V Itálii ochutnejte těstoviny, víno nebo čerstvou mozzarellu a nezapomeňte na espreso, radí Pavel Maurer
Prázdniny jsou tady! Pokud míříte třeba do Itálie, věřte, že poznáte nádhernou zemi, kde se nejvíce mluví o třech věcech: o fotbale, o sexu a o jídle. Většina světa má Itálii spojenou se špagetami a pizzou, ovšem tajemná zákoutí její gastronomie jsou svým rozsahem i obsahem nezměrná.
Podlouhlá země je omývána ze všech stran mořem a prochází od Alp až po Sicílii několika klimatickými zónami. To zásadně ovlivňuje zdejší jídelníček. Co byste jako krátkodobí výletnicí měli ochutnat? No, většina řidičů vám potvrdí, že hned jak přejedete hranice a dáte si u první italské benzínky jejich typické malé espreso, okamžitě je vám jasné, že tady nikdo svoji pusu neošidí.
Jejich těstoviny mají tolik příchutí, tvarů, záhybů, šířek a délek, že si to ani sami Italové nepamatují. Jedno je však jisté – tahle země designu stvořila Ferrari, Lamborghini nebo Maseratti, italští návrháři módy, třeba Versace nebo Luigi Bennetton, ovlivnili celý svět, a co teprve Michelangelův David či Poslední večeře Páně od Leonarda da Vinci? Na všechny tyhle mistry krásy musím myslet, když vidím kouzelně tvarované italské těstoviny: raviloli, cappelleti, bucatini, fettuccini, canelloni, farfalle či orecchiette. Člověk dostane hlad, jenom když ta jména vysloví.
Jenže pozor, tak jak putujete ze severu na jih, slunce více připaluje a mění se i druhy a tvary těstovin. Na jihu už v nich nejsou těžká vejce a omáčky jsou více pálivé a méně hutné. Když v Praze vařil slavný Vito Mollica, řekl mi, že základem italské kuchyně je olivový olej, česnek, rajčata a pálivé papričky. Něco na tom bude. Jenže Itálie je tak kulturně a regionálně rozdrobena, že sice všude můžete mít vše, ale každý region velebí své vlastní skvosty.
Piemont je královstvím bílých lanýžů a těžkých vín, kolem Neapole musíte na sýrovém trhu ochutnat čerstvou mozzarellu z mléka vodních buvolů, na severu pak pravé pesto genovese, které připravují i třeba jako rybí lasagně. Samostatná kapitola jsou jejich chleby, jako třeba focaccia nebo schiacciata – placka z chlebového těsta posypaná bylinkami, plněná škvarky nebo sušenými rajčaty.
Je toho opravdu mnoho, a to jste ještě neochutnali speciálně upravená selátka na ostrově Sardinie, caponátu a kapary na Sicílii nebo dršťkové sendviče ve Florencii. Na povídání o italských vínech bych potřeboval další hodinu času. A tak už vám jen poradím, že až pojedete do Itálie, hledejte malé rodinné hospůdky, které nemají ani napsaný jídelní lístek, ale vaří jako z partesu a za rozumnou cenu.
A když navštívíte tržiště a někdo ve frontě bude až příliš dlouho s prodavačem temperamentně diskutovat, zda si má koupit sýr, klobásu či plněné kohoutí krky – respektujte to. Oni si o jídle a pití moc rádi a vždycky moc dlouho povídají. Vědí totiž, že je to důležité a také zábavné.
