V „meníčku“ za stovku nemůžete čekat krevety, lososa ani tatarák
Tahle restaurace nemůže padnout na kolena, řekli byste si. Nakonec skončila kvůli vysokému nájmu, nepřejícnosti lidí i touze zákazníků po co nejlevnějším jídle, jak popisuje Pavel Maurer.
Minulý týden ukončila po 15 letech svůj provoz jedna známá restaurace na pražských Vinohradech. Nepřísluší mi soudit proč, ani neznám všechny důvody, ale jde o zajímavý příběh.
Restauratér a vlastník, který o sobě s úsměvem tvrdí, že je „básníkem pánve“, tento podnik postavil vlastníma rukama spolu s tatínkem, kolegou, dvěma Ukrajinci a jedním bezdomovcem.
Rozpočet 13 milionů prý posbíral tak, že s manželkou měli dva miliony, kolega prodal byt a další peníze si půjčili. Všechno si restauratér navrhl sám a starším autem vozil i sádrokartony a cement. Podle interních statistik za 15 let existence navařili 400 tisíc obědů, na 250 tisíc večeří a na různých rautech, svatbách a večírcích obsloužili asi 750 tisíc hostů.
Zpočátku museli čelit konkurenci dalších 30 restaurací v okolí, ale pak se jim podařilo prorazit a najít si zákazníky. Mezi jejich takzvanými VIP klienty byli i Václav Havel, Karel Gott, Petr Novotný, Jaroslav Svěcený, Hana Zagorová, Miloš Forman nebo Jiří Lábus i další kapacity ze všech oblastí života.
Člověk by řekl, že taková restaurace přece nikdy nemůže padnout na kolena. Opak je pravdou. Podle toho, co mi zklamaný restauratér napsal, je důvodů víc, ale mezi ty nejbolestivější patří vysoké nájemné, lidská závist a nepřejícnost.
Je tu samozřejmě také vzrůstající a téměř nekonečná touha zákazníků platit co nejméně, ale dostat co nejvíce. Jenže takhle je to ve všech oborech, co si budeme namlouvat. Když si koupíte „meníčko“ za stovku, nemůžete očekávat krevety, lososy ani telecí tatarák.
Příběh „básníka pánve“ je smutný, ale rozhodně ne ojedinělý. Každý rok okolo mě musí definitivně zatáhnout rolety nejméně 20 až 30 podniků. Jejich naděje na prosperující, oblíbenou restauraci snadno zhatí třeba nerovnoměrné náklady, špatná vnitřní organizace práce, nedomyšlený jídelní lístek, zrádní zaměstnanci i silná konkurence nebo nečekané navýšení nájmu.
Zmíněný restauratér sice před pár dny zavřel jednu významnou kapitolu svého života, ovšem nevzdal to a už zase chystá něco nového. Budu doufat, že odvážnému štěstí přeje.
