Vánoční vzpomínání v Muzeu romské kultury
Muzeum romské kultury v Brně je místem setkávání a dvojnásobně to platí v předvánočním čase. Ohřát se u hrnku svařeného vína a popovídat si sem přišli redaktorka Silvie Čechová, asistent prevence kriminality v brněnském ghettu Jan Polyak a romistka Margita Lázoková:
V Muzeu romské kultury jsme se u předvánočního svařáku sešli s paní Lázokovou a panem Polyakem. Zeptám se vás, jestli si vzpomenete, jak to u vás doma chodívalo, když jste byli ještě děti?
Margita Lázoková: „Samozřejmě vzpomínám. U nás, u Romů, to bylo zvláštní v tom, že se zvyky měnily a byly v jiném pořadí a v jiném duchu. Ve vzájemném porozumění, prokazování si úcty a lásky. V tom jsem byla vychovávaná. To je to krásné oproti dnešním Vánocům. Myslím si, že dnešní děti něco z toho kouzla ztratily.“
Já jsem ani dopředu nevěděla, když jsem vás sem oba pozvala, že jste vlastně příbuzní – bratranec a sestřenice. Slavili jste Vánoce spolu?
Jan Polyak: „Štědrý večer jsme jako rodina slavili doma, v užším kruhu rodiny. Následující dny jsme se ale už navštěvovali. Buď teta se strejdou přišli k nám, nebo my k nim. Naši rodiče byli muzikanti, můj otec hrál na harmoniku, strejda na housle. Když se rodina sešla, popilo se, tančilo. My jsme v té atmosféře cigánské a maďarské muziky vyrůstali. Těšili jsme se na lásku a na to, že se sejdeme. To jak se dnes všechno hrne jen přes peníze a dárečky… my mívali tenkrát jiné hodnoty.“
Jak budete Vánoce slavit letos?
Margita Lázoková: „Nejenom letos, ale už hodně let, slavíme Vánoce v místním duchu. Naše Vánoce jsou krásný, český.“
Jan Polyak: „Bývalo to tak, že my a naši čeští sousedi jsme byli přátelé. Žádná segregace nebyla. Nikdo se nám nevyhýbal, lidé nás měli rádi.“
Margita Lázoková: „Přesně.“
Jan Polyak: „Chodívali jsme si přát, nejen my jim, ale i ta většina přišla za námi. To také patří k minulosti. Bohužel.“
Já mám možná stereotypní představu romské pospolitosti, o které jste tu už mluvil, ke které patří třeba úcta ke starším. Platí to pořád?
Margita Lázoková: „Bohužel už ne. Vlastně nevím, jestli se podle toho dnes ještě někdo chová. Jestli se tím mládež a naše děti řídí – a myslím všechny děti nejenom romské. Mám velké přání, aby všichni lidé, kteří žijí v lásce a míru, aby jim to vydrželo. Mladí, aby si vážili starých lidí. Všem rodičům přeji klid, dobré nervy v dnešní uspěchané době. Buďte na sebe hodní a mějte rádi. Krásné Vánoce všem!“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.