V maďarském městě Karcag vyvolává silné emoce jehněčí perkelt

11. srpen 2013
Momentka z festivalu

Jehněčí perkelt vyhlásili v maďarském městě Karcag za hungarikum, tedy za neopakovatelně maďarské. Mohlo by to být v pořádku, ale obula se do toho pak všemocná vrcholná komise pro hungarika, která ohrnuje nosem. Perkelt prý nepatří mezi takové královské potraviny, jako je čabajka nebo tokajské víno.

Prý tento lahodný druh perkeltu není hoden titulu hungarikum a nemá co pohledávat mezi výlučně maďarskými produkty. Tak alespoň říká kompetentní komise. Tak jako ani perkelt není dobrý řídký, ani hungarika nemůžou být hodnověrná, když je ředí jehněčí perkelt z Karcagu.

Přitom ho jen nedávno zařadili – slavnostně, za přítomnosti ministrů a za velkého povyku –mezi hungarika. Je to prý jedinečná receptura, která se traduje už po staletí a dědí ji synové po otcích. Vařili ho staří Maďaři, když chodili po pustinách, ač ještě ovce příliš nechovali. To je však z mé strany jen zlomyslné podrývání...

Kuchaři na festivalu jehněčího perkeltu

Na festivalu jehněčího perkeltu vystupují i ministři

Nyní jsme ve městě Karcag, na tradičním festivalu jehněčího perkeltu, kde letos vyhlásili toto jídlo za hungarikum, tedy za čistě maďarské. Právě zde asistuje ministr hospodářství Mihály Varga, který se nechává slyšet, že národ, který nectí své tradice, například jehněčí perkelt, se ztratí.

Čtěte také

Právě mluví už druhý ministr, zemědělství, Sándor Fazekas, který o tom nejen povídá, ale jehněčí perkelt i vaří. První podmínkou je zavěsit slitinový kotel. Do něho uložit pečlivě naporcované celé jehně tak, aby hlava byla uprostřed a ostatní kousky masa s kostí okolo.

Přidat hodně cibule, zelené papriky a pak v polovině vaření i mletou červenou papriku, sůl, koření a to je vše. Pak už je třeba jen trpělivosti, aby se perkelt ani nelepil, ani nerozvařil, a hungarikum je hotové.

Perkelt je prý jen regionální

Já bych skoro souhlasil už jen proto, že u ministra s kamennou tváří se při vaření objevují zárodky humoru. Říká například, že se nedoporučuje pít po jehněčím perkeltu vodu nebo si jehně bude myslet, že ho sežral pes. Zato po svatbě je v tomto regionu zvykem ptát se ne na to, jaká byla nevěsta, ale jaké bylo jehně.

Tradičně se vaří ve slitinovém kotli

Ale toto jídlo fajnovým porotcům ze Svazu pro hungarika nevoní a nechtějí ho zařadit mezi segedín, čabajku či tokajské víno. Lámou si hlavu nad tím, že jehněčí perkelt nevyhovuje podmínkám i přesto, že receptura je skutečně tradiční, ale ne celomaďarská, jen regionání, z okolí města Karcag, na východ od Budapešti a blíže k Debrecínu.

Čtěte také

Tak proč ne třeba „croatikum“?

U tohoto bodu bych skromně přispěl do diskuse i já, protože o jehněčím perkeltu něco vím. Především je třeba skoncovat s námitkou, že jehněčí perkelt není výlučně maďarský. Já jsem například vyhrál mezinárodní soutěž ve vaření jehněčího perkeltu v Chorvatsku, na ostrově Krk, v malebné obci Baška na festivalu Černá ovce a dostal jsem skutečnou, živou černou ovečku.

Účastníci festivalu s sebou vodí i živá jehňata

Zkrátka jehněčí perkelt bych nejradši vyhlásil za „croaticum“. Vždyť kam se hrabou Maďaři na Chorvaty, když sní ročně jen asi 30 až 40 dekagramů jehněčího, když Chorvati sní stejného druhu masa 10 až 15 kilo.

Ovce se navíc pasou po středomořské louce plné voňavých bylinek. A ještě něco: v maďarském perkeltu sem nikdy neviděl ani jsem neslyšel, že by to někdo zmiňoval, o čem mě stařík z Bašky přesvědčil, že v jehněčím perkeltu musí být: „Ima ono hühü, ili nema, e to...“


Zvětšit polohu Karcagu v Maďarsku

autor:Gregor Martin Papucsek
  • Cestování
  • Reportáž
  • Maďarsko
  • komise
  • jehně
  • potraviny
  • jehněčí