V téhle pekárně nepřijde nazmar jediný pecen chleba. Každý bochník má svého příjemce, prozrazuje Pavel Maurer
Pavel Maurer nerad plýtvá, a tak se mimo jiné odmítá vzdát svých ošoupaných džín. Stejně tak obdivuje zakázkovou pekárnu, ve které ani jeden pecen nepřijde nazmar.
Který druh plýtvání vás nejvíc bolí, dojímá nebo štve? Mě samozřejmě nejvíc ze všeho zlobí mrhání potravinami. Jídlo, voda, ovoce, zelenina v kontejnerech – to vše se mě extrémně dotýká. Vadí mi však jakékoli plýtvání a mrhání veškerými zdroji naší planety. Řekl bych, že nejsem žádná výjimka a že ani vám se nemůže líbit, když se -ničí zdroje, které můžou být prospěšné jiným lidem.
I vám určitě vadí prasklé vodovodní potrubí, vadí vám, když v autoopravně vyhodí celý kus motoru jen proto, že chybí jedna malá součástka. Ale kdo by se s tím dřel, že ano? Vadí vám konzumní způsob společnosti, kdy vyhazujeme rádio ne proto, že už by nefungovalo, ale abychom si mohli koupit nový model.
Asi už stárnu, a tak mě taky dost vadí představa vyhození obnošených džín, jen proto, že už nejsou moderní. Stále je nosím, i přes protesty mojí manželky. Nosím stále ty stejné tisíckrát vyprané texasky, které jsem si koupil před 20 lety v New Yorku, protože mám rád široké a plandavé kalhoty. Vůbec jsem tehdy netušil, že právě tenhle střih dnes budou nosit rapeři a že tedy vlastně budu zase trochu „in“, i když v podstatě omylem a malinko ošoupané.
Líbí se mi ale také chleba, který na severu Čech peče Koláčkova pekárna. Všech 800 žitných chlebů míří každý den k jednotlivým zákazníkům přesně podle objednávky. Ani jeden nepřijde nazmar, každý pecen má svého konečného příjemce. Neplýtvá se, protože chléb je přece boží dar a zaslouží si péči, úctu. A je dobré, když dokonce zná svého spotřebitele.
Odpovědnost k naší planetě není nic jednoduššího než odpovědnost k našim potomkům a pak ještě špetka selského rozumu.
Až tedy budete příště kvůli své nepozornosti nebo neznalosti vyhazovat nějakou věc do koše, zamyslete se, jestli ji nelze ještě nějak netradičně využít. Ušetříte nejen naši zemi, ale určitě i svou kapsu.