V Evropě se zvyšuje extremita počasí, upozorňuje bioklimatolog Trnka. Co ukazuje nová zpráva o stavu klimatu?

Co je pro vás nejdůležitějším detailem ze zprávy o stavu evropského klimatu za loňský rok?

Musím říct, že ta zpráva je zajímavá svým celkovým souhrnem, který nabízí, a také to, že nabízí pohled na svět jako celek s určitým speciálním fokusem na Evropu. Z toho vyplývá, že rok 2025 skutečně byl sice třetí nejteplejší jak globálně, tak v Evropě, ale současně – a to je asi to nejvíc znepokojující – to byl podle mě nejteplejší rok, který se odehrál v situaci neutrální jižní oscilace tzv. El Niña jižní oscilace, respektive v roce La Niña což není úplně obvyklé.

Čtěte také

iROZHLAS

Méně sněhu, více slunce. Evropa loni zažila několik klimatických extrémů a posílila solární energii

Vy se intenzivně zabýváte suchem a právě sucho patřilo i podle této zprávy vůbec k největším problémům našeho regionu, což teď pokračuje. Jaká jsou účinná řešení tohoto problému, kterého se tedy asi jen tak nezbavíme?

Sucho, které jsme zažili v roce 2025, bylo vlastně jakýmsi pokračováním trendu, který tu máme od řekněme druhé dekády 21. století, kdy pozorujeme stále častější sucha skrze evropský kontinent. Připomenu nejenom sucho 2015 a 2019 u nás ve střední Evropě, ale o něco později začínající zhruba čtyřleté sucho, které postihlo západní Evropu. A sucho roku 2025 v tom pokračovalo, viděli jsme mimořádně nízké průtoky.

Jedno z klíčových poučení je, že vodním zdrojům budeme muset věnovat mimořádnou pozornost.
Miroslav Trnka, klimatolog

Zatímco v Čechách se nezdálo, že by sucho v roce 2025 nějak výrazně zasáhlo zemědělce nebo lesníky – respektive ty dopady tam byly, ale nebyly nějak extrémní ve srovnání s předchozími roky –, tak jsme měli mimořádně nízké průtoky. A to je v našem případě znepokojivé, protože jsme z velké části, asi z poloviny, odkázáni na povrchové zdroje a naše podzemní vody zase závisí na těch povrchových nebo respektive na srážkách.

Takže pro nás jedno z klíčových poučení je, že skutečně vodním zdrojům budeme muset věnovat mimořádnou pozornost, a to ve středně dlouhodobém horizontu.

Zpráva evropského klimatu také mluví o rychle ubývajících ledovcích nebo také o rekordních teplotách moří a o odumírání mořského života. V Česku nemáme ani lidovce, ani moře, ale bylo by asi krátkozraké říci, že se nás to netýká. Jak dopadají tyto jevy na problémy u nás?

Samozřejmě, že dopadají. Dopadají za prvé proto, že celý svět je propojený, takže nějaké postižení agrárního obchodu nebo produkce komodit se dříve nebo později projeví na světovém trhu. Současně nás samozřejmě postihují extrémní jevy, ať jsou to extrémně vysoké teploty, nebo třeba tropické bouře, které jsou silnější než v minulosti. Přináší extrémní povodně, které způsobují výpadky výrob v dodavatelských řetězcích.

Bioklimatolog Miroslav Trnka|foto:Štěpán Sedláček, Český rozhlas

Takže vůbec není pravda, že události – ani extrémní – ve vzdálených částech světa se nás netýkají. Týkají, my často zažíváme jenom ty dozvuky. Ale co ta zpráva také ukazuje, je to, že v rámci Evropy se extremita počasí zvyšuje, a řekněme sesterský produkt, který atribuuje (přisuzuje, pozn. red.) konkrétní jevy, konkrétní extrémní situace klimatické změně, tak velmi často dokumentuje to, že povodně nebo horké vlny by ani v Evropě nebyly tak silné, kdyby nebylo klimatické změny.

V poslední době vyšlo více studií, které popisují možnost oslabení, nebo dokonce až zhroucení teplého oceánského proudění, které utváří naše evropské podnebí. Jak bezprostřední je to problém? Shodují se ty studie na něčem konkrétně?

Studie se čím dál tím víc shodují. Samozřejmě část těch analýz byla dřív založena na modelech. My teď máme zhruba dvacetiletou řadu sledování z podmořských bójí, které skutečně ukazují zeslabování toho proudu tak, jak fyzikální modely předpokládaly, ale silnější, než ty modely předpokládaly.

Čtěte také

iROZHLAS

Vrací se fenomén El Niño. Podle meteorologů může být až ‚velmi silný‘ a znovu oteplit planetu

Vidíme i v pozorovaných datech určité ochlazování nebo zmenšení toho oteplovacího trendu v severním Atlantiku, což vlastně znamená, že tam přichází méně teplé vody. Vysvětlení je poměrně jednoduché.

A vy jste to správně řekl, Evropa skutečně závisí na Golfském proudu, tak jak to většina z nás zná ze základní školy. Protože když se podíváte na korespondující zeměpisné šířky severní Itálie nebo střední Evropy, tak se dostanete buď k severní hranici Spojených států, nebo přímo do Kanady. A tam je klima výrazně odlišné od Evropy.

A velká část toho příjemného, zejména přímořského nebo smíšeného klimatu, které máme tady u nás, skutečně závisí na obrovském množství energie, které nám přináší teplé proudění v severo- nebo jihozápadním Atlantském oceánu, a to je ohroženo. To zeslabování je reálné. To, co samozřejmě může nastat, to je na delší povídání.