel Suk.
Druhý podnik otevřel ve stejném roce nedaleko toho prvního - na Václavském náměstí. Obyčejný hamburger stál tenkrát dvacku a dvoupatrový Big Mac vyšel dokonce téměř na padesát korun. Lidé bažící po západní kultuře ale byli ochotni zaplatit i takové – na tehdejší dobu – nadstandardní ceny, běžné spíše pro restaurace.
Suroviny pro přípravu jídel a nápojů v prvních měsících provozu podnik dovážel, ale koncem roku 1992 už všechno potřebné nakupoval od tuzemských dodavatelů.
Do konce roku stihl McDonald’s zprovoznit ještě třetí restauraci na Smíchově. A následující rok otevřel v Ostravě první mimopražskou pobočku.
Fast foody začaly rychle vznikat i v dalších městech a postupně vytlačily do té doby populární lahůdkářství, automaty a mléčné bary.
Kromě tradičního sortimentu hamburgerů restaurace nabízela hranolky, velký výběr nealkoholických nápojů a mléčné koktejly. Zákazníky lákala rychlou obsluhou, čistým prostředím a pohodlným posezením u stolků, což byla její zásadní výhoda oproti zašlým mléčným barům z dob socialismu.
Zatímco na západě byl McDonald’s vnímán jako laciné a nepříliš kvalitní občerstvení, u nás si v 90. letech uchovával image lepšího stravování. I zdejší kritici ale upozorňovali na nezdravou nabídku, nešetrnost k životnímu prostředí a globální unifikaci stravy.
Během protestů proti globalizaci a Mezinárodnímu měnovému fondu v roce 2000 se tak výlohy McDonald’s staly oblíbeným cílem demonstrujících.
