Varšava má svého dopravního Zora mstitele. Jezdí na kole a namísto šavle se ohání kamerou
Jeho protivníkem jsou bezohlední řidiči, revírem ulice Varšavy a jeho zbraní chytrý telefon s kamerou. Mladého architekta Wojciecha Galeńského naštvalo, že polská policie nezřídka toleruje, když auta jezdí po chodnících nebo parkují na autobusových zastávkách. Vzal proto spravedlnost do vlastních rukou a natáčí dopravní nepravosti na svůj YouTube kanál, který sleduje stále více lidí.
Wojciech Galeński přijíždí podobně jako na svých videích na kole. Setkáváme se na jihu Varšavy ve čtvrti zvané Postępu, kde v poslední době roste jedna kancelářská budova vedle druhé.
„Nedávno tady vznikla cyklostezka, ale řidiči jsou zvyklí, že je za chodníkem kousek místa, tak přes ni jezdí parkovat,“ vysvětluje mi Wojciech, proč se setkáváme právě tady.
Na chodníku bychom se neměli bát o život
„V Polsku se stalo normou, že se jezdí všude, kde to fyzicky jde. Policie se tím nezabývá, dokud ji někdo nezavolá. A pak když přijedou, tvrdí, že si nejsou jistí, jestli někdo nějaké předpisy porušil,“ vypráví Wojciech, podle kterého by takového řidiče na západě za pár minut odtáhli a dostal by pokutu, na jakou nezapomene.
Nejlepší k životu jsou taková místa, kde se mísí byty, kanceláře, obchody a další služby. Lidé se pak na parkovištích přirozeně celý den vyměňují.
Povídáme si sotva pět minut a už se k nám po cyklostezce blíží auto, které prokličkovalo mezi červenobílými kuželi. „Je tam vylomený sloupek, v trávě jsou vyježděné stopy. Kdyby tamto velké SUV couvalo a šlo za ním dítě, přejede ho,“ ukazuje Wojciech.
Na chodníku by se ale lidé podle něj přeci měli cítit bezpečně. Místa na parkování tady jsou, ale pouze placená. „Problém je v tom, že v okolí jsou jen kanceláře, lidé přijedou jen v pracovní době, večer je tady pusto,“ myslí si mladý aktivista.
Co není soukromé, nepatří nikomu
Na mobilu zapínám jedno z Wojciechových posledních videí, které má skoro 140 tisíc zhlédnutí. „Tento řidič zaparkoval na autobusové zastávce přímo v centru města u hlavního nádraží. Stává se tam, že celou zastávku zaberou auta,“ přibližuje Wojciech.
Řidič na videu vjel na zastávku, ale protože hned za ním zastavil autobus, nemohl vycouvat. Vyřešil to tím, že celou zastávku objel po chodníku. „Začal jsem ho při tom nahrávat. Na začátku byl teprve rozehřátý, ale když zjistil, že to pošlu na policii, tak to teprve začalo,“ popisuje Wojciech Galeňski.
Na záznamu nejprve řidiči vysvětluje, co právě provedl, ale když řidič pochopí, že ho Wojciech nahrává a chce video předat policii, nastává palba neslušných výrazů.
„V Polsku je častý přístup, že co není soukromé, nepatří nikomu a každý si s tím může nakládat, jak chce. Podobné je to s všudypřítomnými reklamami,“ stěžuje si mladý architekt na zanášení veřejného prostoru. „A stejné je to i s parkováním: Zastavím na trávníku, ten ničí není.“
Riziko povolání
Polská policie se snaží bojovat proti agresivnímu chování řidičů na silnicích. Zřídila web, kam lidé mohou posílat podněty, a Wojciech toho využívá. Na YouTube ale obličeje řidičů rozmazává, aby se nedaly poznat.
Zábavné jsou především hádky, do kterých se dává s neuvěřitelným klidem a nadhledem. Přiznává ale, že už nezůstalo jen u slov.
„Občas se bojím, mám dlouhé nohy, tak utíkám. Párkrát už jsem taky dostal pěstí. Jednou jsem skončil v krvi na chodníku a volali mi sanitku. Naštěstí jsem o zuby nepřišel, byl to jen roztržený ret,“ vypráví mladík, který prý počítá s tím, že mu občas dá někdo facku. „To je riziko povolání,“ usmívá se.
Wojciech ale věří, že díky vysoké sledovanosti na internetu i díky tomu, že si ho všimla polská média, pomáhá změnit to, jak se Poláci chovají k veřejnému prostoru a k předpisům.