Ve Stonavě na Karvinsku zachraňují místní nářečí zpěvem a hudbou

Andrea ČÁNOVÁ:
Čím se baví asi tak desetiletí kluci? Určitě je to fotbal, počítačové hry a nejrůznější lumpárny. Tady ve Stonavě ale zjišťuji, že místní kluci k tomu mají ještě jednoho koníčka zpěv lidových písní.

chlapec:
No, tak já jsem zpíval, založila se jak by kapela, no, tak jsem do ní šel.

Andrea ČÁNOVÁ:
A u vás doma se zpívá?

chlapec:
No, jo.

Andrea ČÁNOVÁ:
Co říká brácha?

chlapec:
Všichni zpívají.

Andrea ČÁNOVÁ:
A jakou máš nejoblíbenější písničku?

chlapec:
Tak, to já nevím, to... tak... V Těšíně na Šištece muzička tam graje, pojďme se tam podívat, kdo to tam tancuje.

Andrea ČÁNOVÁ:
Od kolika let zpíváš?

chlapec:
Od osmi, devíti.

Andrea ČÁNOVÁ:
Hned vedle je jejich učitel Bronislav Jeleň, zrovna vše chystá na zkoušku.

Bronislav JELEŇ, učitel:
Stavím stojany. No, čtyři stojany mám. Pokud to dítě hraje, má zájem o hru, takže zas je to mnohem přitažlivější hrát s ostatníma v souboru než hrát jenom sólově. Samozřejmě, když je hezky venku, tak určitě se jim moc nechce cvičit, no, ale zase, když má přijít tady do souboru, kde je parta kamarádů, no, tak to už je pro něj jednoduší, no.

Andrea ČÁNOVÁ:
Když poslouchám, jak pan učitel mluví s malými pěvci, přiznávám, že jim vůbec nerozumím. Je to směs češtiny, polštiny se špetkou němčiny. Nářečí zvané ponašimu. A právě zpěvem se lingvistický poklad uchovává. Raduje se starosta Ondřej Feber.

Ondřej FEBER, starosta obce Stonavy:
Je to to Těšínské Slezsko, kde vlastně historický ten jazyk, to ponašimu, je v tom nářečí a my tomu všichni rozumíme. Kouzlo toho je, že čerpají děti, my čerpeme z těch kořenů, které tady máme. A si myslím, že v tom světě velké Evropy je právě dobré si vždycky ty kořeny nějak připomenout a tu svou kulturu.

Andrea ČÁNOVÁ:
Vše už se schyluje k tomu, že uslyším zlato v hrdlech malých stonavských pěvců. Nejdříve se ale musí naladit nástroje.

Bronislav JELEŇ, učitel:
Teď chcu naladit kontrabas. To si bude sám ladit, já mu budu tony dávat na housle. Takže géčko...

Bronislav JELEŇ, učitel:
Móžeme začínat? Jacek, koncentruj se už. Tak a jdeme Rošička, ja.

Bronislav JELEŇ, učitel:
Vememe to ještě roz a jak tam /nesrozumitelné/, tak trošku volnějšie, negrej to tak divoko... pokojně to zagrej. No, říkám, flétnistovi, aby ty osminky hrál trošku klidně, ne tak divoce, protože to je pomalá písnička, takže nesmí to tak nervozně hrát.

Andrea ČÁNOVÁ:
Fungování takového souboru to nejsou jenom zkoušky, ale i téměř detektivní pátrání ve starých zpěvnících.

Bronislav JELEŇ, učitel:
Tak různě vybíráme. No, buď něco uslyšíme, že to je hezká písnička, že to tady někde zpíval někdo, tak to použijeme, nebo něco ze zpěvníku, ale snažíme se vybírat takové písně, které ještě nikdo nezpíval.

Andrea ČÁNOVÁ:
Pro Radiožurnál Andrea Čánová, Stonava.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.