V roce 1945 přijeli američtí osvoboditelé do Plzně dobře zásobení. Žvýkačky se staly úplným hitem
Slavíme dny osvobození naší země od fašismu. Co asi jedli ti vojáci táhnoucí Evropou? Všude je nadšeně vítali, to je jasné, ale co dobrého ti osvobození občané nabídli unaveným a asi i hladovým vojáčkům přinášejícím mír?
Věřím, že obyvatelé se často podělili o to nejlepší, co jim doma zbylo, ale současně je jisté, že ve válkou zdecimovaných zemích byl spíše hlad a nedostatek. Můj táta mi včera říkal, že u nich na Valašsku, když přijela Rudá armáda, tak za tanky a děly následovalo pěší vojsko a pochopitelně proviantní kuchyně a za ní se loudalo stádo krav.
Moravský táta si ještě dnes pamatuje, že v polní kuchyni vždy nějakou tu kravku alias chodící živou zásobárnu mléka a masa zpracovali pro vojsko. I on jako kluk, co okouněl kolem, dostal ochutnat pravý vojenský guláš! Vojáci na oplátku nepohrdli čerstvým chlebem, protože jejich komisárek byl často starý, tvrdý a někdy i trochu plesnivý.
Balíčky UNRRA
Naproti tomu, vedle těch živých zásob, pochodujících za Rudoarmějci, tak moje tchýně z Plzně zase vzpomíná, že jejich osvoboditelé Američani byli solidně zásobeni kvalitními konzervami, čokoládou, a především pro děti zcela neznámou atraktivní pochutinou – žvýkačkami. To byl úplný hit!
Mnohé děti taky poprvé v životě ochutnaly pomeranče, kakao nebo datle. Plzeňská babička dodnes vzpomíná na unikátní chuť burákového másla. Co si budeme říkat – lidem, vyhladovělým válkou, šmakovalo prakticky všechno!
Amíci měli na rozdávání také balíčky, které se nazývaly UNRRA, což byl projekt mezinárodní humanitární a rozvojové pomoci poválečným zemím. Moje olomoucká maminka vždycky říkala, že ta hořká, tvrdá lámaná čokoláda, ale i ta s náplní byly tou nejlepší dobrotou, co kdy jedla!
No vidíte, tak já jsem se zamýšlel nad tím, co vlastně jedli naši osvoboditelé, přicházející ať už z Východu či Západu, a oni vlastně jedli především to svoje a možná, že na své cestě občas něco málo ukořistili coby „válečnou kořist“. Ale myslím, že kromě nějaké zatoulané slepice nebo ovečky toho moc nebylo.
Spíše je jisté, že hladoví, pováleční občané získali nejen vytoužený mír, ale často i jídlo v míře, kterou si několik let museli odepřít, a navíc si ochutnaly zcela neznámé a nové potraviny. Je vidět, že i po více než půl století tu slast jejich chuťové pohárky nezapomněly a nikdy nezapomenou!
