Valentýnské Čelisti: traumata z dětství, rurální apokalypsa, Berlinale a další apokalypsy

Na zahájení valentýnského dílu Tonda, Vítek a Aleš otevřeli svá traumata z dětství ve školních tělocvičnách, aby se společně mohli podívat na film High Flying Bird od Stevena Soderbergha. „Basket, NBA. Zrovna probíhá nějaká výluka, což jsem si tedy musel zjistit, co je,“ uvádí film ze sportovního prostředí Tonda. „Nesmí se hrát, nepořádají se zápasy, hráči nedostávají plat. Je to krizová situace pro mašinérii sportu,“ říká. Film se zabývá agenty hráčů, středním managementem. Hlavní hrdina, agent, se rozhodne prekérní situaci obrátit naruby pomocí velmi komplikovaného komplotu. S ostatními postavami diskutuje o tom, jak basketbal v Americe vykořisťuje afroamerické hráče. „Je to velice chytře napsané. Rychlopalné, složité dialogy. Scénář je brilantní práce,“ myslí si Tonda. Film je točen na smartphone, stejně jako Soderberghův předchozí film Nepříčetná. „Má to vysoké rozlišení, asi je to opravdu kvalitní stroj,“ říká Tonda. „Já si ho zítra koupím,“ uzavírá Aleš.

„Jak ses tam měl, člověče? Já se měl nahoru dolu,“ říká Aleš o Berlinale. „Začnu s těmi snímky, na které bych raději zapomněl. Myslím, že nikdy neměl vzniknout Out Stealing Horses Hanse Pettera Molanda,“ říká Aleš. „Má tak těžkou ruku, až je to prakticky bolavé sledovat. Agnieszka Holland pak předvedla podobně těžkou ruku ještě tentýž den. Ve filmu Mistr Jones si spletla staré a nové. Zkombinovala montáže Dzigy Vertova s moderní hyperkinetickou kamerou. Vnikl film debilizujícího charakteru. Film zajímavý tématem – 30. léta, stalinismus a hladomor na Ukrajině. Snažil jsem se dočkat chvíle, než hlavní hrdina Mistr Jones odjede na Ukrajinu, ale nedočkal jsem se. Sledovat marné snažení této dříve zajímavé režisérky o to vypadat současně a relevantně bylo opět velice bolestivé,“ říká Vítek.

„Po seznamu hejtů půjdeme na 4 filmy, které se nám líbily,“ říká Aleš. Kanadský režisér Denis Côté přišel s civilní duchařinkou Ghost Town Anthology. Do odloučené oblasti v Québecu se dostaví mrtví. „Zajímavá rurální apokalypsa, film pracuje se zvláštním napětím, šestnáctimilimetrovou kamerou a velmi nepříjemnou první scénou, která určí tón celého filmu. Film ukazuje rozklad a úzkost z druhých,“ myslí si Vítek. Film má podle Aleše výborný sound design, mráz, vítr. „Byla mi kosa celou dobu. Zvláštní, sugestivní záležitost. Tenze v malé komunitě, precizní komentář ke stavu dneška, mocenské hry a manipulace. Film je naprosto nadžánrový, mimo kategorie, patří mezi jeho nejlepší snímky,“ říká Aleš. Druhý ze 4 filmů, které se Alešovi s Vítkem na Berlinale líbily, je Ich war zuhause, aber režisérky Angely Schanelec. „Já jsem tedy nevstal, ale Vítek se vztyčil na posteli, oblékl si svůj poslední chanelek a šel na film,“ vzpomíná Aleš. „Byla to velká práce, tento intelektuální opus dokoukat,“ říká Vítek. Nemyslí to špatně! „Schanelec je nekompromisní režisérka. Filmy jsou velmi tezovité, snímek nedává divákovi nic zadarmo. Portrét matky, která ztratí manžela a s touto ztrátou se snaží žít dál,“ říká Vítek.