V rozhlase nežádoucí: Osudy rozhlasáků v roce 1969

Autorka legendárních Sedmilhářů, která zažila i koncentrák, musela po roce 1969 v rozhlase skončit

Rozhlasové vyhazovy se po roce 1969 během nastupující komunistické normalizace nevyhýbaly ani redaktorům, kteří měli za sebou pobyt v koncentračním táboře za druhé světové války. Dita Skálová byla klíčovou autorkou slavných pořadů 60. let, ale také ona byla po roce 1969 v rozhlase nežádoucí. 

Díky redaktorce Ditě Skálové se zhruba od poloviny 60. let z jinak škrobeného éteru začal ozývat spontánní smích. Milovala příběhy ze života a zapisovala je mikrofonem. 

Předtím, v roce 1952, dostala jako Židovka z rasových důvodů výpověď ze Světa v obrazech. V rozhlase pracovala od roku 1954. A o deset let později vymyslela slavné Sedmilháře. 

Trauma z Terezína a Auschwitzu

Sedmilháři byli jiní, ať už jde o zvuk, který se z rádia linul, nebo o způsob natáčení. „Ve studiu byly talířky s koláči, každý měl svou skleničku, někdy se tam objevilo víno. Najednou se nevědělo, kdy se točí, a kdy ne,“ vzpomíná někdejší kolega Dity Skálové. „Stříhala v malé místnůstce, byla tam sama vždycky až do noci.“ 

Už v té době se vědělo, že má za sebou Dita Skálová trauma z Terezína a Auschwitzu. Vyprávěla o tom ale jen sporadicky. „Nejdřív odevzdáš hodiny, stříbro a zlato. Potom nesmíš do parku, na Příkopy a do kina. Potom dostaneš hvězdu. A nakonec přijde transport,“ vyprávěla v roce 1990 v dokumentu. 

Dita Skálová zemřela 18. ledna 1999. 

autoři: Tomáš Černý , als
Spustit audio