Valletta: hektické, moderní i historické hlavní město Malty
Vsadil bych se, že na světě nenajdete menší hlavní město, než je maltská Valletta. Jedno je jisté: je to největší živoucí muzeum pod širým nebem. Není divu, že aspiruje na titul Evropské město kultury 2018. Bohatá a spletitá historie tu dýchá doslova z každého kamene. Zároveň se tradice a minulost snoubí s nejmodernějšími technickými výstřelky.
Nejhezčí pohled na svět je prý ze hřbetu koně. Ani segway, elektrická dvojkolka ovládaná jenom přenášením váhy, však není k zahození.
Pár minut úvodní instruktáže a vyrážíme do křivolakých kamenných uliček historického města. Pro místní jsme docela atrakce. Malí kluci nás prosí, abychom jim segway půjčili na vyzkoušení. Stařenka u lékárny se pobaveně směje. Průvodce má hlavní starost, abychom se nesrazili – očekával jsem spíše, že nám poví něco o místech, kudy jedeme.
Průvodce si bůhvíproč myslel, že naše novinářská skupina je z Turecka. Svůj omyl rychle zamlouvá chválou. „Češi se rychle učí,“ směje se.
Místním přístavem prošla historie
Na segwayích sjíždíme k přístavu, kde kotví spousta jachet. Po cestě míjíme i maltské námořní muzeum, před nímž stojí úžasný parní stroj.
Obrovským jachtám vévodí supermoderní gigantický Maltézský sokol – nejvyspělejší plachetnice světa. Jen provozní náklady se odhadují na 95 miliónů ročně. My se spokojíme se zdejšími pestře pomalovanými dghajsami.
Moderní segwaye měníme za tradiční lodní taxi a kolem obrovitých paneláků na moři, výletních mnohapatrových lodí, míříme k pověstným zahradám. Za chvíli už shlížíme na přístav z nádherné vyhlídky.
„Nacházíme se na místě, z nějž je fantastický výhled na přirozeně vytvořený unikátní přístav,“ líčí průvodkyně Adriana Oliva, která se na Maltu provdala už před více než třiceti lety. „V roce 1530 sem s loděmi vtáhli rytíři řádu sv. Jana Křtitele. Sídlili v tehdejším hlavním městě. Poloostrov byl pustý, prázdný a neobydlený.“
Magická Valetta
Dnes se tu tísní davy turistů, mnozí – ti očíslovaní – ze zmíněných obřích výletních lodí, které ve Vallettě zakotvily jen na skok. Všichni čekáme na pravé poledne, které bude oznámeno výstřelem z historického děla. Chlapeček, který vedle mě sedí tatínkovi na krku, si zakrývá uši – pro jistotu, kdyby vyšla ještě jedna rána.
Pak přichází kuriózní překvapení. Ani ne pět minut po dvanácté voják sundává sako slavnostní uniformy a v kalhotách s lampasy a v bílé košili vytahuje vysokotlaký čistič – to aby vyčistil dělo, z nějž vyšla salva na znamení, že je 12 hodin.
Taková je zkrátka Valletta – magická, hektická, praktická, moderní a zároveň tradiční.
