V rámci Týdne humanitních věd byl pokřtěn sborník s názvem Kaj som khere?/Kde domov můj?

“Vítám vás na křtu sborníku Kaj som khere?, kterou pořádají studenti zdejší fakulty."

Plakát ke křtu sborníku Kaj som khere?|foto:Fakulta humanitních studií UK

Editor Ondřej Skripnik popisuje, že název sborníku je mnohovýznamový:

“V romštině slovo ‘kde’ zároveň znamená ‘kam’, tedy je tu motiv cesty, hledání. Pro mne nejen název reflektuje přestěhování osady ze staré lokality u Slovenského ráje na novou lokalitu ke Strelniku, ale zároveň hledání vztahu mezi majoritou a touto vyloučenou lokalitou. Jsou Romové v Letanovciach součástí Letanovců? Patří k nim, nebo ne? Často narážíme na to, že to není jedna společnost, ale vícero, které nežijí spolu, ale vedle sebe.”

Sám se do Letanovců dostal před 25 lety, čímž začala doba, kterou sborník mapuje:

“Vždycky jsem měl pocit, že bych měl tuto svoji zkušenost nějak zprostředkovat studentům jako první zkušenost vstupu do poměrně obtížného terénu.”

Na své první cesty do osad před deseti lety vzpomíná editor sborníku Robert Malík. Tehdy tam jel ještě jako student:

“V zásadě jsem viděl středověkou osadu. nemám na mysli přímo Letanovce, ale například okolní Arnutovce. Byl jsem šokován tím, jak mohou lidé ve 21. století žít. Nedalo mi jinak, než že jsem o tom musel hluboce přemýšlet, protože to byl opravdu kulturní šok. Nemám teď na mysli to, jak Romové v této osadě žijí, ale myslím čitě ten bazální pocit z toho jak osada vypadá - není tam elektřina, voda, atd.” 

V rámci terénního výzkumu ideálně splynete s prostředím

Antropologický výzkum může mít různou podobu i dobu trvání.

“Já jsem opravdu dny, měsíce a skoro až roky seděl před tím jedním místním krámkem a klábosil kontinuálně s místníma. Během toho nedojde k žádné klíčové otázce, vůbec ne. Je to o terénním výzkumu, o etnografii, že tam s těmi lidmi jste a splynete. Já už jsem pak byl neviditelný. Seděl jsem tam s tím svým jedním lahváčem tři hodiny a vlastně lidi už si mě nevšímali a povídali si a já jsem z toho nějak sbíral střípky.”

Editoři dbají na to, aby obyvatele Letanovců svou přítomností nezatěžovali. Spolupráci staví na vzájemných vztazích.

“Ta důvěra je postavená na letech, co tam jezdíme. Prostě Ondru znají 25 let, mě znají 10 let. Někteří lídři z osady nás znají na úrovni opravdu kamarádské, čímž je vstup studentů nesmírně usnadněn. Vlastně si nedovedu představit, že bych v nějakém hypotetickém předmětu terénní praxe vzal studenty do neznámé osady, to bych nikdy neudělal, protože to vlastně nelze.”