Ve francouzském Trouville zažívají filmaři každoročně kreativní stres

„Natočili jsme krátkou komedii o muži, který se probudí na pláži a nepamatuje si nic ze včerejší noci. Pak postupně zjišťuje, co se stalo,“ říká režisér Štěpán Vodrážka. Do hlavní role obsadil známého pařížského herce. Na tomto festivalu si totiž tvůrci můžou vybrat podle fotek na nástěnce.

„Na tabuli na stěně visí fotky a informace o hercích – jejich věk, zkušenosti, jazykové znalosti a další. Před realizací filmu si můžete z této tabule někoho vybrat, oslovit ho a točit s ním,“ popisuje kameraman Jan Hubač to, co se může stát jenom v Trouville. Na místní festival může přijít kdokoliv. Nepotřebujete akreditaci s výrazným nápisem V. I. P. nebo PRESS. To se do tohoto rybářského městečka snad ani nehodí.

„Trouville je starý rybářský přístav,“ vypráví Isabelle Lemmonierová. „Deauville je naopak nové město, luxusnější. Můžete si tam trvale pronajmout přístaviště pro svoji jachtu zároveň s bytem. Bohatství Trouville je v něčem jiném – třeba v tom, že tu žil Gustave Flaubert a jeho román Citová výchova vznikl po osudovém setkání s jednou ženou právě tady v Trouville.“

Pláž v Trouville|foto: Jan Pokorný

Asi proto filmy pro festival vznikají přímo na místě a v Deauville promítají snímky z dovozu. Každý si může vybrat. Jen s róbou bych to v Trouville nijak nepřeháněl. Rybářské lodě připlouvají a vykládají čerstvé úlovky, které si hned můžete koupit v místní tržnici. Ovšem abyste si nepředstavovali, že tady všichni chodí v holínkách a gumových pláštích. Jsme sice v Normandii, ale filmová přehlídka se odehrává, světe div se, v sále kasina a filmaři mají zázemí ve foyer bývalé banky.

„Naším hlavním cílem je šířit film, a to z mnoha zemí světa,“ říká šéf festivalu Samuel Prat. „Vy tu máte letos například přehlídku nazvanou Okno do krátkého filmu v Česku. Je to 6 krátkých filmů z Českého filmového centra. Druhým cílem je tvořit, dát příležitost filmařům, ať ukážou, co v nich je. Dostanou od nás kameru, zvukové zařízení, kompletní štáb, střižnu. Za 48 hodin nám film musejí promítnout. Viděl jsem vaše zástupce Jana se Štěpánem, dokončovali titulky, když už jsme je v sále ohlašovali.“

„Film jsme dokončovali, když už projekce běžela. Všechno bylo opravdu tip ťop,“ potvrzuje Štěpán Vodrážka. „Místnost, kde se stříhá, připomínala newsroom – všichni běhají, jsou nervózní a vzájemně se na sebe tlačí, protože nikdo nestíhá. Není to však nepříjemné, žádný vypjatý stres. Je to spíše příjemný, kreativní stres,“ doplňuje Jan Hubač.

Jan Hubač a Štěpán Vodrážka|foto: Jan Pokorný

A v tom kreativním stresu na normandském prostředí v departementu Calvados vznikl nový český krátký film. Vypráví o muži, který prožil divokou noc. Probouzí se tady na pláži. Vydá se do města a potká stařenku, která mu laškovně špitne: „Tak zase dnes večer.“ Za rohem mu mladá dívka předá trenýrky a vyzývavě ho vybídne: „Tak zase dnes večer.“ Vzápětí našeho hrdinu poplácá po zádech mladý muž a s nadějí v hlase praví: „Tak zase dnes večer.“ V závěrečné sekvenci se flamendr setká se psem, který se posadí na chodníku a oddanýma psíma očima dává najevo, že mu muž není lhostejný. Konec a závěrečné titulky.