Varšava shání dobrovolné pečovatele o volně žijící kočky. Pomáhají s potkany

„Máme taková okénka vedoucí do sklepa. Není to ventilace, zůstávají pootevíraná kvůli kočkám,“ ukazuje na malé čtvercové otvory při zemi v jednom z bytových domů na varšavském Grochowě Anna Kośniková, vedoucí oddělení správy zvířat varšavského úřadu pro ochranu životního prostředí.

Barbara Krzemińska z nadace Koty z Grochowa a Anna Kośniková z varšavského úřadu pro životní prostředí|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Část koček se přitom podle ní zdržuje jenom ve sklepě. „Prakticky nevychází, ale většina jich pohyb venku k životu potřebuje. Jsou to prostě volně žijící kočky,“ popisuje návyky zdejších zvířecích obyvatel. Tak se na jejich zázemí ve sklepě domu jdeme podívat.

„Chodíme sem čtyři, každá máme svůj klíč. Máme skupinu na messengeru, kde si všechno hlásíme,“ vypráví Barbara Krzemińska z Nadace Koty z Grochowa, zatímco za rachocení klíčů odemyká dveře. Do sklepa sestupuje jako první.

Kočičí zašívárna

Na dveřích od kóje proti schodům do sklepa se pohupuje kočičí ocas, ale jak se přibližujeme, vmžiku mizí. Další kočka se schovala pod teplovodní trubku, hlásí Barbara. Směřujeme ke kóji na samém konci sklepa, ale kočkám je vlastně přístupný celý prostor. Je tu teplo, sucho, čisto a nijak to tu nepáchne. Přitom se tu v průběhu dne zdržuje odhadem asi 25 koček.

Čtěte také

Kočka není nízkoúdržbový pes. I když zůstává jen doma, vyžaduje pozornost, zdůrazňuje veterinářka

„Hlavní je, že tu v zimě mají teplo. Mají tu kočičí záchod, škrabadlo, podušky, čistou vodu, krmení. To je jejich království,“ vyjmenovává Barbara už v kočičí kóji, která se s naším příchodem také hned vyprázdnila. Vyhnali jsme i kocourka, který spal na šplhadle.

„Jednou týdně jim tu vytřeme, aby bylo čisto. V létě tu kočičí záchod nepoužívají, chodí si ven. Takže s tím máme práci spíš jen v zimě,“ dodává Barbara a upozorňuje nás, že se jeden z kocourů vrátil a nakukuje okénkem dovnitř, jestli už jsme pryč. Je to Dymek – dobrovolnice mu dali jméno podle popelavé barvy.

„Proto vlastně potřebujeme dobrovolné opatrovníky, aby dbali na životní podmínky koček – aby měly čisto a aby jim tu nezůstalo staré zkažené jídlo, které by je mohlo otrávit,“ vysvětluje Anna Kośniková z úřadu pro ochranu životního prostředí Varšavy.

Kočky mají ve sklepě bytového domu vydělenou kóji|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Péče i prevence

Sklep je ideálním prostorem, kde místo pro kočky zřídit. Ten v domě na Grochowe, ve kterém právě jsme, proto není ve Varšavě jediný. Abychom ale kočky nestresovali, vycházíme zase ven. Čekáme, jestli se malé šelmy nestáhnou z okolí aspoň k venkovním miskám.

Čtěte také

Největší psí útulek v Africe volá o pomoc. Ekonomické problémy Egypta dopadají i na tisíce opuštěných psů

„Kdybychom neměli dobrovolné pečovatele, populace volně žijících koček by vypadala úplně jinak. Nemluvíme jen o počtu, ale také o délce a kvalitě života. Ty kočky nehladoví a také je léčíme. Takže jsou zdravé, odčervené, očkované a jak onemocní, tak reagujeme. Díky sterilizaci a kastraci navíc předcházíme tomu, že by nekontrolovaně rostl počet zvířat bez domova,“ pokračuje Anna Kośniková s tím, že volně žijící kočky jsou navíc ve městě potřebné. Pomáhají totiž předcházet přemnožení hlodavců, jako jsou myši a potkani.

Povinnost dokrmovat a starat se o volně žijící zvířata mají městské samosprávy od roku 2012. Varšava ale prý začala s péčí o volně žijící kočky už v roce 2004, v následujících letech program péče rozšiřovala a úřady začaly kočky registrovat.

Ve Varšavě volně žijící kočky dokrmují od roku 2004|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Volně žijící kočky, které už prošly veterinární péčí, mají navíc jedno poznávací znamení. Zastřižené ucho znamená, že jsou kastrované nebo sterilizované.

Hledáme kočičí tety

Polské hlavní město registruje okolo 28 tisíc takových koček, o které se stará asi 2,5 tisíce dobrovolníků. „Ti měsíčně dostávají od magistrátu nevelké množství krmiva na dokrmování. Při tak velkém množství koček nemůžeme zaručit plnohodnotné krmení, proto dokrmujeme,“ vysvětluje Anna Kośniková.

„Kromě toho městské čtvrti vydávají doporučení na veterinární kliniky, se kterými mají podepsané dohody na sterilizace, kastrace a léčení. Tři roky už také volně žijící kočky čipujeme,“ dodává.

Čtěte také

V kyperské mešitě na břehu jezera žije kočičí máma Stavroula. Koček má na sto a jsou pro ni vším

Ani 2,5 tisíce dobrovolníků ale stále není dost, a tak Varšava pořádá informační a náborové kampaně, například v hromadné dopravě. „Jsou místa, kde máme hlášený výskyt koček, ale nemáme tam pečovatele. Takže inspektoři z oddělení ochrany životního prostředí dobrovolníky stále hledají. Je to složité. Není to práce, vážou se k ní povinnosti,“ dodává Anna Kośniková

K nim patří třeba odchyt nových či nemocných zvířat nebo krmení de facto na směny, jak to popisovala Barbara. Ta s péčí o pouliční kočky a kočky v nouzi takto městu dobrovolně pomáhá už šest let.