V roce 1968 z něho okupanti vysílali do Československa sovětskou propagandu. Teď by měl jít starý vysílač k zemi

Vysílač v německé obci Wilsdruff u Drážďan, ze kterého po okupaci 21. srpna 1968 začala vysílat stanice Vltava, která šířila do Československa sovětská propaganda
Vysílač v německé obci Wilsdruff u Drážďan, ze kterého po okupaci 21. srpna 1968 začala vysílat stanice Vltava, která šířila do Československa sovětská propaganda
0:00
/
0:00

Obyvatelé městečka Wilsdruff u Drážďan sbírají podpisy, aby zachránili 153 metrů vysoký stožár vysílače. Už šest let je mimo provoz a majitel ho chce nechat strhnout. Zajímavé je, že právě z tohoto vysílače v roce 1968 vysílala ilegální stanice Vltava, která údajně šířila „socialistický hlas pravdy“. Zpravodaj v Německu Pavel Polák ve Wilsdruffu zjišťoval, proč chtějí místní vysílač zachránit.

Historie německého rozhlasu začala na kopečku u Berlína. Už téměř před sto lety

Historická vysílací technika v rozhlasovém muzeu v německém v Königs-Wusterhausenu

Dějiny německého rozhlasu se začaly psát třicet kilometrů jižně od Berlína ve městě Königs-Wusterhausen. Právě tam se experimentovalo s elektromagnetickými vlnami, tam se testovalo bezdrátové šíření mluveného slova i hudby. A odtamtud se také prvně vysílalo.

Naším cílem je, aby vysílač nezbourali,“ říká třicátnice Sabine Neumannová. Žije ve Wilsdruffu, malé třináctitisícové obci u dálnice A4. „Vysílač k naší obci patří. Je to výrazný prvek v krajině, který je vidět zdaleka. A kdo zná Wilsdruff, zná i vysílač. Jedno z jaké strany se vracíte po dálnici domů, už z dálky ho vidíte. A víte, že za chvíli jste doma.“

Byla to právě Sabine Neumannová, která se rozhodla jednat. Sepsala petici a nasbírala už na tři a půl tisíce podpisů. A další budou přibývat, tím si je jistá. O tom, že se z této vysílačky před padesáti lety šířila několik měsíců sovětská propaganda do Československa, Sabine Neumannová neví. „To bylo dávno předtím, než jsem se narodila,“ hájí se.

Vysílač u Wilsdruffu nedaleko Drážďan je nepřehlédnutelnou dominantou okolní krajiny. Místní obyvatelé teď bojují za jeho záchranu

Poslední mohykán

To ale neplatí o Jürgenu Juhrigovi, který byl tenkrát malý kluk: „Viděl jsem, jak se vojska pohybují směrem k české hranici. Sověti a také východoněmecká armáda, ale ta zůstala na území NDR. Jako dítě jsem vůbec nevěděl, co se to děje.“ Těmito událostmi se začal zabývat až později: „Vysílač ve Wilsdruffu pouze vysílal signál, program se nevyráběl tady, ale v Berlíně.“

Vysílání stanice Vltava si Jürgen Juhrig nepamatuje, ale bojuje za to, aby vysílač zůstal stát. Založil technický spolek, který se chce o vysílač i s technikou starat, a chce založit muzeum pro veřejnost.

Celý objekt – vysílač i se stožárem – je jedinečný. Svou architekturou, zasazením do krajiny a technickým vybavením. Ve východním Německu stálo od 50. let pět takových vysílačů. Tento je poslední,“ zdůrazňuje.

Boj za vysílač

Od dubna 2013 vysílač žádné střední vlny nevysílá. Nevysílá vůbec nic. Majitel nefunkčního vysílače, firma Media Broadcast, musí platit údržbu. Musí, ale nechce. Dává přednost demolici.

Jakmile strhnou vysílací stožár, nebude zvenčí už nic vidět. Pak to bude jen otázka času, kdy vezme za své i ostatní technické vybavení.To je to největší nebezpečí,“ varuje Jürgen Juhrig.

Sabine Neumannová, která chce peticí zatlačit na zodpovědné politiky v kraji. Náklady na údržbu vysílače by podle ní mělo převzít Sasko: „Dneska se utrácejí peníze za všechno možné, ale památky je třeba udržovat a starat se o ně.“

Spustit audio
autoři: Pavel Polák, Anna Duchková|zdroj: Český rozhas

Související