Válka není nic hezkého, ale je to moje práce, říká praporčík Pavel Stehlík o misi v Afghánistánu

Vojáky přirovnává ke sportovcům, kteří soutěží na olympijských hrách. Mise v Afghánistánu mu však dala něco víc než jen praxi – poznání sebe sama. „Člověk se může nechat semlít, nebo se posunout dál. A já si vybral tu druhou variantu,“ tvrdí.

Zároveň připouští roli náhody a štěstí. Ani sebelepší výcvik totiž vojákovi nezaručí, že neudělá chybu. A i jediná chyba se může stát osudnou, protože, jak Pavel Stehlík vysvětluje, hloupý nepřítel existuje jen ve válečných filmech.

„Člověku se hrne krev do spánku, teče po něm pot a chce, aby to přišlo. Je to jako když máte chrta na závodišti a stojíte těsně před startem,“ popisuje krizovou situaci. I tyto pocity si zaznamenával do deníku a později vylíčil v knize Do temnoty.

Praporčík Pavel Stehlík působil v Lógaru, kde chránil civilní inženýry a odborníky. Afghánce popisuje jako přátelské. „Hodně nám pomáhala česká vlajka. Místní měli zafixováno, že jsme tam od toho, abychom jim pomáhali,“ přibližuje své zkušenosti.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.