V některých filmech mám za hlavního hrdinu hlad, přiznává Pavel Maurer

Nepatřím k takovým zabedněnecům, abych se díval jenom na filmy, kde se něco vaří nebo konzumuje. Ale protože Radiožurnál vysílá ze svého stříbrného přenosáku během celého karlovarského filmového festivalu, nedalo mi to, abych nezavzpomínal na filmy o jídle, které miluji.

Ještě musím podotknout, že jsem před měsícem potkal ředitele festivalu Jiřího Bartošku v jednom beskydském hotelu, kde jsme spolu dvakrát náhodou večeřeli a musím potvrdit, že když jsem mu nakukoval do talíře, velmi dobře pozná chutné jídlo. Má na to čich, stejně jako na dobré filmy. To konečně všichni víme.

Jediné, co bych mu trochu vyčetl a doporučil do budoucna, je málo filmů gastronomických. Udělal by mi tím velkou radost. Jako inspiraci nabízím takové trháky jako Křidýlko nebo stehýnko, Grand Restaurant Pana Septima, oba s nezapomenutelným komikem Louis de Funés, ale jsou tu též světově proslulé kousky, jako například Velká žranice s Marcellem Mastroianni, Philipem Noire nebo Snídaně u Tiffaniho s Audrey Hepburn.

Samozřejmě, asi celá planeta viděla skvělý kreslený film Ratatouille, ale jsou tu další a další. Nevím o čem všechny dnešní festivalové filmy pojednávají, ale všiml jsem si, že ve francouzských filmech se vždy něco konzumuje, ať už je to v žánru romantika, detektivka nebo akční trhák. Naopak ve filmech amerických mi připadá, že režiséři často zcela zapomínají, že jejich hrdinové jsou z masa a kostí a mají své lidské potřeby.

Chápu, že například Terminátor nebo Muži v černém toho k jídlu moc nepotřebují, ale v některých filmech mám, v zastoupení hlavního hrdiny, často hlad a nejradši bych mu tam střihnul alespoň malou pasáž na oběd. Naopak třeba Alfréd Hitchcock, ten na jídlo skoro nikdy ve svých nezapomenutelných hororech nezapomněl. Sám totiž skvěle vařil a dokonce vydal vlastní filmovou kuchařku.
Pavel Maurer

No a pokud bych měl zůstat filmově v naší zemi, napadá mě jen namátkou Což takhle dát si špenát?, Adéla ještě nevečeřela, Císařův pekař a pekařův Císař a další kousky, kde gastronomie hraje třeba jen zástupnou roli, ale přítomna rozhodně je a má svůj motiv.

A tak závěrem této gastronomicko-filmovo-festivalové glosy slibuji, že když příští filmové soutěžení bude nominovat nějaká kulinární témata, moc rád se přijedu podívat! Loučím se bonmotem filmového génia Woody Allena, který se svým typickým sarkasmem prohlásil o jedné restauraci, že “Jídlo je tu strašné a navíc jsou porce příliš malé.”