V Praze máme i benátské gondoly, pánové tu několikrát požádali dámu o ruku, říká Zdeněk Bergman

Zdeněk Bergman, převozník pražský a ředitel Muzea Karlova mostu

Přívozy mají v hlavním městě velmi dlouhou tradici, před půl stoletím však byly postupně zrušeny. Na jejich historii navázal až Zdeněk Bergman, který si svým podnikáním splnil sen. O kultuře převoznictví povyprávěl ve víkendovém vysílání Radiožurnálu.

„Vždycky chtěl být archeolog a námořník, takže jsem se stal vodohospodářem u Karlova mostu a doslova obdělávám vodní hladinu,“ usmívá se dopolední host Zdeněk Bergman, který je převozníkem pražským.

Obnovil přívozy na Berounce i v Praze a zpřístupnil středověké vodní podzemí posledního oblouku Juditina mostu a nultého oblouku Karlova mostu. „Nechápal jsem to jako obtíž nebo těžkost. Úřady to místo vůbec neznaly, Pražané jsou dodnes překvapeni, že takové místo tam vůbec je,“ říká.

Světová premiéra se blíží. Benátská gondola poprvé popluje na sladké vodě.

Provozuje přívozy po řekách a k vodním tokům má speciální vztah. Snaží se ukázat veřejnosti, že řeky mohou být místem sportu a rekreace pro každého. „Máme v Praze nejen pramičky, ale i benátské gondoly, kde už několikrát požádali pánové dámu o ruku,“ vzpomíná Zdeněk Bergman. Na někdejší tradice se snaží navázat i v současnosti – třeba svatojánskou slavností Navalis, největší barokní slavností na vodě, která se bude konat v Praze 15. května.

Připomenutí tradičních oslav

„Tvoříme to jako bychom žili v době baroka, dodržujeme spiritualitu, duchovno – to je ten základ,“ myslí si převozník pražský. Nejspíš i proto akce jako Navalis přežily už více než 300 let a proto je pro něj tak důležitá. „Je tvořena mší, procesím a slavností na vodě. Nejde o žádný festival, je to duchovní, křesťanská slavnost.“ Každý rok zve do Prahy benátské, vídeňské i bavorské gondoliéry, kteří se stali neodmyslitelnou atrakcí těchto oslav.

Událost začíná Halštatsko-benátským odpolednem. „Halštat je pro nás už víc jak sedm tisíc let zdrojem soli, halštatské lodě jsme pozvali, protože sůl je svorníkem, byla to vůbec poprvé jednotná zóna obchodu. Oni těmito dřevěnými lodicemi rozváželi sůl do okolních zemí. Byli to právě lidé ze solné komory, kteří dováželi sůl do Benátek.“

V Praze vyvrcholily Svatojánské Navalis

02334786.jpeg

Nad Vltavou v neděli večer rozkvetl nádherný ohňostroj. Skončily tak svatojánské Navalis a vyvrcholil barokní vodní spektákl u příležitosti oslav svatořečení Jana Nepomuckého. Večernímu programu přecházela spanilá plavba historických plavidel po Vltavě, mše ve svatovítské katedrále a procesí ke Karlovu mostu.

Lodě, které v historii pluly do Prahy byly čtyři, každá dlouhá sedmnáct metrů a každá měla na sobě 60 beček soli. „Bylo to nebezpečné, vltavská vodní cesta byla tvořena peřejemi,“ říká.

Život gondoliéra byl kdysi velmi tvrdý. „Gondoliéři byli prostí lidé, služebníci vodní. Když si představíte benátskou gondolu, tak na přídi je taková dlouhá přední paluba s malou stříškou. Právě tam přespávali. Zvedli čelo paluby a v něm spali. Práce to byla těžká, celý den veslovali.“ Benátské gondoly prošly za tu dobu konstrukčním vývojem, jezdily trochu rychleji a byly rovnější.