V kulturní diplomacii by nám prospěla společenská diskuse i ambicióznější politické vedení, myslí si bývalá šéfka Českého centra v Bruselu

Čtěte také

Umění jako tajná zbraň mezinárodní politiky. Jaké obrazy Česka nabízí kulturní diplomacie?

Mezi země s velkými kulturními ambicemi obecně patří velmoci, a to včetně Velké Británie, která častokrát vychází ze svých koloniálních zvyků, naznačuje bývalá diplomatka. 

„Myslím, že my míváme omezenější cíle, což neznamená, že jsou nějak skromnější. Tady ráda uvádím notoricky známý příklad Estonska, které je malinké, mnohem menší než my – a i my si říkáme malá země, ale v evropském kontextu to tak není. Estonsko dokázalo proniknout i dobře vybraným tématem, což je digitalizace i v kulturní oblasti. Takže i menší země musí mít, snad jen jemněji artikulované, cíle, ale můžou toho mnoho dosáhnout,“ myslí si Pánek Jurková.

Entropa rozhodně zaujala

V roce 2009 se v Bruselu odhalovala satirická plastika Entropa výtvarníka Davida Černého. Vzbudila mnoho emocí, dokonce se musel tehdejší ministr zahraničí omlouvat. Co to ale znamenalo pro českou kulturní diplomacii? „Přiznám se, že na tuto otázku nemám odpověď, přestože jsem o ní hodně přemýšlela,“ odpovídá bývalá kulturní diplomatka.

Čtěte také

Česko je na předsednictví EU připraveno, tvrdí analytik. Že nebude druhá Entropa, je podle něj dobře

„Když jsme teď připravovali kulturní program pro české předsednictví 2022, kdykoli jsem za celé ty dva roky jednala o tom, co chceme prezentovat, vždy jsem dostala odpověď: ,Hlavně žádnou Entropu‘. Předsednictví se přiblížilo a najednou se začali všichni ptát: ‚Kde teda ta Entropa bude?‘“

Jitka Pánek Jurková nebyla u příprav předsednictví v roce 2009, takže přiznává, že dodnes neví, jaký měl být záměr Entropy.

„Rozhodně to upoutalo pozornost – ale jestli to byl ten typ pozornosti, který chceme, je otázka. Navíc byl jiný kontext v 2009 a jiný loni, kdy jsme byli v Unii už 18 let. Řekněme, že jsme za ty roky dospěli a že možná už nejsou potřeba podobná rebelská gesta. Ale popravdě – stále na to nemám odpověď,“ přiznává.

Zároveň by přivítala, kdyby se v Česku začal vést dialog, co nebo kdo by měl dál být pro naši zemi „kulturní artikl“, podle kterého by cizinci hned věděli, o jaké zemi hovoří. A sametová revoluce nebo jméno našeho prvního prezidenta Václava Havla už podle ní patří do minulosti.

„Dlouhodobě si myslím, že by nám v kulturní diplomacii prospěla jednak širší společenská diskuse a pak i ambicióznější politické vedení. Česká centra jsou samozřejmě vykonavatelé kulturní diplomacie – a je fantastické, že máme takovou profesionální příspěvkovou organizaci ministerstva zahraničních věcí. Zároveň by sepětí kulturní diplomacie a zahraniční politiky, anebo i s širšími vládními úvahami, klidně mohlo být vědomější,“ dodává diplomaticky.

Celé Hovory Petra Viziny si poslechněte v audiozáznamu, dozvíte se víc.