V této čtvrti Rio de Janeira si lidé pletou řeky s popelnicemi. Podívejte se
Brazilské Rio de Janeiro má kromě neuvěřitelných přírodních krás snad ještě méně uvěřitelné přírodní hrůzy. Jsou to například laguny ve čtvrti Barra, které by mohly být krásnými vodními plochami – nebýt splašků, fekálií a odpadků, přitékajících znečištěnými řekami. Jeden z bohatých obytných komplexů si najmul soukromou firmu, aby aspoň trochu pomohla oddálit špínu a zápach dál od bydlení.
Ve čtvrti Barra da Tijuca je spousta obytných komplexů. Jeden obzvlášť velký se jmenuje Poloostrov – a skutečně je to poloostrov. Na břehu trojúhelníku vybíhajícího do laguny nasedáme do člunu.
Připadám si, jako bych měl točit nějaký přírodovědný dokument. Kolem je spousta ptáků, růžoví, bílí, černí… A také cedule s nápisy. Biolog Mário Moscatelli, který nás provází, říká, že tu jsou pytláci. Loví kajmany nebo kapybary.
Z místní vody můžete dostat i rakovinu jater
Hepatitida, gastroenteritida, mykóza… To už nejsou zvířata, co se tu dají potkat, ale nemoci, které tu můžete dostat, vypráví náš průvodce, biolog a ekolog Mário Moscatelli. Dokonce prý rakovinu jater, z jedovaté mikrocystis. Tohle všechno teče do moře.
Je zataženo, nad námi jsou černé mraky. Na dohled černé hory, kolem mangrovy. Začínám si spíš připadat jako ve filmu Cesta do pravěku. Po chvíli přijíždíme k síti – husté pletivo je natažené mezi kůly a z druhé strany jsou na něm nachytané odpadky. To je Máriova práce.
„Mým cílem je obnovit zničené oblasti a ochránit ty, které jsou ještě zachované. Mám konzultantskou firmu a pracuju pro obytné komplexy, stavební firmy, města i pro stát,“ říká Mário.
Tady konkrétně pracuje pro obytný komplex Poloostrov. Mangrovové porosty, které jsou ve dvou zátočinách kolem domů, lidé ručně čistí, a tyhle sítě drží odpadky na volné laguně, kam právě vyplouváme. Otvírá se před námi obrovský prostor.
Lidé si často řeky pletou s popelnicemi
Jsme uprostřed a najeli jsme na mělčinu. Rubens Ferreira, který řídí náš člun, vytahuje pádlo a boří ho do vrstvy černého bahna – fekálie. Právě z těch jdou ony bublinky. Odpadní vody sem tečou z okolních řek. Ani ne 40 procent obyvatel Ria je napojeno na kanalizaci.
Něco se nám namotalo na lodní šroub, zřejmě nějaký igelit, tak jsme zastavili. Rubens bere mačetu, naklání se nad okraj loďky a čistí šroub.
Pračka, hračky, dokonce střešní nádrž na vodu, cokoliv, co jde hodit do vody, podle Mária lidé házejí do laguny i do řek. Okolo je spousta chudších čtvrtí a tam si lidé často pletou řeky s popelnicemi. Z jedné takové čtvrti je i Rubens.
Dřív rybařil a rád by zase rybařil v čistší vodě. I to je pro něj motivace v téhle práci – čištění odpadků a udržování sítí. Říká, že by rád, aby sem mohly na člunu jeho děti. Na výlet, vychutnat si okolí z loďky.
Vyhlídky nejsou růžové
Jeho šéf Mário Moscatelli se bojí, že se toho nedočkají. Špína sem teče dál. Řešení ale existuje. Pomohly by čističky na řekách.
Třeba taková, jako byla ve čtvrti Město bohů. Jenže město řeklo, že jsou drahé. „Takže sice budeme mít milionový projekt na čištění lagun kvůli olympijským hrám, ale bude to asi takové, jako když člověku vyměníte játra, a on dál pije pálenku,“ uzavírá.
