V Litomyšli si můžete prohlédnout historické kočárky. V muzeu je ale nehledejte

Renáta Glänznerová z Nové Vsi u Litomyšle vlastní rozsáhlou kolekci historických kočárků.  Prvním kouskem byl její vlastní kočárek. „Maminka se mě ptala, co má udělat s kočárkem, ve kterém mě kdysi vozila. Tak jsem řekla, že si ho vezmu,“ říká s úsměvem Renáta Glänznerová, která litomyšlskou expozicí kočárků také sama provází.   

Na kruchtě Husova sboru hned vedle varhan je vystavená podstatná část její kolekce. „Nejstarší kousky pocházejí z druhé poloviny 19. století. Návštěvníci tak vidí, jak se typově kočárky vyvíjely. Jak se v průběhu staletí proměňovala jejich výška, materiály nebo skládací mechanika,“ vysvětluje sběratelka. 

Historie kočárků sahá do první poloviny 18. století. Autorem nápadu byl zahradní architekt William Kent. Pro jednoho šlechtického synka vytvořil v roce 1733 vozítko s opratěmi, který tahala koza nebo poník. První kočárky byly v podstatě zmenšeninami skutečných kočárů, pevná držadla pro rodiče či chůvy se objevila na konci 18. století. V roce 1889 si William Richardson nechal patentovat polohovatelnou rukojeť. V kočárku tak mohlo dítě sedět už čelem k matce.

Od princesek po sporťáky

Až do poloviny dvacátých let 20. století se vyráběly kočárky na vysokém podvozku, tzv. princesky. Měly proutěné i dřevěné korbičky, nejčastěji i s nařasenými záclonkami. Korbičky i vysoká kola stále ještě připomínaly kočáry. „V mojí sbírce mám několik princesek, nejstarší z roku 1880. Zároveň ale návštěvníci v expozici uvidí i historický sportovní kočárek z té doby. Vypadá jako trakař. Takové kočárky, spíše vozíky, se používaly samozřejmě pro starší děti,“ dodává Renáta Glänznerová.

V průběhu dvacátých let princesek a promenádních kočárků pomalu ubývalo a kočárky se začaly podobat spíše automobilům. Objevily se modely s hlubokou korbou na sníženém podvozku. Poprvé je používaly maminky v Anglii, proto se jim říká anglické. „Také došlo k tomu, že se u kočárků začal používat skládací mechanismus. Aby je lidé snáz dostali do svých domovů nebo na výlety. V expozici je například skládací americký kočárek z let 1915 až 1920. Ten jsem získala jako zánovní, byl ještě složený, v balicím papíru. Dokonce jsem u něj našla ještě cedulku s cenou,“ upřesňuje sběratelka. 

Slavné proutěné „kukaně“

V polovině 30. let minulého století se začal vyrábět odlehčený kočárek z prošívané koženky. A zanedlouho nastoupil i nový, tolik typický model. „Byla to tzv. kukaň, pérový kočárek s proplétanou korbičkou. Ta byla zprvu z proutí, potom z bužírky. Takové kočárky se vyráběly v přírodní nebo bílé barvě a maminky je používaly velice dlouho. Tyto nízké kočárky potom nahradil vyšší typ. Důvodem bylo i to, že v ulicích začalo jezdit více aut, a tak se podvozek zvedal kvůli zplodinám,“ vysvětluje Renáta Glänznerová.

V expozici historických kočárků v Litomyšli uvidíte také celou řadu kočárků pro panenky, některé mají dokonce i originální peřinky, třeba i z 30. let minulého století. A také svoje příběhy. „Jeden z mých nejoblíbenějších kočárků pro panenky je ten, který jsem dostala od kamaráda. Ke kočárku mi totiž dal i snímek, na kterém je u kočárku vyfocená jeho maminka,“ dodává sběratelka.

Expozice historických kočárků v modlitebně Husova sboru na Toulovcově náměstí v Litomyšli je otevřená celoročně, a to ve dnech návštěvních hodin fary Husova sboru nebo po přechozí telefonické domluvě s majitelkou sbírky.