V Příštpu na Třebíčsku žije holandský malíř. Walthera Smeitinka mezi sebe vzali i místní hasiči

7. září 2020

„Nejdřív měli strach, že když sem přijde jeden Holanďan, tak že přijde druhý, pátý, desátý, ale jsem tady jen já a moje manželka,“ usmívá se Walther Smeitink Mühlbacher.

Vystudoval umění a pedagogiku umění na Univerzitě v Nijmegenu a v Utrechtu pak učil na Grafickém lyceu. U nás se ocitl už v osmdesátých letech díky rakouskému původu své maminky. „Měli jsme rodinu i na Moravě, a já jsem to cítil. U nás říkáme, že krev se vrací k pramenu,“ přemýšlí, proč sem vlastně začal jezdit a proč u nás našel tolik přátel mezi umělci.

Až v novém tisíciletí se rozhodl, že by v České republice chtěl žít natrvalo. V roce 2006 s manželkou koupili starý dům a dlouho jej rekonstruovali. „Našel jsem krásný barák v Příštpu. Byl to tři sta padesát let starý barák, ale úplná ruina. Opravili jsme ho s respektem jako památku a máme tam byt, galerii Artidomus a byt pro hosty,“ vypráví Walther, který se stal také místním dobrovolným hasičem. Protože získal české občanství, volí u nás a mohl by i kandidovat do obecního úřadu, ale jak říká, nechce míchat politiku a kulturu, protože to je jako voda a oheň.

 

Walther Smeitink Mühlbacher,obraz

Kromě abstraktního strukturálního umění a tvorby z čistě přírodních materiálů, se věnuje i kurátorské práci a psaní o umění. Domluví se šesti jazyky a plánuje se učit další. Češtinu se ale stále učí. „Nejlepší na učení jazyka je hospoda. Abys tam neseděl sám, musíš mluvit česky, nemáš jinou volbu,“ říká. Jeho přátelé z řad hasičů v Příštpu jej vzali mezi sebe, ale pro abstraktní umění pochopení nemají: „Klasická sranda. Oni říkají, že moje obrazy maluje můj kocour,“ směje se Walther. ​

Spustit audio